20 Cdo 5060/2008
Datum rozhodnutí: 26.11.2010
Dotčené předpisy: § 336k odst. 3 o. s. ř.




20 Cdo 5060/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu Ostrava III , se sídlem v Ostravě Porubě, Opavská 6177, proti povinnému V. B. , pro částku 54.537,58 Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 E 240/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 29. 2. 2008, č. j. 10 Co 1309/2007-177, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud (s upřesněním tak, že na nejvyšší podání vydražitele v částce 119.000,- Kč se vydražiteli započítává složená jistota ve výši 60.000,- Kč, nikoli tedy, jak nesprávně uvedl okresní soud, jistota ve výši 119.000,- Kč) potvrdil usnesení z 19. 9. 2007, č. j. 50 E 240/2003-162, jímž okresní soud udělil vydražiteli F. W. příklep na tam specifikované vydražené nemovitosti. S (jedinou) odvolací námitkou povinného, že spoluvlastníku dražených nemovitostí V. B. nebyla řádně doručena dražební vyhláška a že ten se tak nemohl zúčastnit dražebního jednání dne 19. 9. 2007, se krajský soud vypořádal závěrem, že tato skutečnost je s ohledem na ustanovení § 336k odst. 3 o. s. ř. nepodstatná. Odvolatel, tedy povinný, byl řádně a včas předvolán jak k prvnímu (31. 1. 2007), tak k dalšímu (19. 9. 2007) dražebnímu jednání, dražby se tedy v obou případech mohl zúčastnit a při nařízení dražebního jednání a při provádění dražby k porušení zákona nedošlo. Je pravda, že dražební vyhláška se podle § 336k (správně má být 336c) odst. 1 písm. a) o. s. ř. doručuje i osobě, o níž je známo, že má k nemovitosti předkupní právo, kterou je nesporně spoluvlastník ideální poloviny dražených nemovitostí; tomu však byla řádně doručena dražební vyhláška týkající se prvního dražebního jednání, spoluvlastník se ale k němu nedostavil. Podle § 336e odst. 3 o. s. ř. ten, kdo hodlá uplatnit při dražbě své předkupní právo, musí je soudu prokázat nejpozději před zahájením dražebního jednání. Soud ještě před zahájením vlastní dražby rozhodne, zda předkupní právo je prokázáno; proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Spoluvlastníku tedy podle odvolacího soudu nic nebránilo v tom, aby se účastnil dražebního jednání 31. 1. 2007, aby před zahájením tohoto dražebního jednání uplatnil své předkupní právo a aby své předkupní právo realizoval tím, že by se dražby zúčastnil jako dražitel, jinak totiž než při realizaci dražebního jednání a dražby jeho předkupní právo žádný význam nemá; jeho jedinou výhodou vyplývající z ustanovení § 336j odst. 1 o. s. ř. je to, že učiní-li stejné nejvyšší podání více dražitelů, udělí soud příklep nejprve tomu, komu svědčí předkupní právo.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy nesprávné právní posouzení věci, spatřuje v závěru odvolacího soudu, že nedoručení dražební vyhlášky spoluvlastníkovi povinného není porušením zákona při nařízení dražebního jednání ve smyslu ustanovení § 336k odst. 3 o. s. ř. Podle jeho názoru nedoručení dražební vyhlášky spoluvlastníku povinného právě takovým porušením zákona, o němž hovoří ustanovení § 336k odst. 3 o. s. ř., je, jelikož představuje závažný zásah do práv třetích osob, v tomto případě do práv spoluvlastníka povinného, a tento nedostatek nemůže být zhojen odkazem na to, že spoluvlastník povinného se k předchozímu dražebnímu jednání nedostavil. Dovozuje-li odvolací soud, že spoluvlastníku dražených nemovitostí nebylo třeba doručovat dražební vyhlášku k dalšímu dražebnímu jednání dne 19. 9. 2007 právě s odůvodněním, že spoluvlastník se (ač řádně předvolán) nezúčastnil prvního dražebního jednání, je podle dovolatele jeho výklad ustanovení § 338 odst. 3 o. s. ř. svévolný . Povinný zdůrazňuje, že kromě umožnění výhody spoluvlastníku realizovat jeho předkupní právo postupem podle § 336j odst. 1 o. s. ř. je účelem doručování dražební vyhlášky také to, aby spoluvlastník byl vůbec uvědoměn o konání dražebního jednání a aby tak měl možnost tohoto jednání se zúčastnit a spoluvlastnický podíl na něm případně vydražit, jelikož právě výsledek dražebního jednání může mít ve svém důsledku faktický vliv na další výkon vlastnického práva tohoto spoluvlastníka. V bodě V. dovolání pak povinný, byť přiznává vědomost o ustanovení § 241a odst. 3 (správně má být 4) o. s. ř., nepřipouštějícím v dovolacím řízení novoty, nabízí soudu důkazy k tvrzení, že spoluvlastník dražených nemovitostí se k prvnímu dražebnímu jednání nedostavil nikoli svévolně , nýbrž proto, že byl v pracovní neschopnosti, a jeho písemné prohlášení, že dalšího dražebního jednání se naopak zúčastnit chtěl a že měl v úmyslu spoluvlastnický podíl vydražit.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu o který zde nejde, a netvrdí to ani samotný dovolatel kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Povinný sice napadenému rozhodnutí přisuzuje po právní stránce zásadní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Podle § 336k odst. 3 o. s. ř. odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona. Ustanovení § 219a se nepoužije.

Dovolatel předně dovozuje-li, že nedoručení dražební vyhlášky spoluvlastníku povinného je právě tím porušením zákona, o němž hovoří ustanovení § 336k odst. 3 o. s. ř. směšuje dvě odlišné procesní situace, v nichž ustanovení § 336k odst. 3 o. s. ř. odvolacímu soudu ukládá změnit usnesení soudu prvního stupně o příklepu tak, že se příklep neuděluje. O první z obou situací (jež je ve vztahu k druhé případem speciálním) jde tehdy, došlo-li v řízení k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, zatímco o druhou situaci se jedná tehdy, byl-li příklep udělen za současného porušení zákona při nařízení dražebního jednání či při provedení dražby. Jinými slovy v druhé situaci jde o blíže neurčený počet případů (viz níže), kdy soud pochybí, avšak právě jinak než tím, že nedoručí dražební vyhlášku osobě, jíž toto právo přísluší. Posuzováno podle obsahu dovolání (povinný zdůrazňuje, že nedoručení dražební vyhlášky představuje závažný zásah do práv třetích osob, v tomto případě do práv spoluvlastníka povinného a tento nedostatek nemůže být zhojen odkazem na to, že spoluvlastník povinného se k předchozímu dražebnímu jednání nedostavil /viz závěr bodu II. a celý obsah bodů III. a IV. dovolání/) dovolatel namítá a ostatně to pak v bodu VI. dovolání výslovně tak kvalifikuje existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a jejíž naplnění spatřuje v tom, že spoluvlastníku dražených nemovitostí nebyla doručena vyhláška o nařízení dalšího dražebního jednání, jehož se právě v důsledku této vady řízení ač chtěl nemohl zúčastnit.

Dovolatel však přehlíží, že má-li být důvodem změny usnesení soudu prvního stupně o příklepu existence vady řízení spočívající v nedoručení dražební vyhlášky a mající za následek nemožnost účasti na dražbě, musí se tato vada týkat jak to ostatně výslovně říká ustanovení § 336k odst. 3 odvolatele (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 25. 10. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1256/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9, ročník 2000, pod poř. č. 57). V souzené věci však spoluvlastník dražených nemovitostí ač mu to umožňuje ustanovení § 336k odst. 2 věty druhé o. s. ř. odvolání nepodal.

Naopak porušením zákona při nařízení dražebního jednání je podle soudní praxe i literatury (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201-376. Komentář 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 2528 s.) zejména vydání dražební vyhlášky před právní mocí usnesení o ceně, nedodržení 30-tidenní lhůty k nařízení dražebního jednání (§ 336d odst. 2 o. s. ř.), nevyvěšení dražební vyhlášky na úřední desce, případně to, že dražební vyhláška neobsahovala všechny výroky předepsané zákonem, nebo obsahovala výroky, které byly v rozporu se zákonem nebo faktickým stavem, což mohlo vést k tomu, že odvolatel neuplatnil do zahájení dražebního jednání svá práva (srov. též Kurka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a. s. 2004, 552 s.).

Soudní praxe je s literaturou (srov. prvně citovanou publikaci, s. 2533) zajedno také v závěru, že osoba, která neuplatnila včas předkupní právo, je nemůže uplatnit při dalším dražebním jednání, jelikož tato osoba mohla své právo uplatnit pouze tak, že se dostavila jako dražitel k prvnímu dražebnímu jednání, složila jistotu a na počátku tohoto jednání doložila listinou, že je oprávněným z předkupního práva. Nedostavila-li se osoba, která uplatnila předkupní právo nebo jejíž předkupní právo vyplývalo z obsahu spisu, k prvnímu dražebnímu jednání jako dražitel, má se za to, že své předkupní právo neuplatnila. Tamtéž (na s. 2515) je zaujat závěr, že soud o uplatněném předkupním právu rozhoduje usnesením, proti němuž není odvolání přípustné, a že nesouhlas osoby, která uplatnila předkupní právo, s tím, že soud prvního stupně její právo neuznal, řeší soud až v řízení o odvolání této osoby proti udělenému příklepu v případě, že učinila s vydražitelem stejné nejvyšší podání, příklep byl udělen vydražiteli, a osoba s předkupním právem z tohoto důvodu vznesla proti příklepu námitky. Předkupní právo může tato osoba realizovat pouze jako dražitel; v případě, že více dražitelů učiní stejné nejvyšší podání, soud udělí příklep osobě s předkupním právem.

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému, jenž by jinak měl podle § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. listopadu 2010

JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu