20 Cdo 4970/2009
Datum rozhodnutí: 24.08.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 2 o. s. ř.




20 Cdo 4970/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Grátis, s.r.o. se sídlem v Praze 10, Konopišťská 739/16, identifikační číslo osoby 48536695, proti povinnému P. K. , zastoupenému Mgr. Sabinou Burešovou, advokátkou se sídlem v Brně, Dobrovského 50, pro částku 2.560.636,28 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 96 Nc 5716/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 13.8.2007, č.j. 20 Co 15/2007-57, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně z 13.8.2007, č.j. 20 Co 15/2007-57, a usnesení Městského soudu v Brně z 2.11.2006, č.j. 96 Nc 5716/2006-6, se ruší a věc se vrací městskému soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 2.11.2006, č.j. 96 Nc 5716/2006-6, jímž městský soud nařídil na majetek povinného exekuci. S odvolací námitkou povinného, že mu exekuční titul nebyl doručen, jelikož dne 15.8.2006, kdy jej měl (podle doručenky) převzít u poštovního úřadu Brno 17, se v Brně nenalézal, neboť tohoto dne odjížděl ze svého bydliště v Praze (kde se převážně zdržuje) na letiště v Ruzyni, odkud po odbavení mezi 15.00 15.30 hod asi v 17.00 17.30 hod odlétal do Turecka, takže podpis na doručence není a nemůže být jeho, se krajský soud vypořádal závěrem, že povinný své tvrzení pro potřeby exekučního řízení, jež je oproti řízení nalézacímu zcela formální, neprokázal. Odvolací soud dále s poukazem na ustanovení § 50f odst. 9 o. s. ř. uzavřel, že povinný by se svou námitkou nedoručení titulu mohl být úspěšný jen tehdy, jestliže by prokázal nepravdivost údajů uvedených na doručence, podle níž zásilku převzal.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c, odst. 3 o. s. ř. povinný namítá, že odůvodnil-li krajský soud napadené rozhodnutí (kromě závěru, že odvolatel případnou nepravdivost údajů na doručence neprokázal) tím, že povinný naopak správnost údajů na doručence dodatečně potvrdil i na druhopisu dodejky pro poštovní úřad , pak své rozhodnutí postavil na institutu, který občanský soudní řád (jenž nepředvídá druhopis dodejky ) nezná. I kdyby však takovýto tzv. druhopis dodejky byl dovolatelem podepsán, nemůže prokázat skutečnost, jež se nikdy nestala a objektivně stát ani nemohla, jelikož žádná konvalidace vadného doručení exekučního titulu není takovýmto druhopisem dodejky možná.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.). Dovolání, přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. pro rozpor napadeného usnesení s judikaturou, je důvodné.

Nejvyšší soud v odůvodnění svého usnesení z 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 10/2005, pod poř. č. 166, zdůraznil, že exekuční soud musí mít vždy postaveno najisto, zda k exekuci navržené rozhodnutí je vykonatelné. Samotná okolnost, že proti němu bylo podáno odvolání, tuto jistotu neposkytuje; proto musí exekuční soud buď vyčkat rozhodnutí o odvolání v nalézacím řízení anebo otázku včasnosti odvolání po provedení náležitého šetření, případně i dokazování, vyvstane-li jeho potřeba posoudit v exekučním řízení (jelikož suspenzivní účinek nemá každé, nýbrž pouze včasné odvolání) sám.

V daném případě však krajský soud (byť měl s odvoláním k dispozici i odpor proti vykonávanému platebnímu rozkazu /čl. 18/ a odvolání proti usnesení, jímž nalézací soud tento odpor pro opožděnost odmítl, obsahující důkazní návrhy povinného k jeho tvrzení, že exekuční titul nepřevzal a že podpis na doručence není jeho /čl. 39/) takto nepostupoval. Jestliže totiž ač věděl (povinný totiž opis svého odvolání v nalézacím řízení připojil k odvolání proti usnesení o nařízení exekuce), že povinný v nalézacím odvolacím řízení nabízí důkazy ke svému tvrzení, že titul nepřevzal a že podpis na doručence není jeho dal přednost variantě nevyčkat vydání rozhodnutí nalézacího soudu o odvolání povinného proti usnesení o zamítnutí odporu jako opožděného, pak měl k posouzení této včasnosti provést potřebné šetření či dokazování sám, případně prostřednictvím exekučního soudu prvního stupně. Jestliže tak neučinil a přesto dovodil, že povinný důkazní břemeno stran svých tvrzení, že titul nepřevzal a že podpis na doručence není jeho, zatížil řízení vadou, jež mohla mít a v souzené věci měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

Jak totiž plyne z připojeného spisu nalézacího soudu, Vrchní soud v Olomouci usnesením z 27.1.2010, č.j. 1 Cmo 7/2009-223, změnil usnesení Krajského soudu v Brně z 9.1.2007, č.j. 43 Cm 233/2005-52, jímž byl odpor žalovaného proti platebnímu rozkazu z 20.7.2006, č.j. 43 Cm 233/2005-43, jako opožděný odmítnut, tak, že se odpor neodmítá . Své rozhodnutí vrchní soud po doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví a svědeckými výpověďmi doručovatele pošty Brno 17 a zaměstnankyně žalovaného (zde povinného), jež ve skutečnosti k exekuci navržený platební rozkaz převzala (což stvrdila podpisem nikoli svým, nýbrž povinného), odůvodnil závěrem, že exekuční titul povinnému doručen nebyl, v důsledku čehož pak jeho odpor proti platebnímu rozkazu jako opožděný kvalifikovat nelze (ve věci dosud rozhodnuto nebylo).

Protože odvolací soud řízení zatížil vadou, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), Nejvyšší soud napadené usnesení bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) podle § 234b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil, a poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. srpna 2011

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu