20 Cdo 4784/2010
Datum rozhodnutí: 23.02.2012
Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., § 269 odst. 1 o. s. ř., § 343 odst. 1 o. s. ř., § 344 odst. 1 o. s. ř., § 341 odst. 1 o. s. ř., § 243b odst. 3 o. s. ř., § 243b odst. 2 o. s. ř.




20 Cdo 4784/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Bytového družstva Svitavy , se sídlem ve Svitavách, Školní č. 5, identifikační číslo osoby 000 45 853, zastoupeného JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem ve Svitavách, Soudní 1, proti povinné V. H. , zastoupené JUDr. Jaroslavou Nuckollsovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Orlicí, Barcalova 2, vyklizením bytu se zajištěním přístřeší a pro 9.211,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 Nc 3005/2009, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 15. června 2010, č. j. 22 Co 190/2010-99, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 15. června 2010, č. j. 22 Co 190/2010-99, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 2. 11. 2009, č. j. 4 Nc 3005/2009-58, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce vyklizením bytu č. 16 o velikosti 2+1, nacházejícího se v 6. nadzemním podlaží domu č.p. 610, č. or. 10 na ulici S. v obci S., nařízené usnesením téhož soudu ze dne 25. 2. 2009, č. j. 4 Nc 3005/2009-11, podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. 9 C 198/2008 - 17 . Vyšel ze zjištění, že povinnost uložená povinné exekučním titulem splněna nebyla, neboť předmětný byt dosud nebyl vyklizen a předán oprávněnému, přičemž v současné době jej neužívá povinná, ale třetí osoby M. V. a jeho syn L. V. (dále též jen V. ), jež svůj právní důvod užívání opírají o dohodu s povinnou, resp. o její souhlas (netvrdí tedy samostatný právní důvod užívání bytu), který jim udělila poté, kdy povinná jako nabyvatelka a M. a D. V. jako převádějící uzavřeli dne 31. 1. 2007 smlouvu o převodu členských práv a povinností v Bytovém družstvu Svitavy, na základě níž povinná nabyla členská práva a povinnosti k předmětnému bytu (mezi účastníky řízení bylo přitom nesporné, že nájemní smlouva k tomuto bytu nebyla mezi nimi uzavřena). Soud prvního stupně dovodil, že povinnost uložená povinné exekučním titulem předmětný byt vyklidit dopadá i na všechny osoby užívající tento byt na základě jejího práva , a že obrana povinné, spočívající v prokázaném tvrzení , že předmětný byt neužívá, že k němu nemá uzavřenu nájemní smlouvu, že byt jí nebyl V. předán, že v něm nikdy nebydlela, nemá v něm žádné své věci a že od bytu nemá ani klíče, měla být zohledněna v nalézacím řízení; ve fázi exekučního řízení však tyto okolnosti nejsou způsobilými důvody vedoucími k závěru o nepřípustnosti nařízené exekuce. Pokud by ovšem V. užívali byt na základě vlastního práva, které není odvozeno od práva povinné, byla by zde dána překážka provedení exekuce a důvod pro její zastavení ve smyslu ust. § 268 odst. 1 o. s. ř., z provedeného dokazování však plyne, že V. právo byt užívat opírají o právo svědčící povinné ; tvrdí-li povinná, že svůj souhlas s užíváním bytu V. odvolala, neměla by zde být dána překážka pro provedení exekuce . Z těchto důvodů soud uzavřel, že návrh povinné na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není důvodný.

K odvolání povinné krajský soud napadeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuci vyklizením povinné nařízenou usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 25. 2. 2009, č. j. 4 Nc 3005/2009-11, zastavil (výrok I.), a dále rozhodl, že povinná je povinna nahradit soudní exekutorce JUDr. Taťáně Mackové náklady exekuce 7.800,- Kč (výrok II.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení (výrok III.). Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem, na rozdíl od něj však dovodil, že pan V. a jeho syn neodvozují svůj důvod k bydlení v předmětném bytě od práva povinné , neboť s ní v bytě nebydlí (ani bydlet nemohli, když ani sama povinná v něm nikdy nebydlela). Při svém rozhodnutí dále vyšel ze skutečnosti, že povinná svůj dřívější souhlas s užíváním bytu těmito osobami odvolala a že proti panu V. a jeho synovi, kteří v bytě bydlí a mají v něm své věci, exekuční titul nesměřuje (viz Zpráva ze dne 30. prosince 1983, sp. zn. Cpj 40/83, uveřejněná pod číslem 27/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Krajský soud uzavřel, že povinná byt vyklidit nemůže, protože ho nijak neužívá, a nemá ho tedy jak vyklidit ; je tudíž dána nemožnost provedení exekuce vyklizením ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. .

Proti výrokům I. a III. usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. , a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Má za to, že námitka povinné, že není nájemcem předmětného bytu, neboť nepodepsala nájemní smlouvu, a že nemá ani klíče od bytu, není důvodná, neboť pro uložení povinnosti byt vyklidit není potřeba předchozí existence nájemního vztahu. Poukazuje na to, že v době rozhodování nalézacího soudu povinná byt protiprávně užívala anebo byt protiprávně užívaly osoby, kterým povinná umožnila byt užívat , že jej však nepožádala o souhlas s podnájmem bytu a ani mu (v rozporu se stanovami družstva) nesdělila, že by v bytě měl bydlet někdo jiný než ona sama, přičemž tato situace trvala i v době nařízení exekuce. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4445/2007 zdůrazňuje, že povinná byt nepředala jemu, nýbrž třetí osobě, přičemž takto svou povinnost uloženou jí pravomocným a vykonatelným rozsudkem splnit nemohla, a odvolání jejího souhlasu s užíváním bytu třetími osobami považuje za účelový úkon (ve snaze vyhnout se exekučnímu řízení), který však nemůže mít vliv na zastavení exekuce. Podle názoru oprávněného povinná odpovídá i za osoby, kterým umožnila užívání bytu (byť svůj souhlas odvolala), a je proto povinna zajistit jeho vyklizení i těmito osobami. Není-li schopna to učinit dobrovolně, nezbývá, než byt vyklidit exekučně, a to i v případě, že ho neobývá povinná, ale osoby, kterým povinná obývání umožnila. Vykonatelný titul sice neobsahuje ve výrokové části povinnost vyklidit předmětný byt ze strany osob, které jej užívají na základě práva povinné, nicméně z ustálené judikatury vyplývá, že rozsudek ukládající povinnost vyklidit byt se vztahuje na všechny osoby, které v bytě bydlí na základě práva povinné či se souhlasem povinné (byť tento souhlas byl odvolán). Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolací soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Čl. II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po zjištění, že bylo podáno včas, oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem, a že proti napadenému měnícímu výroku usnesení odvolacího soudu o věci samé je přípustné podle § 238a odst. l písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a s § 130 zákona č. 120/2001 Sb., dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání je důvodné.

Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.

Podle § 269 odst. 1 o. s. ř. nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu.

Nauka i soudní praxe jsou jednotné v tom, že podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se výkon rozhodnutí (exekuce) zastaví ve všech případech, kdy pro vadu exekučního titulu [pokud nezpůsobuje jeho (materiální) nevykonatelnost, jež zakládá důvod zastavení výkonu podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], pro pochybení při nařízení výkonu (exekuce), pro okolnosti, které nastaly při provádění výkonu rozhodnutí (exekuce), nebo z jiných důvodů nelze exekuční titul vykonat. Kromě těchto případů sem patří mimo jiné též skutečnost, že exekuce vyklizením bytu je vedena vůči osobám, které mají k bytu vlastní, od povinného neodvozené právo apod. Z povahy těchto důvodů vyplývá, že výkon rozhodnutí (exekuce) se zastaví zcela nebo zčásti.

Podle § 343 odst. 1 o. s. ř. ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil byt nebo místnost, za které je nutno zajistit přiměřený náhradní byt, náhradní byt, náhradní ubytování nebo přístřeší, soud nařídí výkon rozhodnutí jen tehdy, jestliže bude prokázáno, že povinnému je zajištěna taková bytová náhrada, jaká byla určena ve vykonávaném rozhodnutí, nebo že povinnému je zajištěno přístřeší, stanoví-li vykonávané rozhodnutí, že mu při vyklizení bytu náleží přístřeší. Po právní moci tohoto usnesení soud výkon rozhodnutí provede. Zajištění bytové náhrady nebo přístřeší pro povinného je povinen prokázat oprávněný (odstavec 2). Nebude-li prokázáno, že bytová náhrada byla pro povinného zajištěna a že odpovídá vykonávanému rozhodnutí, popřípadě že pro povinného bylo zajištěno přístřeší, listinou vydanou státním orgánem nebo orgánem obce anebo notářským zápisem, nařídí soud před rozhodnutím o nařízení výkonu rozhodnutí jednání. Při zjišťování, zda bytová náhrada byla pro povinného zajištěna a zda odpovídá vykonávanému rozhodnutí, popřípadě zda bylo pro povinného zajištěno přístřeší, soud provede i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány (odstavec 3).

Podle § 344 odst. 1 o. s. ř. soud vyrozumí povinného nejméně pět dnů předem, kdy bude vyklizení provedeno. Vyrozumí o tom rovněž oprávněného a příslušný orgán obce. Jestliže to je potřebné, zejména není-li povinný přítomen, přibere vykonavatel provádějící vyklizení k tomuto úkonu vhodnou osobu, podle možnosti zástupce orgánu obce. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení výkon rozhodnutí se provede způsobem uvedeným v § 341 odst. 1 s tím, že odstraněné věci se přestěhují do určené bytové náhrady (do přístřeší).

Podle § 341 odst. 1 o. s. ř. výkon rozhodnutí se provede tak, že soud učiní opatření, aby z vyklizovaného objektu a) byly odstraněny věci patřící povinnému a příslušníkům jeho domácnosti, jakož i věci, které sice patří někomu jinému, ale jsou se souhlasem povinného umístěny ve vyklizovaném nebo na vyklizovaném objektu, b) byli vykázáni povinný a všichni, kdo se tam zdržují na základě práva povinného .

V posuzované věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 21. 10. 2008, č. j. 9 C 198/2008-17, pravomocný dnem 4. 12. 2008, jímž (žalované) povinné byla uložena povinnost vyklidit předmětný družstevní byt do 15 dnů ode dne zajištění přístřeší a nahradit žalobci (oprávněnému) na nákladech řízení částku 9.211,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Podle tohoto rozsudku byla usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 25. 2. 2009, č. j. 4 Nc 3005/2009-11, nařízena exekuce vyklizením označeného bytu a exekuce na majetek povinné k vymožení nákladů předcházejícího řízení a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádí, že žalovaná se na základě smlouvy o převodu členských práv a povinností stala nájemkyní předmětného bytu s povinností platit žalobci nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Protože žalovaná tyto povinnosti řádně neplnila, vypověděl jí žalobce ve smyslu ust. § 711 odst. 2 písm. b) o.z. nájem ve smyslu ust. § 711 odst. 3 o.z. , přičemž tříměsíční výpovědní lhůta počala běžet 1. 6. 2008 a skončila 31. 8. 2008. Žalovaná u Okresního soudu ve Svitavách ve smyslu § 711 odst. 5 o.z. nepodala žalobu na určení neplatnosti této výpovědi . Dále bylo v daném řízení zjištěno, že povinná v předmětném bytě nikdy nebydlela, že v něm nemá žádné své věci a nemá ani klíče od bytu. Se souhlasem povinné byt užívá M. V. se svým synem, kteří v bytě bydlí a mají v něm umístěny své věci, a to i poté, co povinná svůj souhlas s užíváním bytu těmito osobami odvolala. V návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. povinná mimo jiné uvedla, že jí není třeba zajišťovat přístřeší, neboť se nikdy neocitla v postavení nájemce předmětného družstevního bytu a sama vlastní dvě nemovitosti v Č. T., které ona a její rodina užívá .

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. května 1997, sp. zn. 2 Cdon 959/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 1997, pod číslem 58, a dále např. v usnesení ze dne 11. června 2002, sp. zn. 26 Cdo 718/2002, a v usnesení ze dne 17. června 2010, sp. zn. 26 Cdo 1317/2010, dovodil, že odvozeným právním důvodem bydlení v bytě, a to i družstevním, u osoby, jíž nesvědčí jiný důvod, je také okolnost, že nájemce s bydlením této další osoby v bytě souhlasí. Odvoláním souhlasu nájemce s bydlením další osoby její právní důvod bydlení odpadá a vzniká jí povinnost byt vyklidit.

Dovolací soud se s odkazem na citovanou judikaturu neztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že V. neodvozují svůj důvod k bydlení v předmětném bytě od práva povinné , když v řízení bylo zjištěno, že v tomto bytě bydleli poté, kdy povinná jako nabyvatelka a M. a D. V. jako převádějící uzavřeli dne 31. 1. 2007 smlouvu o převodu členských práv a povinností v Bytovém družstvu Svitavy, pouze na základě ústní dohody s povinnou byt užívat. Povinnou tvrzené a prokázané okolnosti, že v předmětném bytě nikdy nebydlela, že v něm nemá žádné své věci, že V. jí nebyly předány klíče od bytu a že svůj souhlas s bydlením V. v bytě odvolala, ani skutečnost, že exekuční titul proti V. nesměřuje, tak nebrání tomu, aby exekuce vyklizením bytu byla provedena [§ 341 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.], a to ani poté, co povinná svůj souhlas s bydlením V. v bytě odvolala (a zdržují se tak v něm zcela bez právního důvodu).

Správný tudíž není ani závěr odvolacího soudu, že předpoklady pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. byly splněny.

Protože dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku o věci samé a v závislých výrocích o nákladech exekučního řízení a o nákladech soudní exekutorky podle § 243b odst. 2, části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. února 2012


JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu