20 Cdo 5073/2007
Datum rozhodnutí: 19.12.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 5073/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné T. O. C. R., a. s., proti povinné L. M. (dříve L.), pro částku


14 239,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Nc 7359/2003, o dovolání JUDr. I. R., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. dubna 2007, č. j. 12 Co 839/2006-33, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.





O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 5. června 2006, č. j. 42 Nc 7359/2003-22, zastavil exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. listopadu 2003, č. j. 42 Nc 7359/2003-5 (výrok I.), oprávněné uložil povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 5 130,- Kč (výrok II.) a povinné uložil povinnost uhradit oprávněné na nákladech exekuce částku ve výši


5 130,- Kč (výrok III.).


K odvolání oprávněné změnil Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením výrok o nákladech exekuce tak, že povinné uložil povinnost uhradit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 5 130,- Kč a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně krajský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.


Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu, a to do výroku o nákladech exekuce, podal soudní exekutor dovolání, které odůvodnil tím, že krajský soud nesprávně změnil rozhodnutí okresního soudu o nákladech soudního exekutora, když uložil povinné povinnost zaplatit mu náklady exekuce.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.


Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).


Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první,


§ 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.).





Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 19. prosince 2007


JUDr. Antonín Draštík, v. r.


předseda senátu