20 Cdo 4890/2009
Datum rozhodnutí: 14.04.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 4890/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Home Credit, a.s., se sídlem v Brně, Moravské náměstí 249/8, identifikační číslo osoby 269 78 636, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, proti povinnému J. K. , za účasti manželky povinného I. K. , zastoupené JUDr. Alexejem Hájkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hviezdoslavova č. p. 1600/13, pro 9 661,22 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 Nc 24447/2007, o dovolání manželky povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2008, č. j. 39 Co 455/2007-12, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :

Městský soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání manželky povinného proti usnesení ze dne 25. 4. 2007, č. j. 67 Nc 24447/2007-2, kterým obvodní soud nařídil podle vykonatelného rozhodčího nálezu ze dne 19. 12. 2006, sp. zn. G 2194/2006, vydaného rozhodcem JUDr. Radimem Kuchtou k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 9 661,22 Kč s 26,64 % úroky p. a. z částky 8 119,52 Kč od 25. 4. 2006 do zaplacení, pro úrok ve výši 1 420,30 Kč, pro smluvní pokutu 356,48 Kč, pro náklady předcházejícího řízení 12 149,90 Kč a pro náklady exekuce, které budou vyčísleny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Igora Olmu. Uzavřel, že odvolání neobsahuje žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce a že neznalost odvolatelky o vymáhané pohledávce není pro nařízení exekuce rozhodná.

Manželka povinného v dovolání namítá, že její manžel si měl před uzavřením půjčky vyžádat její souhlas (§ 145 odst. 2 věta druhá obč. zák.), a pokud tak neučinil, jedná se o neplatný právní úkon. Jsou-li nyní exekucí postiženy věci náležející do společného jmění manželů, cítí se tím poškozena. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání proti usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení exekuce, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu o který zde nejde, netvrdí to ani samotná dovolatelka kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních), jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Dovolatelka netvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru dospět nelze. Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí uplatnil právní názory nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Namítá-li dovolatelka neplatnost uzavření smlouvy o půjčce, resp. o úvěru, protože povinný nepožádal o její souhlas, zpochybňuje tím věcnou správnost exekučního titulu. Nejvyšší soud však již v mnoha rozhodnutích zaujal a odůvodnil závěr, že soud výkonu rozhodnutí (exekuce) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, jehož obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že exekuce vedená srážkami z důchodu manželky povinného byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 9. 2009, č. j. 67 Nc 24447/2007-32, zastavena.

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. dubna 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu