20 Cdo 5137/2009
Datum rozhodnutí: 18.03.2010
Dotčené předpisy: § 524 odst. 1, 2 obč. zák., § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř., § 242 odst. 3 o. s. ř.




20 Cdo 5137/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného LOANINVEST LIMITED, registrační číslo 127383, se sídlem Walkers SPV Limited, Walker House, Mary Street, PO Box 908GT, George Town, Grand Cayman, Kajmanské ostrovy, zapsaného u Registry of Companies, zastoupeného JUDr. Janem Rudolfem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 34, proti povinným 1) O. R., zastoupenému opatrovníkem JUDr. Janem Pavlokem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 7/391, 2) Z. R., zastoupené opatrovnicí JUDr. Alenou Štumpfovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Markétská 1, 3) P. H. , zastoupenému opatrovníkem Mgr. Šimonem Hradilkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 7/391, a 4) E. P. , pro 30.203,77 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 107 Nc 6390/2006, o dovolání třetího povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2009, č. j. 18 Co 569/2008 - 58, takto:
Dovolání se o d m í t á. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.): Městský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 29. 12. 2006, č. j. 107 Nc 6390/2006 - 17, kterým Obvodní soud pro Prahu 7 nařídil exekuci podle pravomocného a vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 18. 2. 1997, č. j. 7 C 150/94 - 36, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 30.203,77 Kč s příslušenstvím, jakož i nákladů exekučního řízení, jejichž výše bude určena v příkazu k úhradě nákladů exekuce s tím, že plněním jednoho z povinných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních povinných a že povinní 1) a 2) a povinní 3) a 4) jsou povinni plnit společně a nerozdílně, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Otakara Kořínka, Exekutorský úřad v Praze 3. Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny zákonné předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny, neboť exekuční titul byl třetímu povinnému, stejně jako ostatním účastníkům nalézacího řízení, řádně doručen. Za nedůvodnou považoval námitku povinných 1) a 3), že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 8. 2003 nebyla pohledávka původní věřitelky České spořitelny a. s. na oprávněného řádně a platně převedena, neboť v této smlouvě, která byla podepsána k tomu oprávněnými osobami, byla pohledávka určena odkazem na smlouvu o půjčce, a její výše byla ke dni 28. 2. 2003 vyčíslena částkou 37.096,27 Kč se specifikací výše jistiny po splatnosti a úroků z prodlení. Tato smlouva měla proto za následek změnu v osobě věřitele, takže nový věřitel (postupník) jejím uzavřením nabyl nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění a výkonu.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal třetí povinný prostřednictvím ustanoveného opatrovníka dovolání z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a ) a b) o. s. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel shodně jako v odvolání namítá, že podkladové rozhodnutí není vůči němu pravomocné a vykonatelné, neboť mu nebylo nikdy doručeno, a pokud soud v nalézacím řízení vycházel z toho, že předvolání k jednání i podkladové rozhodnutí mu byly doručeny náhradně, bylo nutno vzít v úvahu, že mu bylo doručováno na stejnou adresu, ohledně níž bylo v průběhu exekučního řízení zjištěno, že se na ní nezdržuje. Z tohoto důvodu navrhl v odvolacím řízení výslech svědka T. J., který by se mohl vyjádřit k tomu, zda a kdy se na adrese, na niž mu bylo doručováno, zdržoval. Odvolací soud však tento důkaz neprovedl a okolnosti řádného doručení nezkoumal, čímž řízení zatížil podstatnou vadou . Dále namítá, že ze smlouvy o postoupení pohledávky není možné dovodit, že by jejím předmětem byla také pohledávka za třetím povinným, neboť pohledávky za povinnými 1) a 2) jsou nezávislé od pohledávky za ním. Městský soud se podle dovolatele rovněž nevypořádal s jeho argumentem, že k důkazu nebyla předložena dohoda o výši pohledávky a úplatě za ni mezi Českou spořitelnou a.s. a oprávněným, neboť pouhé předložení dohody o postoupení pohledávky není dostatečným důkazem o postoupení pohledávky a její výši, a dále s námitkou, že došlo k částečnému uhrazení pohledávky, jak oprávněný v návrhu na nařízení exekuce uvedl, avšak oprávněný, resp. Česká spořitelna a.s., neoprávněně provedla zápočet na úrok, ačkoliv uhrazené částky bylo nutno použít na zaplacení jistiny . Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 130 exekučního řádu přípustné.
Závěr, že k exekuci navržené rozhodnutí je (formálně) vykonatelné, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávním právním posouzení věci. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že podkladový rozsudek ze dne 18. 2. 1997 byl třetímu povinnému doručen a nabyl právní moci. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, resp. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Za použití prvního z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že zjištění odvolacího soudu ohledně doručení exekučního titulu nemá oporu v provedeném dokazování, neboť mu nebylo nikdy doručeno. I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, totiž přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§ 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř.) nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3028/2005).
V posuzované věci je exekučním titulem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. 2. 1997, č. j. 7 C 150/94 - 36, jímž žalovaným (povinným) byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni České spořitelně, a.s., částku 33.800,- Kč s 6 % úrokem od 17. 11. 1994 do zaplacení a na nákladech řízení částku 1.420,- Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných, a že žalovaní 1) a 2) a žalovaní 3) a 4) jsou povinni plnit společně a nerozdílně. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že žalobkyně Česká spořitelna, a.s., poskytla dne 13. 8. 1987 žalovaným 1) a 2) půjčku ve výši 50.000,- Kč a že žalovaní 3) a 4) k této smlouvě přistoupili z titulu ručení podle § 52 a násl. tehdy platného občanského zákoníku . Dále bylo zjištěno, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 8. 2003, na níž podpisy byly ověřeny notářem, postoupila Česká spořitelna, a.s., jako postupitel pohledávku ze smlouvy o půjčce oprávněnému jako postupníkovi, a že výše této pohledávky činila ke dni 28. 2. 2003 částku 37.096,27 Kč.
Protože podle § 524 odst. 2 obč. zák. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (jde především o práva věřitele na zajištění pohledávky) není významné, že v předmětné smlouvě o postoupení pohledávky není výslovně uvedeno, že pohledávka je zajištěna ručitelským závazkem třetího povinného, neboť tento jeho závazek, který má akcesorickou a subsidiární povahu, se váže k pohledávce věřitele.
Okolnost, že k důkazu nebyla předložena dohoda o výši pohledávky a úplatě za ni mezi Českou spořitelnou a.s. a oprávněným, jak dovolatel namítá, je pro posouzení dané věci bez právního významu, neboť postoupení pohledávky podle § 524 obč. zák. oprávněný prokázal předmětnou smlouvou ze dne 10. 8. 2003.
Správná není ani námitka dovolatele, že oprávněný, resp. Česká spořitelna a.s., provedla neoprávněně zápočet částek zaplacených dlužníky před podáním návrhu na nařízení exekuce na splatný úrok, ačkoliv je bylo nutno použít na zaplacení jistiny , neboť existenci a výši vymáhané pohledávky soud při nařízení exekuce nezkoumá a v tomto ohledu vychází jen z tvrzení oprávněného. Tato námitka je uplatnitelná a přísluší o ní rozhodovat leda v poměrech § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 876/2004, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 6, ročník 2005, pod č. 101).

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání třetího povinného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat namítanou vadou řízení podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť z hlediska tohoto dovolacího důvodu lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat, jen je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.). O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).

O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2010

JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu