20 Cdo 4930/2007
Datum rozhodnutí: 11.07.2008
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 4930/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného J. P., podnikajícího pod obchodní firmou J. P.-T., ve Z., proti povinnému Ing. M. F., zastoupenému advokátem, pro částku 116 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 29 Nc 7231/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. dubna 2007, č. j. 10 Co 395/2007-38, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v záhlaví citovaným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 23. listopadu 2006, č. j. 29 Nc 7231/2006-16, jímž okresní soud nařídil podle rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 19. února 1998, č. j. 22 Cm 41/96-37, k vydobytí pohledávky ve výši 116 000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 16 % z částky 116 000,- Kč od 26. října 1993 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 13 473,50 Kč, a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil JUDr. M. R., soudního exekutora. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že oprávněný v řízení kvalifikovaným způsobem prokázal, že na něj přešlo právo přiznané podkladovým rozsudkem.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolání odůvodnil poukazem na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel namítl, že odvolací soud pochybil, pokud se dostatečně nezabýval námitkou nedostatku aktivní věcné legitimace na straně oprávněného. Oprávněným k podání návrhu na nařízení exekuce v posuzovaném případě nebyl J. P.-T., ale společnost A. C. s. r. o., které byla pohledávka postoupena. O této skutečnosti byl povinný informován dopisem postupitele (J. P.-T.) i postupníka (A. C. s. r. o.). Odvolací soud dále pochybil také, pokud jde o samotný převod pohledávky na oprávněného (J. P.-T.). Převod nemohl být zákonný již proto, že Okresní soud ve Frýdku-Místku v řízení ve věci sp. zn. 28 E 551/98-56, usnesením ze dne 26. dubna 2002 nevyhověl návrhu na záměnu účastníků řízení, kdy místo dosavadní oprávněné B. B., a. s. v likvidaci, měl do řízení vstoupit M. h. a. s., s tím, že v posuzované věci nebyly předloženy takové podklady, které by osvědčovaly přechod práva. Šlo přitom o stejnou smlouvou o postoupení pohledávek (ze dne 28. prosince 1998). Postupem soudů tak byl porušen čl. 90 Ústavy. Dovolatel požádal o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Oprávněný ve vyjádření k dovolání povinného uvedl, že je považuje za nepřípustné. Dovolání podle § 238a odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen tehdy, má-li rozhodnutí po právní stránce zásadní význam. Způsobilým dovolacím důvodem je potom pouze dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Námitky podřaditelné pod dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. samostatně přípustnost dovolání založit nemůžou. Dovolatel existenci zásadní právní otázky pouze deklaruje, neboť jeho námitky jsou ve skutečnosti toliko skutkové a dovolatel v podstatě pouze polemizuje se skutkovými zjištěními, ke kterým dospěl odvolací soud. Otázka, kterou dovolatel předestírá, tj. aktivní věcná legitimace oprávněného ve vztahu k přechodu pohledávky, není otázkou, která by měla jakýkoliv judikatorní přesah. V řízení bylo kvalifikovaně prokázáno, že v posuzované věci je oprávněný aktivně věcně legitimován. Soudu byly předloženy smlouvy o postoupení pohledávky s ověřenými podpisy jejich účastníků a přípis povinnému ze dne 21. února 2007, kterým mu bylo sděleno, že předmětná pohledávka přešla zpět na postupitele (oprávněného), neboť postupník (společnost A. C. s. r. o.) neuhradil včas úplatu za její postoupení. Výsledek řízení u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 28 E 551/98, na které povinný ve svém dovolání poukázal, není pro rozhodování soudu v posuzované věci nijak relevantní. V řízení tak nebylo porušeno právo dovolatele na spravedlivý proces ani jiná jeho práva. Dovolatelem navrhované odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí není namístě. Oprávněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání povinného odmítl jako nepřípustné, případně jej zamítl jako nedůvodné.

Dovolání povinného není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ) je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).

Ačkoliv povinný argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam v dovolání přednesl, jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

K námitkám dovolatele, že před nařízením exekuce oprávněný pohledávku postoupil jinému subjektu, a tedy již nebyl osobou aktivně věcně legitimovanou k podání návrhu na nařízení exekuce, Nejvyšší soud připomíná, že při nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) se povinný nemůže bránit aktivní legitimaci oprávněného jinak, nežli zpochybněním poměru oprávněného k uvedení nositele práva z titulu nebo zpochybněním listin oprávněným ve smyslu § 256 odst. 2 o. s. ř. (§ 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb.) předložených; okolnost, zda oprávněný vymáhanou pohledávku postoupil před zahájením řízení o výkon rozhodnutí (exekuce) třetí osobě, zkoumá soud výkonu rozhodnutí, je-li povinným uplatněna (vyjde-li jinak najevo) ve stadiu řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce). K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2004, sp. zn. 20 Cdo 1151/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2006, sp. zn. 20 Cdo 149/2006.

Dovolatel zpochybnil závěr odvolacího soudu, podle něhož je v exekučním řízení oprávněný aktivně věcně legitimován, také námitkami, jejichž podstatou je tvrzení, že převod pohledávky na oprávněného (J. P.-T.) nebyl v souladu se zákonem (Okresní soud ve Frýdku-Místku v řízení ve věci sp. zn. 28 E 551/98 nevyhověl návrhu na záměnu účastníků řízení na straně oprávněného na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek mezi B. B., a. s. - v likvidaci, a společností M. H. a. s., která poté pohledávku postoupila oprávněnému).

Závěr o věcné legitimaci účastníků řízení je závěrem právním, jehož přezkum v dovolacím řízení je možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3 o. s. ř., případně § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Za použití druhého z uvedených důvodů dovolatel soudu vytýká, že se dostatečně nezabýval okolnostmi postoupení pohledávky, a předkládá vlastní verzi skutkových zjištění, založenou na tvrzení, že oprávněnému nebyla pohledávka platně postoupena (což údajně prokazuje i výsledek řízení ve věci sp. zn. 28 E 551/98-56).

Pokud dovolatel na tomto podkladě zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o věcné legitimaci oprávněného k podání návrhu na nařízení exekuce, učinil tak způsobem neregulérním; jinými slovy závěr o absenci věcné legitimace oprávněného vybudoval na vlastních skutkových zjištěních, odlišných od skutkových zjištění, ke kterým v souladu s procesními pravidly dospěl ohledně náležitostí listiny prokazující převod práva na oprávněného odvolací soud (str. 3-4 napadeného rozhodnutí).

V posuzovaném případě odvolací soud zjistil, že dne 21. prosince 1998 byla mezi B. B., a. s. - v likvidaci jako postupitelem a společností M. H. a. s. jako postupníkem uzavřena smlouva, kterou postupitel postoupil postupníkovi své pohledávky ve výši 49 411 583,62 Kč (z přílohy této smlouvy je zřejmé, že mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za Ing. M. F. povinným); podpisy účastníků smlouvy jsou úředně ověřeny. Smlouvou ze dne 31. ledna 2000 postoupila společnost M. H. a. s. pohledávku za povinným J. P. T. (oprávněnému); rovněž na této smlouvě jsou podpisy jejích účastníků úředně ověřeny. Oprávněný tak kvalifikovaným způsobem prokázal, že na něj bylo převedeno právo z exekučního titulu rozsudku Krajského obchodního soudu ze dne 19. února 1998, č. j. 22 Cm 41/96-37. Usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ve věci vedené pod sp. zn. 28 E 551/98 (okresní soud v této věci nevyhověl návrhu na záměnu účastníků na straně oprávněného, přičemž rozhodoval na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. prosince 1998 uzavřené mezi B. B., a. s. - v likvidaci a společností M. H. a. s.) není ve vztahu k nařízení exekuce v posuzované věci nijak relevantní.

Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelem vytýkané pochybení soudu při šetření okolností převodu práva z exekučního titulu), stejně jako případné vady uvedené v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), však přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. samostatně založit nemohou.

Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. července 2008

JUDr. Antonín Draštík, v. r.

předseda senátu