20 Cdo 516/98
Datum rozhodnutí: 25.09.2000
Dotčené předpisy:




20 Cdo 516/98

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. Ch., proti povinnému M. Ch., vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. E 699/97, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 22. července 1997, č. j. 29 Co 442/97-16, takto:



Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 22. července 1997, č. j. 29 Co 442/97-16, se zrušuje a věc se krajskému soudu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením krajský soud změnil usnesení ze dne 18. dubna 1997, č. j. E 699/97-11, jímž okresní soud nařídil provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) vyklizením bytu, a návrh na nařízení provedení exekuce zamítl. Své rozhodnutí krajský soud odůvodnil tím, že jedna ze dvou místností zajištěného náhradního bytu, jež měly být podle okresního soudu místnostmi obytnými, nesplňovala podmínky vyžadované ustanovením § 42 odst. 1 a 3 vyhl. č. 83/76 Sb.", jelikož nemá zajištěno přímé ani dostatečně nepřímé" vytápění. Protože tedy tuto místnost, uzavřel krajský soud, nelze považovat za obytnou, není zajištěná bytová náhrada podle jeho názoru náhradním bytem, ale (vzhledem ke své rozloze a vybavení) spíše pouze náhradním ubytováním.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná, zastoupena advokátem, včasným dovoláním, jímž namítá (kromě jiného), že ...byt může být vytápěn elektrickou energií a taktéž je zde komínové těleso, na které se mohou připojit kamna. Tato skutečnost nebrání řádnému užívání bytu." Dále pak dovolatelka tvrdí (a dokládá to, kromě jiného, zprávou realitní a správní kanceláře), že při předání bytu (jí, tedy oprávněnou, městu L.) nebyly shledány žádné závady bránící jeho užívání. Jestliže odvolací soud zajištěnou bytovou náhradu posoudil jako neodpovídající vykonávanému rozhodnutí, spočívá podle ní jeho usnesení na nesprávném právním posouzení věci (ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu - dále též jen o. s. ř.").

Dovolání je (podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) přípustné, a je také důvodné.

Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem"), a (je-li dovolání přípustné) k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jelikož žádné z těchto vad nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu nevyplývají, a protože je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahového vymezení, vázán (§ 242 odst. 1 a 3 o. s. ř.), je jeho úkolem přezkum správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem co do otázky, zda zajištěná bytová náhrada odpovídá náhradě určené ve vykonávaném rozhodnutí.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 340 odst. 2 o. s. ř., ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil byt, za který je nutno zajistit ať již náhradní byt nebo náhradní ubytování, soud sice nařídí výkon rozhodnutí, ale s dodatkem, že o provedení výkonu rozhodnutí rozhodne dodatečně. Provedení výkonu rozhodnutí nařídí, až oprávněný soudu prokáže, že pro povinného je zajištěna taková bytová náhrada, jaká je určena ve vykonávaném rozsudku.

Podle první věty ustanovení § 712 odst. 2 občanského zákoníku (déle též jen obč. zák") náhradním bytem je byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti.

Podle ustanovení § 42 odst. 4 písm. e) vyhlášky č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění vyhlášky č. 45/1979 Sb. a vyhlášky č. 376/1992 Sb. (dále jen vyhláška č. 83/1976 Sb."), tedy ve znění účinném ke dni vydání napadeného usnesení, je obytnou místností místnost, jež je vzhledem ke svému stavebnětechnickému uspořádání a vybavení určena k trvalému bydlení a která splňuje (kromě jiných) podmínku přímého nebo dostatečně účinného nepřímého vytápění.

Odvolací soud své posouzení, že zajištěná bytová náhrada nesplňuje kriteria stanovená občanským zákoníkem pro náhradní byt (byť nikoli přiměřený), nýbrž že - svou rozlohou a vybavením - odpovídá spíše náhradnímu ubytování", dovodil ze svého předchozího závěru, že místnost, jež nemá zajištěno přímé ani dostatečně účinné nepřímé vytápění, nelze kvalifikovat jako místnost obytnou ve smyslu § 42 odst. 1 a 3 vyhl. č. 83/76 Sb".

Tento závěr však není správný. Předně totiž nelze nevidět, že vyhláška č. 83/1976 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu je veřejnoprávním předpisem, stanovícím územně technické a užitné vlastnosti staveb (tedy - kromě jiného - i bytových domů). Z hlediska tohoto předpisu jsou v daném případě podmínky vyžadované jeho ustanovením § 42 odst. 4 písm. e) splněny již samotnou skutečností, že druhá místnost předmětného bytu je vybavena vstupem do komínového tělesa, a tedy způsobilá k instalaci přímého zdroje tepla. Sestává-li tudíž bytová náhrada ze dvou místností, z nichž každou je možno (přímo) vytápět, tedy z místností splňujících kriteria stanovená pro místnosti obytné ve smyslu vyhlášky č. 83/1976 Sb., pak nejde o náhradní ubytování podle § 712 odst. 4 obč. zák., nýbrž o náhradní byt ve smyslu § 712 odst. 2 téhož předpisu.

Naproti tomu otázka, zda je ona druhá místnost bytu v době rozhodování o provedení exekuce (§ 254 odst. 1, § 167 odst. 2 a § 154 odst. 1 o. s. ř.) vybavena kamny (případně jiným zdrojem tepla), je otázkou vybavenosti náhradního bytu ve smyslu občanského zákoníku, tedy předpisu soukromoprávního. Ze skutečnosti, že povinnost vyklizení dosavadního bytu byla usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 21. září 1995, č. j. 19 C 240/95-14, vázána na zajištění (pouze) náhradního bytu, nikoli tedy náhradního bytu přiměřeného (jenž má být podle místních podmínek zásadně rovnocenný bytu vyklizovanému), pak vyplývá, že v daném případě lze nařídit provedení exekuce vyklizením povinného do náhradního bytu i méně vybaveného, o menší podlahové ploše a nižší kvality, zajišťuje-li podle velikosti a vybavení lidsky důstojné ubytování nájemce. Tuto podmínku zajištěný náhradní byt o dvou obytných místnostech - byť jedna z nich v době rozhodování o provedení exekuce není vybavena zdrojem tepla (k jehož instalaci je však způsobilá) - splňuje.

Právní závěr odvolacího soudu, že zajištěná bytová náhrada neodpovídá té, jež je určena vykonávaným rozhodnutím, je tedy nesprávný a dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. tak byl uplatněn právem.

Protože na nesprávném právním posouzení věci rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, Nejvyšší soud je - aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) - podle § 243b odst. 1 věty za středníkem, odst. 5 o. s. ř. usnesením zrušil a věc podle § 243b odst. 2 o. s. ř. odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243 odst. 1 věta třetí o. s. ř.). Za součást nákladů dovolacího řízení přitom nebude možno považovat soudní poplatek z dovolání zaplacený na výzvu soudu, jelikož ten bude muset být - jako vybraný v rozporu s ustanovením poznámky č. 2 k položce 18 Sazebníku soudních poplatků - dovolatelce soudem prvního stupně vrácen

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. září 2000

JUDr. Vladimír M i k u š e k

předseda senátu