20 Cdo 5041/2016
Datum rozhodnutí: 18.04.2017
Dotčené předpisy: čl. § 42 předpisu č. 120/2001Sb., čl. § 262a odst. 3 o. s. ř., čl. § 255 odst. 3 o. s. ř.



20 Cdo 5041/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného M. B. , zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, proti povinnému A. D. V. , zastoupenému JUDr. Tomášem Chlebíkem, advokátem se sídlem v Karviné, K. Sliwky 621/5, za účasti bývalé manželky povinného M. G., zastoupené Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou se sídlem v Praze, Žitná 1575/49, pro částku 100 000 Kč s příslušenstvím, o částečné zastavení exekuce vedené soudním exekutorem Mgr. Jaroslavem Kocincem, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek - Místek, pod sp. zn. 142 EX 03593/13, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2016, č. j. 9 Co 1193/2015-201, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2016, č. j. 9 Co 1193/2015-201, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 4. 2016, č. j. 9 Co 1193/2015-201, změnil rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 7. 7. 2015, č. j. 26 Nc 6024/2005-166, tak, že exekuci prováděnou prodejem nemovitých věcí bývalé manželky povinného M. G. zastavil a to s odůvodněním, že manželství povinného s M. G. již zaniklo, čímž je znemožněna aplikace ustanovení § 255 odst. 3 a § 262a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 396/2012 Sb., neboť ta se totiž mohou aplikovat pouze při postižení majetku manželky povinného, což odvolatelka již od 17. 10. 2007 není .

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jehož přípustnost spojuje s otázkou posouzení úspěšnosti návrhu bývalé manželky povinného na částečné zastavení exekuce pro vymožení dluhu vzniklého za trvání manželství ohledně způsobu jejího provedení co do postižení majetkových hodnot, které byly součástí SJM povinného a jeho manželky, a které byly postiženy v době trvání SJM povinného a jeho manželky . Oprávněný má za to, že je rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné a je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, kterou v dovolání cituje.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen o. s. ř. (srov. čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

B yť ne se všemi odkazy dovolatele na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu se je namístě se ztotožnit, lze mu ve výsledku dát za pravdu.

Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen exekučního řádu ) nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

Předmětné exekuční řízení je vedeno pro dluh jednoho z manželů (povinného), který mu vznikl za trvání manželství předtím, než došlo ke zúžení společného jmění manželů. Následně bylo manželství povinného a jeho manželky k 17. 10. 2007 rozvedeno.

Dovolací důvod, spočívající v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), uplatnil dovolatel opodstatněně.

Ustanovení § 255 odst. 3 a § 262a odst. 3 o. s. ř. ve znění zákona č. 396/2012 Sb., jichž se dovolával odvolací soud, nemohla totiž být aplikována jak z důvodu ratione temporis (vzhledem k jejich účinnosti ku dni 1. 1. 2013 viz Část první, čl. II. bod 1., potažmo nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/15 ze dne 31. 3. 2015, uveřejněný pod č. 115/2015 Sb.), tak z důvodu ratione materiae, neboť na poměry exekučního postižení nemovitého majetku nabytého za trvání manželství povinného a jeho manželky evidentně nedopadá (viz Část první čl. I. body 11. a 15. a tam vymezené majetkové hodnoty manžela povinného , jež, coby dosud neidentifikovatelné se společným jměním manželů, podléhají nově specifickému exekučnímu postihu). Okolnost zániku manželství manželky povinného, kterou právě na těchto základech pokládal odvolací soud za rozhodnou pro závěr o důvodnosti jejího návrhu na zastavení exekuce, je tudíž bez významu.

Odvolací soud též pominul se vypořádat s tím, že jak zaznamenal soud prvního stupně návrh manželky povinného na vyloučení exekučně postižených nemovitostí byl již dříve pravomocně zamítnut.

Vyslovený právní názor je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne soud, bude-li to potřebné, též o nákladech dovolacího řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

Za této procesní situace již pozbývá významu rozhodování o návrhu na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. dubna 2017

JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu