20 Cdo 4949/2010
Datum rozhodnutí: 24.02.2011
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř., § 43 odst. 2 o. s. ř., § 241a odst. 1 o. s. ř., § 240 odst. 1 o. s. ř.




20 Cdo 4949/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) K. K. , zastoupeného JUDr. Josefem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 2, Slovenská 7, a b) JUDr. J. D. , proti povinnému STEKO, spol. s r.o. , se sídlem v Hudčicích čp. 82, p. Březnice, PSČ 262 72, identifikační číslo osoby 489 50 122, zastoupené JUDr. Antonínem Tichým, advokátem se sídlem v Příbrami 2, Mariánské údolí 130, pro 669.536,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 E 308/2000, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. září 2005, č. j. 29 Co 489/2005 - 334, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněnému K. K. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.300,- Kč k rukám JUDr. Josefa Novotného, advokáta se sídlem v Praze 2, Slovenská 7. III. Ve vztahu mezi oprávněným JUDr. J. D. a povinným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 26. 4. 2000, č. j. 2 E 308/2000 - 10, nařídil podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 12. 1997, č. j. 12 Cm 945/97- 38, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 1999, č. j. 1 Cmo 92/98 - 66, k uspokojení pohledávky oprávněného K. K. ve výši 669.536,- Kč s 13,5 % úroky z prodlení od 21. 10. 1996 do zaplacení, nákladů, které ještě mohou vzniknout a budou soudem určeny , nákladů předcházejícího řízení ve výši 47.784,- Kč a 14.600,- Kč a nákladů tohoto výkonu rozhodnutí ve výši 20.467,- Kč, výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného.

Usnesením ze dne 14. 7. 2003, č. j. 2 E 308/2000 - 231, Okresní soud v Příbrami připustil, aby do řízení přistoupil na straně oprávněného JUDr. J. D., kterému oprávněný dne 18. 3. 2003 postoupil část pohledávky za povinným podle § 524 obč. zák.

K odvolání povinného Krajský soud v Praze napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť JUDr. J. D. vyslovil se svým přistoupením do řízení souhlas (§ 92 odst. 1, věta druhá o. s. ř.); nesouhlas povinné s přistoupením dalšího účastníka do řízení nemá žádné právní důsledky. Dále odvolací soud uvedl, že tvrzením povinného týkajícím se námitek ve vztahu k novému účastníku řízení se bude zabývat soud prvního stupně v pokračujícím řízení ve věci samé .

Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatel v tomto podání uvedl následující: Povinný je přesvědčen, že se Krajský soud v Praze při rozhodování nevypořádal s nezákonnými a předčasnými aktivitami JUDr. J. D., když jmenovaný již dne 18. 6. 2002 podal návrh na prohlášení konkurzu povinného jako navrhovatel. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2003, č.j. 2 Ko 19/2003 - 141, byl návrh pravomocně zamítnut. Povinný podal dne 1. 4. 2004 na navrhovatele JUDr. J. D. žalobu o zaplacení částky 574.992,- Kč, jako škodu vzniklou omezením nakládáním s majetkem při jeho hlavní činnosti, stavební výrobě v letech 2002 a 2003. JUDr. J. D. podal dne 30. 8. 2004 u Okresního soudu v Příbrami návrh na nařízení exekuce. Usnesením tohoto soudu č.j. 22 Nc 5398/2005-8 ze dne 21. 2. 2005 byla nařízena exekuce prodejem nemovitosti povinného pro 300.000,- Kč s příslušenstvím podle exekučního příkazu č.j. EX 485/05-8 ze dne 4. 3. 2005. Nebylo přihlédnuto k již uhrazenému částečnému plnění ve výši 7.000,- Kč. Dne 30. 6. 1997 podal K. K., právně zastoupený na základě plné moci ze dne 30. 6. 1997 JUDr. J. D., žalobu o zaplacení 669.536,- Kč. Tento právní zástupce byl od 1. 5. 1997 do 1. 3. 1999 členem představenstva o.f. SPP Bohemia a.s .Povinná se domnívá, že toto je v rozporu se zákonem o advokacii č. 85/1996 Sb. . Protože usnesení odvolacího soudu má ve věci zásadní právní význam , navrhl, aby dovolací soud usnesení soudu odvolacího a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný K. K. se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.

Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; ani případný pouhý odkaz na text zákona anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti buď z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu, avšak jen do uplynutí dovolací lhůty (srov. usnesení NS ČR ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, publikované v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 23, C 1688). Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§ 243c odst. 1, § 43 odst. 1 o. s. ř.), se po uplynutí této lhůty stává bezpředmětnou. Původně odstranitelné vady dovolání se totiž marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle § 241b odst. 3 o. s. ř. stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k případnému opožděně podanému doplnění dovolání nemůže přihlížet.

Vadu podání může dovolatel odstranit jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2, věty první, o. s. ř. odmítnout.

Jak vyplývá z obsahu spisu, povinný sice včas podal dovolání, doplněné podáním advokáta, jenž mu byl soudem prvního stupně ustanoven, dovolací důvod však obsahově nevymezil. Protože dovolání lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3, věta první o. s. ř.) a dovolání povinného postrádá obsahové vymezení dovolacího důvodu, nelze pro tyto nedostatky dovolání v dovolacím řízení pokračovat. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta, v níž bylo možno tyto nedostatky dovolání odstranit, marně uplynula, dovolací soud dovolání povinného podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť oprávněný K. K. má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 1.000,- Kč [odměna z částky určené podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle § 12 odst. 1 písm. b), snížená na polovinu podle § 14 odst. 1 vyhlášky a o dalších 50 % podle § 18 odst. 1], a náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení oprávněného K. K. ve výši 1.300,- Kč je povinný povinen zaplatit k rukám advokáta, který oprávněného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Druhému oprávněnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly a proto dovolací soud rozhodl, že ve vztahu mezi tímto oprávněným a povinným nemá žádný z účastníků na jejich náhradu právo (§ 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu