20 Cdo 5056/2015
Datum rozhodnutí: 01.02.2016
Dotčené předpisy: § 30 předpisu č. 292/2013Sb.



20 Cdo 5056/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného nezletilého M. M., zastoupeného matkou T. P M., proti povinnému A. M. M. , zastoupenému JUDr. René Huškem, advokátem se sídlem v Brně, Dvořákova 4, pro výživné, srážkami ze mzdy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 66 E 15/2013, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2014, č. j. 20 Co 658/2013-87, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí k vymožení výživného ve výši 20 % všech příjmů povinného od 1. 10. 2011 do září 2012 a od 1. 3. 2013 do plnoletosti oprávněného podle rozhodnutí Soudu pro Moskevský obvod města Minsku ze dne 22. 12. 2012, sp. zn. 2-6588/2010. Odvolací soud současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po 1. lednu 2014, podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen z. ř. s. ), jež nabyl účinnosti k 1. 1. 2014, dovolání proti němu není přípustné.

Právní úprava nepřípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona o zvláštních řízeních soudních se s účinností zákona o zvláštních řízeních soudních přesunula z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do shora uvedeného § 30 z. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o řízení o výkon rozhodnutí ve věcech výživného, upravené v části druhé hlavě páté (§ 511 a násl. z. ř. s.) tohoto zákona, a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení § 30 z. ř. s., nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015).

Přípustnost dovolání nezaloží ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).

Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, odmítl, aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. února 2016


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu