20 Cdo 477/2017
Datum rozhodnutí: 22.03.2017
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



20 Cdo 477/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Raiffeisenlandesbank Oberösterreich Aktiengesellschaft , se sídlem 4020 Linz, Europaplatz 1a, Rakouská republika, registrační číslo FN 247579 m, zastoupené JUDr. Martinem Křížem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, proti povinné STENEM s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Francouzská 55/52, identifikační číslo osoby 27954561, zastoupené JUDr. Jaroslavem Ožanou, advokátem se sídlem v Praze 2, Chodská 1146/5, pro 25 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 EXE 1285/2014, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2016, č. j. 16 Co 225/2016-122, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 3. 2. 2016, č. j. 49 EXE 1285/2014-100, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl návrh povinné na zastavení exekuce.

Usnesení odvolacího soudu napadla povinná včasným dovoláním, ve kterém namítá, že nesouhlasí s právním posouzením odvolacího soudu. Podle názoru dovolatelky odvolací soud chybně vycházel z právního názoru, že exekuční titul notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je správný, neboť dle dovolatelky ztratil jeden ze svých znaků, a to právní důvod plnění. Dovolatelka nesouhlasí se závěry odvolacího soudu a uvádí, že dodatkem k úvěrové smlouvě došlo k její podstatné změně, neboť se změnily podmínky úvěrové smlouvy v jejím základním ustanovení předmět smlouvy a podmínky . Namítá, že došlo k uhrazení úvěru dle původní úvěrové smlouvy a odvolací soud měl exekuci ve vztahu k notářskému zápisu, týkajícího se původní úvěrové smlouvy, zastavit. V tomto ohledu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2714/2013. Závěrem navrhuje, aby dovolací soud usnesení obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření uvádí, že dovolání nesplňuje zákonné náležitosti, neboť není zřejmé, v čem dovolatelka spatřuje předpoklady přípustnosti, a dovolání dále postrádá i řádné vymezení dovolacího důvodu. Oprávněná dále uvádí, že se zcela ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů, že uzavřením dodatku k úvěrové smlouvě nedošlo k takové změně úvěrové smlouvy, aby nemohl být notářský zápis týkající se původní úvěrové smlouvy exekučním titulem. Je toho názoru, že závazkový vztah mezi účastníky trvá i po uzavření předmětného dodatku. Uvádí, že tvrzená úhrada jistiny nebyla částečnou úhradou úvěru a oprávněná má hmotněprávní nárok na vymáhané plnění. Navrhuje, aby dovolání povinné bylo pro jeho podstatné vady odmítnuto, případně aby bylo dovolacím soudem zamítnuto.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. s. ř. ).

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. a tuto skutečnost ani nebylo možné dovodit z obsahu dovolání. Dovolatelka je povinna v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž musí být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Protože dovolání má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání, Nejvyšší soud dovolání povinné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. března 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu