20 Cdo 4970/2007
Datum rozhodnutí: 27.01.2009
Dotčené předpisy: § 42a předpisu č. 40/1964Sb., § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 4970/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně

JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného B. S., zastoupeného advokátkou, proti povinné P. s. s r.o., zastoupené advokátem, pro částku 1.700.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 30 E 1131/2001, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2007, č.j. 20 Co 221/2007-302, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 12. 10. 2006, č.j. 30 E 1131/2001-268 (272), výrokem I. zamítl návrh povinné na odklad výkonu rozhodnutí, výrokem II. zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí, výrokem III. zavázal povinnou zaplatit oprávněnému náklady řízení ve výši 35. 784,- Kč, výrokem IV. určil cenu v něm označených nemovitostí s příslušenstvím částkou 3. 709 800,- Kč, výrokem V. určil cenu práv a závad částkou 0,- Kč, výrokem VI. rozhodl, že závady, které prodejem v dražbě nezaniknou, se neurčují, a výrokem VII. určil výslednou cenu v něm označených nemovitostí s příslušenstvím částkou 3 709 800,- Kč.

Krajský soud v Praze shora uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II., změnil výrok III. o nákladech řízení (částku uloženou povinné k náhradě nákladů řízení oprávněnému snížil na 7.209,- Kč), částečně změnil výroky IV. až VII. (z příslušenství nemovitostí určených k prodeji vyloučil v něm specifikovaný bazén a určil cenu nemovitostí i výslednou cenu nemovitostí částkou 3.460.000,- Kč) a současně zavázal povinnou k úhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 2 737,- Kč. Odvolací soud zejména uzavřel, že důvody vyhovění návrhu povinné na zastavení výkonu rozhodnutí dle § 268 odst. 1 písm. g), h) o. s. ř. nejsou dány, neboť zánik vymáhané pohledávky povinná neprokázala (listina - prohlášení, kterou mělo být zaplacení dluhu prokázáno, byla předložena ve fotokopii, a proto nemá důkazní hodnotu originálu, jestliže oprávněný pravost listiny neuznává), provedení dalších navrhovaných důkazů (výslech P. P. a znalecký posudek ke zkoumání pravosti podpisů na prohlášení) není účelné a námitky nesprávného postupu soudu prvního stupně nejsou důvodné (povinná v odvolání vytýkala především chybné označení parcely v rozsudku vyslovujícím neúčinnost kupní smlouvy ve znění v době podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, nadbytečné opakování výzvy soudu k doplnění návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí z hlediska okruhu povinných účastníků).

Povinná napadla dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku potvrzujícím zamítavé rozhodnutí o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), a zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že odvolací soud vyřešil věc v rozporu s hmotným právem, v čemž shledává i naplnění dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Namítá, že výkon rozhodnutí neměl být nařízen, neboť oprávněnému nic nedluží a nemá ani povinnost plnit mu závazek, jež mu byl soudně přiznán (rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 11. 4. 1996, č.j. 10 C 234/96-27, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 1996, č.j. 29 Co 187/96-44), avšak vůči jiné osobě (P. P.) než je povinná. Trvá na tom, že neexistuje žádný exekuční titul, podle něhož by oprávněný mohl dluh P. P. vymáhat po povinné P. s. s r. o., a výkon rozhodnutí, vedený proti ní jako vlastníku nemovitostí, je proto v rozporu s právními předpisy. Nesouhlasí s odvolacím soudem, který sice správně dovodil, že povinná není dlužnicí podle vykonatelného exekučního titulu, dále tuto skutečnost však nezohlednil a výkon rozhodnutí nezastavil. Rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9. 6. 1999, č.j. 10 C 535/97-125, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2001, č.j. 30 Co 568/99-214, s opravným usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 17. 12. 2001, č.j. 10 C 535/97-307, a s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2002, č.j. 30 Co 127/2002, 30 Co 128/2002-373, vyslovující neúčinnost kupní smlouvy, jíž byly převedeny nemovitosti dotčené výkonem rozhodnutí na společnost P. s. s r. o. s tím, že oprávněný může ve vztahu k této společnosti požadovat uspokojení své pohledávky výkonem rozhodnutí prodejem označených nemovitostí, z nichž soud při nařízení výkonu rozhodnutí vycházel, dle povinné nejsou exekučním titulem a neprokazují žádný její vymahatelný dluh vůči oprávněnému. Dále namítá, že výkon rozhodnutí neměl být nařízen i z důvodů procesních pochybení, které spatřovala především v tom, že oprávněný označil povinnou osobu až na základě výzvy soudu. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení a současně požádala o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jehož neprodleným výkonem by jí mohla být způsobena újma.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o usnesení odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání přípustné podle § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Dovolatelka argumenty ve prospěch závěru, že napadené usnesení má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesla, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.



Tvrzení povinné, že neexistuje žádný exekuční titul, podle něhož by oprávněný mohl dluh P. P. (jakožto subjektu odlišného od povinné) vymáhat po povinné, je zavádějící a vychází z nepochopení institutu odporovatelnosti právních úkonů. Rozhodnutí soudu, kterým bylo vyhověno žalobě na určení, že právní úkon dlužníka je vůči věřiteli neúčinný (§ 42a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění), představuje podklad k tomu, že se věřitel může na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu) vydaného proti dlužníku domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co odporovaným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku, a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1703/96, uveřejněný pod č. 26/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud tedy k přezkumu předloženou otázku vyřešil v souladu s ustálenou soudní praxí.

Poukazem na nesprávný postup soudu dovolatelka uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který je (viz výše) k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. nezpůsobilý.

Není li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl (§ 243b odst. 5, věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; oprávněnému, jenž by měl na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení náklady (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. ledna 2009

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu