20 Cdo 4883/2007
Datum rozhodnutí: 18.11.2009
Dotčené předpisy:





20 Cdo 4883/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Města J. H., proti povinnému O. s. A., zastoupenému advokátkou, prodejem nemovitostí pro 937.090,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 10 E 29/2005 - 81, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. května 2007, č. j. 7 Co 642/2007 - 117, takto:


Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 13. 7. 2006, č. j. 10 E 29/2005 - 81, jímž okresní soud v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí udělil příklep ohledně blíže označených nemovitostí oprávněnému (vydražiteli), jemuž uložil v určené lhůtě zaplatit nejvyšší podání v částce 1,633.333,- Kč, na které započetl složenou jistotu 800.000,- Kč. Odvolací soud uzavřel, že všechny předpoklady pro udělení příklepu byly splněny, neboť v postupu a rozhodnutí soudu nebyly shledány žádné vady svědčící pro porušení zákona. Okolnost, že konání dražby na základě nepravomocného usnesení o nařízení dražebního jednání (pokud jde o výrok o výsledné ceně dražených nemovitostí a s tím souvisejících výroků), není takovým porušením zákona při provedení dražby, které by vedlo k neudělení příklepu (§ 336k odst. 3 o. s. ř.). Z protokolu o dražebním jednání totiž vyplývá, že jediným dražitelem, který se dražby dne 13. 7. 2006 účastnil, byl oprávněný, jemuž byl udělen příklep za částku odpovídající nejnižšímu podání stanovenému dražební vyhláškou ve výši 2/3 výsledné ceny dražených nemovitostí (§ 336e odst. 1 o. s. ř.), a tato cena byla stanovena shodně jako usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 6. 2006, č. j. 10 E 29/2005 - 66, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 2007, č. j. 7 Co 277/2007 - 102, které nabylo právní moci 16. 2. 2007.


Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v § 241b odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Za zásadní po právní stránce považuje otázku, zda lze akceptovat stav, kdy k udělení příklepu došlo proto, že při nařízení dražebního jednání a při provedení dražby došlo k porušení zákona, když dražba dne 13. 7. 2006 proběhla na základě nepravomocného usnesení o nařízení dražebního jednání (dražební vyhlášky), které nabylo právní moci dne 16. 2. 2007, v důsledku čehož došlo k porušení: 1) práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, 2) práva na spravedlivé soudní řízení podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a 3) práva na ochranu práv ze strany soudů podle čl. 90 Ústavy ČR . Dovolatel nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu a namítá, že konala-li se dražba na základě nepravomocné dražební vyhlášky, byla při ní eliminována a de facto vyloučena možnost účasti dalších potenciálních vydražitelů . Jestliže totiž soud sejme dražební vyhlášku z úřední desky v den následující po dražbě nemovitostí (§ 63 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy), končí tímto okamžikem možnost stát se účastníkem dražby a tedy možným vydražitelem, což má za následek, že další subjekty již nemohou v dražbě získat konkrétní nemovitosti. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.


Oprávněný se v písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.


Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.


Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).


Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože odvolací soud usnesení o udělení příklepu nemůže zrušit (srov. § 336k odst. 3 o. s. ř.), je použití § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (pojmově) vyloučeno a přípustnost dovolání lze vyvozovat již jen z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit toliko dovolacím důvodem uvedeným v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a jímž také dovolatel správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnil.


Nejvyšší soud již v řadě rozhodnutí vysvětlil, že zákonná úprava rozděluje průběh výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení výkonu rozhodnutí, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba a 5) jednání o rozvrhu. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny pravomocným usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo rozhodnuto.


Porušením zákona při nařízení dražebního jednání (§ 336k odst. 3 o. s. ř.) rozumí judikatura i právní nauka (viz např. Výkon rozhodnutí v soudním řízení, JUDr. Kurka a JUDr. Drápal, Linde, Praha 2004, str. 552) kromě případů, kdy např. dražební vyhláška byla vydána před právní mocí usnesení o výsledné ceně (§ 336a odst. 1 písm. d) o. s. ř.) nebo kdy neobsahovala všechny výroky předepsané ustanovením § 336b odst. 2 o. s. ř., také případy, kdy některý z výroků byl v dražební vyhlášce uveden v rozporu se zákonem. V souladu s tím, co bylo uvedeno výše o relativní samostatnosti jednotlivých fází výkonu rozhodnutí, je však za takovéto posledně uvedené případy namístě považovat pouze ty, kdy nepříznivé důsledky výroků v rozporu se zákonem nebylo možno odstranit jinak, tedy např. případy, kdy takový výrok v rozporu se zákonem vedl či mohl vést k tomu, že odvolatel neuplatnil do zahájení dražebního jednání svá práva apod. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2077/2006).


V posuzované věci z obsahu spisu mimo jiné vyplývá, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 4. 2006, č. j. 10 E 29/2005 - 64, byla určena cena dražených nemovitostí, s tím, že s nimi nejsou spojena práva ani závazky, které by byly zvláště oceňovány, a s tím, že závady, které prodejem nemovitostí v dražbě nezaniknou, nebyly na předmětných nemovitostech zjišťovány, a byla určena výsledná cena nemovitostí částkou 2.450.000,- Kč. Toto rozhodnutí, proti němuž žádný z účastníků, tedy ani povinný, odvolání nepodal, nabylo právní moci dne 8. 6. 2006. Usnesením ze dne 5. 6. 2006, č. j. 10 E 29/2005 - 66, vydal soud prvního stupně dražební vyhlášku, v jejímž výroku III. stanovil výslednou cenu dražených nemovitostí částkou 2.450.000,- Kč, výši jistoty (výrok V.) a ve výrocích VI. a VII. uvedl, že s nemovitostí nejsou spojena žádná práva ani závady, které by byly zvláště oceňovány, a že závady, které prodejem nemovitosti v dražbě nezaniknou, nejsou na předmětných nemovitostech zjišťovány. Proti tomuto usnesení podal povinný odvolání, neboť nesouhlasil s výslednou cenou dražených nemovitostí; odvolání bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 7. 2006, č. j. 7 Co 1763/2006 - 74, odmítnuto pro opožděnost. Toto usnesení bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 12. 2006, č. j. 11 C 33/2006 - 37, zrušeno pro zmatečnostní vadu a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Poté Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 31. 1. 2007, č. j. 7 Co 277/2007 - 102, které nabylo právní moci 16. 2. 2007, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku o stanovení výsledné ceny dražených nemovitostí a v navazujících výrocích o stanovení výše jistiny a o závadách na nemovitostech potvrdil.


Odvolacímu soudu tudíž nelze vytýkat nesprávné právní posouzení věci, jestliže v daném případě dospěl k závěru, že nedostatek právní moci usnesení - ve výroku o výsledné ceně nemovitosti a ve výrocích o stanovení výše jistiny a o závadách na nemovitostech, jímž soud v řízení o výkon rozhodnutí udělil příklep na nemovitostech podle § 336j o. s. ř., není porušením zákona ve smyslu § 336k odst. 3 věty první o. s. ř., jelikož toto ustanovení pro případnou změnu rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se příklep neuděluje, vyžaduje, aby šlo o situaci, kdy příklep byl udělen právě proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k takovému porušení zákona, bez kterého by příklep udělen nebyl. O takový případ v souzené věci nejde, neboť výsledná cena nemovitostí byla určena pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 4. 2006, č. j. 10 E 29/2005 - 64. V důsledku okolnosti, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 6. 2006, č. j. 10 E 29/2005 - 66, jímž byla vydána dražební vyhláška, nebylo dne 13. 7. 2006, kdy se konalo dražební jednání, ve výrocích o výsledné ceně dražených nemovitostí, o výši jistoty a o závadách na nemovitostech pravomocné, proto k porušení zákona nedošlo (§ 336k odst. 3 o. s. ř.), a žádná práva odvolatele do zahájení dražebního jednání ani při provedení dražby tak nebyla porušena.


Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., není dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. e), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle § § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinný na jejich náhradu nemá právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 18. listopadu 2009


JUDr. Olga Puškinová, v. r.


předsedkyně senátu