20 Cdo 4895/2015
Datum rozhodnutí: 04.01.2016
Dotčené předpisy: § 107a o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 36 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.12.2012, § 55 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.12.2012



20 Cdo 4895/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, s. r. o. se sídlem v Praze 1, Letenská č. 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská č. 121/8, proti povinnému V. S. , P., pro 52 822,69 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 Ex 06670/10, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2015, sp. zn. 15 Co 88/2015, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2015, sp. zn. 15 Co 88/2015, a usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 12. prosince 2014, č. j. 103 EX 06670/10-23, se ruší a věc se vrací soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi, Exekutorský úřad Přerov, k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
K návrhu oprávněné (původně Komerční banka, a. s. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 33, identifikační číslo osoby 45317054) Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 17. března 2010, č. j. 58 EXE 166/2010-8, nařídil exekuci na majetek povinného podle vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného dne 26. listopadu 2009 rozhodcem Mgr. Jiřím Vágnerem pod sp. zn. K /2009/04616 k vymožení pohledávky oprávněné v částce 52 822,69 Kč, s úroky ve výši 21,9 % ročně z částky 38 974,84 Kč od 29. července 2009 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 38 974,84 Kč od 29. července 2009 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 10 488,54 Kč od 29. července 2009 do zaplacení, a nákladů rozhodčího řízení ve výši 19 987,24 Kč, včetně nákladů exekuce a nákladů oprávněné, které budou určeny v příkazu k úhradě nákladů exekuce, provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu, Exekutorský úřad Přerov.
K návrhu původní oprávněné (Komerční banka, a. s.) ze dne 17. června 2014 soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov, usnesením ze dne 27. srpna 2014, č. j. 103 EX 06670/10-19, rozhodl ve smyslu ustanovení § 36 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též ex. řád ), ve spojení s ustanovením § 52 odst. 1 ex. řádu a ustanovením § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), o procesním nástupnictví společnosti Bohemia Faktoring, s. r. o. na místo původní oprávněné Komerční banky, a. s.
Podáním ze dne 16. října 2014, doručeným soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi, Exekutorský úřad Přerov, dne 23. října 2014, oprávněná (Bohemia Faktoring, s. r. o.) ve smyslu ustanovení § 36 ex. řádu ve spojení s ustanovením § 52 odst. 1 ex. řádu a ustanovením § 107a o. s. ř. navrhla, aby soudní exekutor rozhodl o vstupu společnosti PARADISE ISLAND HOLDING LTD se sídlem Seychelské ostrovy, Victoria, Mahé, Suite 13, First Floor, Oliaji Trade Centre, Francis Rachel Street, registrační číslo osoby 008477, na místo oprávněné, protože smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 26. května 2014 oprávněná postoupila své pohledávky, včetně pohledávky vymáhané v tomto exekučním řízení, na zmiňovanou společnost.
Ještě před tím než soudní exekutor rozhodl na základě návrhu oprávněné ze dne 16. října 2014 o procesním nástupnictví, oprávněná podáním ze dne 1. prosince 2014 navrhla zastavení exekuce podle ustanovení § 52 odst. 1 ex. řádu ve spojení s ustanovením § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. pro nemajetnost povinné.
Soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov, usnesením ze dne 12. prosince 2014, č. j. 103 Ex 06670/10-23, návrh oprávněné na vydání rozhodnutí, aby na její místo do řízení vstoupila společnost PARADISE ISLANDS HOLDING LTD zamítl, nařízenou exekuci k návrhu oprávněné podle ustanovení § 55 odst. 3 ex. řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zastavil, oprávněné uložil povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 865 Kč nejpozději do tří dnů po právní moci tohoto usnesení a žádnému z účastníku nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že návrhu oprávněné o procesním nástupnictví nevyhověl, protože připuštěním vstupu nového účastníka do řízení by byla porušena zásada spravedlivého procesu a zásada úspěchu ve věci. K návrhu oprávněné došlo v okamžiku, kdy exekuce bude nepochybně zastavena, s čímž budou spojeny výroky o povinnosti dosavadního oprávněného hradit náklady exekuce, přičemž solventnost nového oprávněného , který je cizozemským subjektem, nebyla osvědčena. Oprávněná v podání ze dne 1. prosince 2014 navrhla zastavení exekuce pro nemajetnost povinné, tj. podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e). Soudní exekutor však dospěl k závěru, že oprávněná ve svém návrhu na zastavení exekuce zastírá skutečný důvod zastavení exekuce, jímž je nevykonatelnost exekučního titulu, kterým v této věci je rozhodčí nález vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky [ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Soudní exekutor proto vyhověl návrhu oprávněné na zastavení exekuce. O nákladech exekuce však rozhodl tak, že procesní zavinění na zastavení exekuce spočívá na oprávněné, protože nezachovala potřebnou míru pečlivosti, neboť, i přesto, že byla srozuměna s bezvýsledností exekuce a nevykonatelností exekučního titulu, odkoupila vymáhanou pohledávku za sníženou cenu za účelem zisku , když měla a mohla předpokládat, že exekuce bude ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zastavena.
K odvolání oprávněné Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. května 2015, sp. zn. 15 Co 88/2015, změnil usnesení soudního exekutora ve výroku II. tak, že tento zní: exekuce se zastavuje , jinak napadené usnesení potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že z časové souvislosti mezi postupováním pohledávky a přímo hrozícím zastavením exekuce lze dovodit, že motivem postoupení byla toliko snaha vyhnout se povinnosti uhradit náklady zastavení exekuce, neboť nabyvatelem je cizozemský subjekt se sídlem v Seychelské republice, která je tuzemskými fyzickými i právnickými osobami využívána k únikům před tuzemskou spravedlností. Ke změně výroku II. o zastavení exekuce došlo proto, že důvody, pro které bylo rozhodnuto o zastavení exekuce, patří do odůvodnění rozhodnutí, nikoli do výroku.
Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, ve kterém odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci mimo jiné v následujících dvou otázkách: 1) Zda soudní exekutor ex officio může rozhodnout o zastavení exekuce z jiného důvodu, než pro který účastník řízení zastavení exekuce navrhoval, resp. s kterým účastník projevil souhlas, aniž by si vyžádal souhlas tohoto účastníka (oprávněné) s novým důvodem zastavení exekuce?
2) Zda lze rozhodnout o zastavení exekuce dříve, než je rozhodnuto o návrhu účastníka podle ustanovení § 107a o. s. ř., resp. § 36 ex. řádu, na vstup procesního nástupce do řízení? K otázce ad 1) oprávněná namítá, že soudní exekutor zastavil exekuční řízení z jiného než oprávněnou označeného důvodu, a to aniž by v době rozhodování o zastavení exekuce disponoval souhlasem oprávněné s tímto jiným důvodem zastavení exekuce ve smyslu ustanovení § 55 odst. 4 ex. řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, čímž ze strany soudního exekutora došlo k překročení jeho pravomocí, neboť soudní exekutor v takovém případě měl požádat o zastavení exekuční soud. K otázce ad 2) oprávněná odkazuje kromě jiného na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 5291/2008, a nález Ústavního soudu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, které se zabývají rozhodováním o návrhu osoby oprávněné na vstup jejího procesního nástupce do řízení. Podle názoru oprávněné nelze rozhodnout o zastavení exekučního řízení, dokud není pravomocně rozhodnuto o návrhu oprávněné na vstup jejího procesního nástupce do řízení, který navíc byl podán dříve než návrh na zastavení exekuce. Nehledě na to, že soudní exekutor návrh na vstup jejího procesního nástupce do řízení zamítl, aniž by náležitě zkoumal, zda tento návrh je zneužitím procesní úpravy (tzv. šikanózním návrhem) či nikoliv, v důsledku čehož postupoval formalisticky a v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Oprávněná i ve svém odvolání uvedla, že na návrhu na vstup jejího procesního nástupce do exekučního řízení trvá, tj. nikdy jej nevzala, jak mylně dovozuje odvolací soud, zpět. V této souvislosti rovněž odkazuje na například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Oprávněná se rovněž vyjadřuje k otázce jejího zavinění na zastavení exekučního řízení a k posouzení neplatnosti rozhodčí doložky soudním exekutorem i odvolacím soudem v konkrétním případě. Navrhuje, aby Nejvyšší soud jednak odložil vykonatelnost usnesení soudního exekutor JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 12. prosince 2014, č. j. 103 Ex 06670/10-23, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2015, sp. zn. 15 Co 88/2015, a dále aby usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2015, sp. zn. 15 Co 88/2015, jakož i usnesení soudního exekutor JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 12. prosince 2014, č. j. 103 Ex 06670/10-23, zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení, případně změnil rozhodnutí soudního exekutora tak, že návrhu oprávněné na vstup jejího procesního nástupce do exekučního řízení se vyhovuje, nařízená exekuce se k návrhu oprávněné podle ustanovení § 55 odst. 3 ex. řádu ve spojení s ustanovením § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zcela zastavuje, soudní exekutor je povinen oprávněné uhradit náklady právního zastoupení a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2015, sp. zn. 26 Cdo 3381/2015 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2015, sp. zn. 26 Cdo 3661/2015), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Postup soudního exekutora v této věci je i v současné době nutné posuzovat podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 (k tomu srov. Čl. IV bod 1 zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Z ustanovení § 36 odst. 1 ex. řádu vyplývá, že účastníky exekučního řízení jsou oprávněný a povinný.
Podle ustanovení § 36 odst. 5 ex. řádu prokáže-li se, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva oprávněného, o něž v exekučním řízení jde, do řízení namísto dosavadního oprávněného vstupuje jeho právní nástupce. Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního oprávněného, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení.
Ustanovení § 36 odst. 5 ex. řádu však neobsahuje komplexní úpravu procesního nástupnictví. Podle ustanovení § 52 odst. 1 ex. řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Dojde-li proto v exekučním řízení k právní skutečnosti, s níž právní předpisy spojují přechod nebo převod práva nebo povinnosti účastníka, o něž v řízení jde, rozhoduje o procesním nástupnictví soudní exekutor přiměřeně podle ustanovení § 107a o. s. ř., které se uplatní jen v rozsahu, v němž otázku procesního nástupnictví neřeší exekuční řád. Navrhne-li oprávněný, aby do řízení vstoupil na jeho místo nabyvatel práv, musí soud, resp. soudní exekutor, o takovém návrhu rozhodnout, jestliže tak neučiní, odnímá sukcesorovi možnost jednat před soudem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. 29 Odo 343/2001).
V posuzované věci oprávněná ve smyslu ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. podáním ze dne 16. října 2014, doručeným soudnímu exekutorovi dne 23. října 2014, navrhla vstup jejího procesního nástupce do exekučního řízení. Procesní nástupce oprávněné v tomtéž podání vyslovil podle ustanovení § 107a odst. 2 o. s. ř. souhlas se svým vstupem do řízení na místo dosavadní oprávněné. Ještě před tím, než o tomto návrhu soudní exekutor rozhodl, oprávněná podáním ze dne 1. prosince 2014 navrhla zastavení exekuce pro nemajetnost povinné podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., na základě kterého soudní exekutor usnesením ze dne 12. prosince 2014, č. j. 103 Ex 06670/10-23, návrh oprávněné na vstup jejího procesního nástupce do exekučního řízení zamítl a současně s tím mimo jiné zastavil nařízenou exekuci.
Jestliže soudní exekutor rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, který oprávněná podala až poté (v tomto případě o více než jeden měsíc později), co navrhla vstup jejího procesního nástupce do řízení, ještě před tím, než bylo pravomocně rozhodnuto o dříve podaném návrhu oprávněné na procesní nástupnictví na její straně, resp. - jako v tomto případě - současně s tím, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 5291/2008). Soudní exekutor měl nejprve samostatně rozhodnout o návrhu oprávněné na procesní nástupnictví na straně oprávněné a až poté, jakmile by bylo na jisto postaveno, kdo bude nadále v exekučním řízení vystupovat jako osoba oprávněná, rozhodnout o návrhu (případně již původní) oprávněné na zastavení exekuce. Procesní nástupce oprávněné musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (srov. § 107a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 107 odst. 4 o. s. ř.). Ze shora uvedeného proto k dovolatelkou předestřené otázce vyplývá, že nelze rozhodnout o zastavení exekuce dříve, než je pravomocně rozhodnuto o návrhu účastníka podle ustanovení § 107a o. s. ř., resp. ustanovení § 36 ex. řádu, na vstup jeho procesního nástupce do řízení. K tomuto dovolací soud pro úplnost uvádí, že k zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví na straně oprávněné by mělo docházet zásadně ve výjimečných případech (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010), jestliže (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř. v řízení vyšlo najevo, resp. lze s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle ustanovení § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy např. za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému navrhovateli nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže) k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11.
Podle ustanovení § 55 odst. 2 (nyní odst. 3) ex. řádu podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí, a aby se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v návrhu na zastavení, vyjádřili k návrhu a předložili listiny k prokázání svých tvrzení. Jestliže všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu.
Podle ustanovení § 55 odst. 3 (nyní odst. 4) ex. řádu o zastavení exekuce rozhodne exekutor i bez návrhu , souhlasí-li se zastavením oprávněný . Nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud, který při rozhodování postupuje podle odstavce 4 (nyní odstavce 5).
V posuzované věci oprávněná navrhla (dala podnět k) zastavení exekuce pro nemajetnost povinné [§ 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.], tj. vyslovila souhlas pouze a jen se zastavením exekuce z důvodu nemajetnosti povinné. Návrh oprávněné na zastavení exekuce nebyl doručen povinné. Soudní exekutor rozhodl o zastavení exekuce. Z odůvodnění usnesení soudního exekutora vyplývá, že o zastavení exekuce bylo rozhodováno na základě návrhu oprávněné, tzn. podle ustanovení § 55 odst. 2 (nyní odst. 3) ex. řádu, nikoliv podle ustanovení § 55 odst. 3 (nyní odst. 4) ex. řádu. Pokud však došlo k zastavení exekuce na základě návrhu oprávněné, soudní exekutor nebyl oprávněn rozhodnout bez toho, aniž by návrh na zastavení vůbec nedoručil k vyjádření (ne-)souhlasu povinné. Soudní exekutor tudíž o zastavení exekuce rozhodl podle ustanovení § 55 odst. 3 (nyní odst. 4) ex. řádu, přičemž ani v tomto případě nepostupoval v souladu se zákonem, neboť zmíněné ustanovení mu neumožňuje zastavit exekuci z jiného důvodu, než který uplatnil navrhovatel či s nímž souhlasila osoba oprávněná. Takovou možnost má jen exekuční soud [srov. § 55 odst. 4 (nyní odst. 5) ex. řádu], který může o zastavení exekuce rozhodnout i bez návrhu z jiného než účastníkem navrhovaného, případně oprávněným odsouhlaseného, důvodu. Soudní exekutor k takovému postupu není oprávněn. V této věci přitom soudní exekutor zastavil exekuční řízení z důvodu, který nebyl oprávněnou navrhován ani odsouhlasen, což bylo soudním exekutorem zdůvodněno tím, že oprávněná v návrhu na zastavení exekuce zastírá skutečný důvod zastavení exekuce , kterým podle soudního exekutora není oprávněnou navrhovaná nemajetnost povinné, nýbrž nevykonatelnost exekučního titulu, na základě kterého byla exekuce nařízena a vedena. Není rovněž přípustné, aby soudní exekutor svévolně zaměňoval důvody, pro které oprávněná osoba navrhuje zastavení, případně s nimiž souhlasí. Skutečnost, že oprávněná souhlasila se zastavením exekuce z jednoho důvodu (nemajetnost povinné), neznamená, že rovněž souhlasí se zastavením exekuce pro nevykonatelnost exekučního titulu. Jinak řečeno, soudní exekutor ex officio nemůže rozhodnout o zastavení exekuce z jiného důvodu, než pro který účastník řízení zastavení exekuce navrhoval, resp. s kterým účastník projevil souhlas, aniž by si vyžádal souhlas tohoto účastníka (oprávněné) s novým důvodem zastavení exekuce. S ohledem na to, že postup soudního exekutora je v rozporu se zákonem, nebylo na místě, aby odvolací soud rozhodnutí soudního exekutora (kromě úpravy výroku o zastavení exekuce) potvrdil. Rozhodnutí odvolacího soudu proto není správné.
K návrhu oprávněné na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí dovolací soud uvádí, že užití tohoto institutu je v exekučním řízení z povahy věci vyloučeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. 20 Cdo 2395/2011). O tom, že podanému návrhu nelze vyhovět, dovolací soud nevydává zvláštní rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5/2006 pod poř. č. 73).
Z výše uvedeného vyplývá, že závěry odvolacího soudu ohledně otázek, zda lze rozhodnout o zastavení exekuce dříve, než je rozhodnuto o návrhu účastníka podle ustanovení § 107a o. s. ř., resp. § 36 ex. řádu, na vstup procesního nástupce do řízení, a zda soudní exekutor ex officio může rozhodnout o zastavení exekuce z jiného důvodu, než pro který účastník řízení zastavení exekuce navrhoval, resp. s kterým účastník projevil souhlas, aniž by si vyžádal souhlas tohoto účastníka (oprávněné) s novým důvodem zastavení exekuce, nejsou správné; Nejvyšší soud České republiky proto dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2015, sp. zn. 15 Co 88/2015, zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). S ohledem na to, že důvody pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i pro usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 12. prosince 2014, č. j. 103 EX 06670/10-23, zrušil Nejvyšší soud i toto usnesení a věc vrátil soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi, Exekutorský úřad Přerov, k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první a druhá o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soudní exekutor nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (srov. § 243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. ledna 2016

JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu