20 Cdo 500/2009
Datum rozhodnutí: 24.02.2011
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 500/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné TRANE ČR, spol. s r.o. , se sídlem v Praze 8, Karlín, Thámova 183/11, identifikační číslo osoby 62418661, zastoupené Mgr. Markem Pilařem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 15, proti povinné H. L. , zastoupené JUDr. Tomášem Cabalkou, advokátem se sídlem v Stříbrné Skalici, U jabloně 358, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 74 Nc 1060/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze z 30. 9. 2008, č. j. 16 Co 318/2008-81, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením z 12. 5. 2008, č. j. 74 Nc 1060/2005-68, okresní soud rozvrhl rozdělovanou podstatu tak, že z ní budou uspokojeny přihlášené pohledávky:
1. soudního exekutora (náklady exekuce) ve výši 468.956 Kč
2. zástavního věřitele Raiffeisenbank, a.s. ve výši 2 131.421,20 Kč.
Podle § 68 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen zákon č. 120/2001 Sb. ) uspokojil soud v plné výši pohledávku soudního exekutora z titulu nákladů exekuce. Zbytek rozdělované podstaty nepostačoval k uspokojení všech přihlášených pohledávek, a protože na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že ve třetí skupině (§ 337c zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů - dále též jen o. s. ř. ) má první pořadí pohledávka zástavního věřitele Raiffeisenbank, a.s., použil zbytek rozdělované podstaty na její částečné uspokojení.

Napadeným usnesením krajský soud k odvolání oprávněné rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Připustil, že okresní soud sice pochybil, nevypořádal-li se v odůvodnění svého usnesení s námitkou oprávněné, jíž před jednáním o rozvrhu popřela pořadí pohledávky (zástavního) věřitele Raiffeisenbank, a.s., nápravu však zjednal sám jako odvolací soud. Uzavřel, že námitka oprávněné nebyla důvodná, listiny založené ve spise (smlouva o hypotečním úvěru, zástavní smlouva, výpis z katastru nemovitostí) prokazují zajištění pohledávky Raiffeisenbank, a.s. zástavním právem, které vzniklo ke dni 12. 1. 2004; nebylo proto třeba ani dokládat, že se jedná o vymahatelnou pohledávku (§ 336f odst. 1, 2 o. s. ř.).

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že řeší otázku náležitostí přihlášky zástavního věřitele do tzv. cizí exekuce podle § 336f odst. 2 o. s. ř. ), oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Vytýká soudu prvního stupně, že nevzal v úvahu podání, jímž popřela před rozvrhovým jednáním pořadí pohledávky přihlášené zástavním věřitelem. Přihláška zástavního věřitele nesplňuje náležitosti přihlášky pohledávky zajištěné zástavním právem stanovené v § 336f o. s. ř.; zástavní věřitel své tvrzení, že jeho pohledávka je zajištěna zástavním právem, řádně a včas nedoložil. Podle oprávněné zástavní věřitel nepředložil ve lhůtě stanovené v § 336f odst. 1 o. s. ř. příslušné listiny (§ 336 odst. 2 o. s. ř.), zejména zástavní smlouvu a výpis z katastru nemovitostí, a existence zástavního práva k předmětným nemovitostem nevyplývá ani z obsahu spisu. Skutečnost, že se jedná o vymahatelnou pohledávku, prokazoval zástavní věřitel notářským zápisem N 824/2005, NZ 760/2005 z 16. 12. 2005, aniž by však (podle oprávněné) doložil provázanost mezi závazkem obsaženým v notářském zápise a tvrzeným zástavním právem; z notářského zápisu navíc vyplývá, že splátky byly sjednány až do roku 2024. Odvolací soud se sice námitkami oprávněné zabýval, oprávněná však má zato, že řádně neodůvodnil, proč je její argumentace nesprávná, a rozhodnutí soudů obou stupňů proto považuje za nepřezkoumatelná. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Dovolací soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy jen důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Dovolatelka však ve skutečnosti jediný k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. způsobilý dovolací důvod neuplatňuje, nenamítá tedy nesprávnou interpretaci či aplikaci právní normy, nýbrž pouze zpochybňuje zjištění soudů, že obsahem spisu byly v době zahájení dražebního jednání listiny (výpis z katastru nemovitostí, zástavní smlouva) prokazující, že pohledávka věřitele Raiffeisenbank, a.s., je zajištěna zástavním právem. Nesprávnost, případně neúplnost skutkových zjištění by bylo možné namítat pouze prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3 o. s. ř., případně § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.; ty však jsou k založení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilé. Kromě toho ovšem námitky povinné v tomto směru nemají oporu ve spise, jelikož z jeho obsahu (č. l. 22, 33 a 55) plyne, že zástavní smlouva i výpis z katastru nemovitostí, jimiž je existence zajištění vymáhané pohledávky zástavním právem doložena, byly ve spise zažurnalizovány před dražebním jednáním (12. 5. 2008, viz č. l. 62).

Dovolatelka sice napadenému rozhodnutí přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením námitek v dovolání obsažených však k takovému závěru dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posouzení, zda mělo být přihlédnuto k přihlášce zástavního věřitele, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

V této souvislosti Nejvyšší soud navíc připomíná své usnesení z 27. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 443/2005, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2006, pod poř. č. 49, v němž zdůraznil, že je-li listina prokazující, že pohledávka je vymahatelná nebo zajištěná zástavním právem, založena do exekučního spisu do zahájení dražebního jednání, soud k ní přihlédne, i když ji nepředložil přihlašovatel pohledávky.

Neobstojí ani námitka dovolatelky zpochybňující splatnost pohledávky zástavního věřitele, odůvodněná poukazem na notářský zápis, neboť pohledávka byla přihlášena jako zajištěná zástavním právem, nikoli jako přiznaná notářským zápisem jakožto exekučním titulem.

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) aniž se musel zabývat dalšími dovolacími námitkami týkajícími se notářského zápisu podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, ostatním účastníkům (§ 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5, věty první, o. s. ř.) náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2011 JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu