20 Cdo 4832/2008
Datum rozhodnutí: 27.10.2010
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 4832/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci GE Money Bank, a.s. se sídlem v Praze 4 Michli, Vyskočilova 1422/1a, IČO 25672720, proti povinnému P. Z. , zastoupenému Mgr. Janem Drapáčem, advokátem se sídlem v Zábřehu, nám. Osvobození 28, pro částku 46.203,07 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 14 Nc 3220/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci z 30. 10. 2007, č. j. 40 Co 1388/2007-72, takto :

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud poté, co podání doručené soudu 12. 1. 2007 (č. l. 42), jímž povinný s odůvodněním, že jeho jediným příjmem je částečný invalidní důchod, navrhl zrušení exekuce , podle obsahu podání posoudil jako návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. tento návrh usnesením ze 17. 5. 2007, č. j. 14 Nc 3220/2005-58, zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že z obsahu spisu a z exekučních příkazů tam založených vyplývá, že exekuce je prováděna způsoby uvedenými v ustanovení § 59 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu); teprve na základě zjištění exekutora a jeho vyjádření o existenci či neexistenci majetku postižitelného nařízenou exekucí bude možno dovodit, zda jsou dány důvody pro její zastavení podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.

Krajský soud k odvolání povinného usnesení soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že exekutor je povinen i oprávněn rozhodnout, jakým způsobem či způsoby (§ 58 odst. 2, 3 a § 59 exekučního řádu) bude exekuce provedena, a na základě toho vydat exekuční příkaz, případně příkazy (ty byly vydány čtyři, viz č.l. 47, 50, 52 a 54) s uvedením konkrétních způsobů provedení exekuce. Jestliže exekutor dosud nesdělil, zda důvody pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. jsou dány, lze podle odvolacího soudu usuzovat, že exekutor nevyčerpal veškeré možnosti ke zjištění a zajištění majetku povinného, důvody pro zastavení exekuce tedy dány nejsou. Protože povinný upozornil na své majetkové poměry a odkazem na konkrétní skutečnosti odůvodnil, že výtěžek exekuce nelze očekávat, mohla by tato skutečnost v případě, že exekutor sám dospěje k závěru o existenci důvodu zastavení nařízené exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., mít vliv na rozhodnutí soudu o nákladech exekuce.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž však vysvětluje, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, povinný ohlašuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Podle jeho názoru soudy obou stupňů předně nesprávně vyhodnotily situaci, jestliže věc posuzovaly jako žádost o zastavení exekuce, jelikož z vyjádření povinného vyplývá, že ten navrhoval zrušení exekuce pro nedostatečné majetkové poměry. Situace mohla být posouzena také jako návrh na odklad provedení exekuce, jemuž mohlo být vyhověno, jelikož věřitel by odkladem nebyl vážně poškozen. Podle odůvodnění usnesení krajského soudu zamítl okresní soud návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost s odůvodněním, že exekuci lze podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zastavit teprve po vyjádření exekutora o majetnosti povinného. Z odůvodnění usnesení okresního soudu však neplyne, že by prohlášení o majetnosti povinného bylo exekutorským úřadem jakkoli doloženo či potvrzeno, má tedy dovolatel zato, že se soud nebylo-li prohlášení o majetnosti doloženo či potvrzeno exekutorem nezabýval všemi okolnostmi a své rozhodnutí vydal na základě nedostatečně zjištěného stavu posouzení věci.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu o který zde nejde, a netvrdí to ani samotný dovolatel kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.).

Povinný přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., avšak argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených.

Výtkou, že se soud nebylo-li prohlášení o majetnosti doloženo či potvrzeno exekutorem nezabýval všemi okolnostmi a svoje rozhodnutí vydal na základě nedostatečně zjištěného stavu posouzení věci , totiž povinný ve skutečnosti neuplatňuje ohlášený dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nýbrž důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), jenž je ovšem viz výše k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilý (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132). O případ, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, v souzené věci nejde (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 541/2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v témže časopise pod č. 130, ročník 2006).

Pouze pro úplnost Nejvyšší soud poukazuje na své rozhodnutí z 31. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1062/2005, v jehož odůvodnění s odkazem na tam uvedenou literaturu (Výkon rozhodnutí v soudním řízení, L. Drápal, V. Kurka, Linde Praha, 2004, str. 376, Občanský soudní řád, Komentář, II. díl, Panorama Praha, 1985, str. 235) vysvětlil, že důvod k zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. se uplatňuje především v exekuci prodejem movitých věcí, případně nemovitostí či podniku, a že naopak v exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu (zde částečného invalidního důchodu) je aplikovat nelze, a to již proto, že srážky se opakují tak dlouho (§ 284 odst. 1 o. s. ř.), dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím, tedy i s náklady exekuce, zaplacena (nejedná-li se o situaci upravenou ustanovením § 290 odst. 1 o. s. ř., o kterýžto případ však v souzené věci nejde).

Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je, aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O případných nákladech řízení vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2010


JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu