20 Cdo 5095/2008
Datum rozhodnutí: 21.02.2011
Dotčené předpisy: § 267 odst. 1 o. s. ř., § 267 odst. 2 o. s. ř., § 262a odst. 1 o. s. ř., § 42 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb.




20 Cdo 5095/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v právní věci žalobkyně Mgr. J. Š. , zastoupené JUDr. Jaroslavem Filipem, advokátem se sídlem v Praze 7, Bubenská 47, proti žalovanému JUDr. L. R. , zastoupenému JUDr. Zdeňkem Ruskem, advokátem se sídlem v Praze 4, Družstevní 8/1395, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 320/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2008, č. j. 20 Co 118/2008-55, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2008, č. j. 20 Co 118/2008-55, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 15. 11. 2007, č. j. 13 C 320/2007-26, rozhodl, že se z výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, vedeného oprávněným JUDr. L. R. proti povinnému J. Š. pod sp. zn. 14 Nc 143/2006 u Obvodního soudu pro Prahu 5 k vymožení pohledávky oprávněného v částce 3 264 068,- Kč, vylučují tyto nemovitosti:
A/ jednotka č. 2048/25 ve výlučném vlastnictví žalobkyně (byt o velikosti 3+1 s příslušenstvím o podlahové ploše 75,09 m2), umístěná v 10. nadzemním podlaží domu č. p. 2048, spoluvlastnický podíl na společných částech domu č. p. 2048 o velikosti 7509/213202, spoluvlastnický podíl na pozemku parc. č. 2131/35 o velikosti 7509/213202, vše v obci Praha, katastrální území 755541 Stodůlky, dále jednotka v podílovém spoluvlastnictví nebytový prostor č. 2048/35 v 1. nadzemním podlaží domu č. p. 2048, podíl žalobkyně na jednotce 7509/210364, spoluvlastnický podíl na společných částech domu č. p. 2048 o velikosti 2838/213202, spoluvlastnický podíl na pozemku parc. č. 2131/35 o velikosti 2383/213202, vše v obci Praha, katastrální území 755541 Stodůlky, to vše zapsané na listech vlastnictví č. 1821, č. 10548 a č. 10700 pro katastrální území 755541 Stodůlky, obec Praha, okres Hlavní město Praha,
B/ spoluvlastnický podíl žalobkyně o velikosti jedné ideální čtvrtiny na pozemcích parc. č. 514 o výměře 206 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), parc. č. 515 o výměře 294 m2 (zahrada), budově k bydlení č. p. 251 ležící na parcele č. 514, to vše zapsáno na listu vlastnictví pro katastrální území 729418 Vokovice, obec Praha, okres Hlavní město Praha.
Dále rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení 16 900,- Kč. Dospěl k závěru, že nemovitosti jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně ve smyslu § 267 odst. 1 o. s. ř. s tím, že nemovitosti v katastrálním území Vokovice nabyla žalobkyně dávno před uzavřením manželství a tyto věci nikdy nebyly předmětem společného jmění manželů (dále též jen SJM ) či bezpodílového spoluvlastnictví žalobkyně a povinného. Nemovitosti v katastrálním území Stodůlky žalobkyně nabyla již za trvání manželství, ale až poté, co zákonem dovoleným způsobem bylo zúženo SJM a tyto nemovitosti a podíly na nich jsou ve vlastnictví žalobkyně a nikoli v SJM.

Městský soud rozsudek obvodního soudu ve výroku o věci samé ohledně jednotky č. 2048/25 v domě č. p. 2048, spoluvlastnických podílů žalobkyně na společných částech domu č. p. 2048 o velikosti 7509/213202 a na pozemku p. č. 2131/35 o velikosti 7509/213202, spoluvlastnického podílu žalobkyně na jednotce č. 2048/35 v domě č. p. 2048 o velikosti 7509/210364 a spoluvlastnických podílů žalobkyně na společných částech domu č. p. 2048 o velikosti 2838/213202 a na pozemku p. č. 2131/35 o velikosti 2838/213202 v obci Praha, katastrální území Stodůlky (dále též jen dotčené nemovitosti ), změnil tak, že žalobu o vyloučení zamítl; výrok rozsudku soudu prvního stupně, týkající se nemovitostí v katastrálním území Vokovice, zůstal odvoláním nedotčen. Odvolací soud současně uložil žalobkyni zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce na nákladech řízení před soudy obou stupňů 9 600,- Kč.

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že nelze přihlédnout ke smlouvě o zúžení SJM ze dne 25. 5. 2004, jíž manželé Š. vyloučili ze SJM majetkový nárok na budoucí nabytí bytové jednotky, existující již v roce 2002 (sdružení Luka, jehož prostřednictvím byla nájemníky bytů hrazena kupní cena domu č. p. 2048, nabylo vlastnické právo k domu v roce 1994), neboť vymáhaná pohledávka vznikla v období od 31. 3. 2002 do 8. 4. 2002, kdy J. Š. způsobil škodu JUDr. L. R. Proto je třeba na dotčené nemovitosti hledět jako na součást SJM, i když byly po zúžení SJM bezplatně Občanským sdružením Luka-dům č.p. 2048 převedeny do vlastnictví žalobkyně. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce, že se jedná o výlučný majetek žalobkyně proto, že cena bytové jednotky a příslušných spoluvlastnických podílů na domě a pozemku byla hrazena z daru ve výši 190 000,- Kč, který žalobkyni poskytli její rodiče; tato částka jednak neodráží skutečnou hodnotu bytu a navíc ze smlouvy ze dne 25. 5. 2004 vyplývá, že manželé Š. učinili majetkový nárok předmětem vypořádání SJM (nikdo z nich neměl pochybnost, že by do SJM nenáležel).

Žalobkyně v dovolání namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o. s. ř. ). Odvolacímu soudu vytýká, že pominul § 267 odst. 1 o. s. ř., a nesprávně posoudil skutková zjištění. Uvádí, že v provedeném dokazování ani v reálné skutečnosti nemá oporu závěr odvolacího soudu, že oba manželé neměli pochybnosti o tom, že dotčené nemovitosti tvoří součást SJM. Současně odvolací soud zatížil řízení vadou ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže neprovedl důkaz, který měl sloužit k verifikaci právně významné skutečnosti, představující znak skutkové podstaty právní normy, jíž se žalobkyně dovolává . Odvolací soud měl provést dokazování ke sporným tvrzením, například doklady o zaplacení poměrné části k zakoupení domu s pozemkem, výpověďmi účastníků řízení manželů K. K. a K. K. Dovolatelka proto nepovažuje rozsudek odvolacího soudu za správný a navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V doplnění dovolání ze dne 9. 3. 2009 (doručeném po dovolací lhůtě) uvedla, že soudy obou stupňů se opomněly vypořádat s námitkou, že dotčené nemovitosti nabyla za prostředky získané darem od svých rodičů, tedy s námitkou uváděnou již v čl. II žaloby ze dne 5. 6. 2007. Tím se soudy obou stupňů dopustily vážného procesního pochybení a zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Žalovaný ve svém vyjádření označil argumentaci dovolatelky za zmatečnou. Protože dovolatelka a její manžel sporný majetek zahrnuli do majetku, k němuž SJM formou notářského zápisu zužovali, nemohli být současně přesvědčeni, že by tento majetek do SJM nenáležel resp. nebude náležet v případě nabytí. Protože dotčené nemovitosti byly vydávány za trvání manželství žalobkyně a povinného, byly by nepochybně vydány do SJM. Pokud do tohoto jmění nespadají, je tomu tak jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah SJM. Tuto smlouvu žalobkyně a její manžel uzavřeli v době, kdy museli vědět o pohledávce žalovaného (tj. škoda ve výši 3 264 068,- Kč), a v úmyslu zajistit, aby dotčené nemovitosti, které měli získat, nemohly být postiženy výkonem rozhodnutí. Uzavřením smlouvy se dostali do rozporu s dobrými mravy, a proto je nutno posoudit platnost smlouvy o úpravě majetkových vztahů v manželství i z hlediska § 39 obč. zák. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl.

Dovolací soud projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 části první zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny; jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). V projednávané věci je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že důvod k vyloučení dotčených nemovitostí v katastrálním území Stodůlky z výkonu rozhodnutí (exekuce) vedeného žalovaným proti manželu žalobkyně není dán.

Podle ustanovení § 262a o. s. ř. lze výkon rozhodnutí na majetek patřící do SJM nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do SJM se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí považuje také majetek, který netvoří součást SJM jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah SJM nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik SJM ke dni zániku manželství. Totéž lze s ohledem na znění § 42 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, (dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ) vztáhnout i na exekuci.

Podle ustanovení § 267 odst. 1 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

Podle ustanovení § 267 odst. 2 o. s. ř. se obdobně postupuje, byl-li nařízeným výkonem rozhodnutí postižen majetek patřící do SJM nebo který se považuje za součást SJM (§ 262a odst. 1), avšak vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů při používání majetku, který a) podle smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu SJM nebo podle smlouvy o vyhrazení vzniku SJM ke dni zániku manželství nepatřil do SJM, a oprávněnému byl v době vzniku vymáhané pohledávky znám obsah smlouvy, b) náležel výhradně povinnému proto, že jej nabyl před manželstvím, dědictvím, darem, za majetek náležející do jeho výlučného majetku nebo podle předpisů o restituci majetku, který měl ve vlastnictví před uzavřením manželství nebo který mu byl vydán jako právnímu nástupci původního vlastníka, anebo že slouží podle své povahy jen jeho osobní potřebě.

V projednávaném případě učinil odvolací soud závěr, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí dotčených nemovitostí právě na základě dohody o zúžení SJM ze dne 25. 5. 2004, přičemž tento závěr pro úspěšnost žaloby založené na ustanovení § 267 odst. 1 nebo 2 o. s. ř. (s ohledem ke shora citovaným zákonným ustanovením) nestačí. U vylučovacích žalob tohoto typu totiž není rozhodující, že věci, o jejichž vyloučení z exekuce jde, jsou výlučným vlastnictvím žalobce podle smlouvy o zúžení SJM; je tomu tak proto, že za majetek patřící do SJM se ve smyslu § 262a odst. 1 o. s. ř. (nebo § 42 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.) považuje i ten, který netvoří součást SJM jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah SJM.

Z dohody o zúžení SJM ze dne 25. 5. 2004, aniž by byly provedeny důkazy, které navrhla žalobkyně již v řízení před soudem prvního stupně (jež proto nelze považovat za nové ve smyslu § 241a odst. 4 o. s. ř.), nelze učinit závěr, že manželé Š. neměli pochybnosti o tom, že majetkový nárok na nemovitosti do SJM náleží a že žalobkyni případně náleží obrana podle § 150 odst. 3 obč. zák., jak dovodil odvolací soud. Manželé Š. se dohodli, že v případě převodu bytových či nebytových jednotek v domě v K. ul. v P. bude vlastnické právo k těmto jednotkám náležet žalobkyni. Toto ujednání v dohodě o zúžení SJM však nevylučuje, že by žalobkyně ve skutečnosti mohla nabýt své vlastnické právo k dotčeným nemovitostem na základě jiných skutečností, například tím, že zaplatila cenu nemovitostí ze svých výlučných prostředků (§ 143 odst. 1 písm. a/ obč. zák.). Touto skutečností se však odvolací soud nezabýval; pouze konstatoval, že částka 190 000,- Kč, darovaná rodiči žalobkyně na koupi bytu (bez ohledu na to, zda představovala plnou kupní cenu bytu) však zjevně neodráží skutečnou hodnotu bytu, který měli manželé Š. získat do SJM, a žalobkyni by se tak v případě jeho vypořádání podle § 150 odst. 3 obč. zák. mohlo ve smyslu § 149 odst. 2 věta druhá obč. zák. pouze započítat to, co ze svých prostředků na získání bytu vynaložila .

Dokazování v odvolacím řízení tudíž zůstalo neúplné a rozhodnutí odvolacího soudu je proto nepřezkoumatelné. Odvolací soud tak zatížil řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst. l, část věty první za středníkem, o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, tedy i dovolacího (§ 243d odst. l, věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. února 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu