20 Cdo 4762/2007
Datum rozhodnutí: 23.06.2009
Dotčené předpisy:




20 Cdo 4762/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. K., zastoupeného advokátkou, proti povinnému R. K., zastoupenému advokátkou, pro výživné, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 23 E 402/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2007, č. j. 21 Co 371/2006-91, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 16. 2. 2006, č. j. 23 E 402/2005-33, jímž Okresní soud v Kroměříži zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením ze dne 16. 8. 2005, č.j. 23 E 402/2005-13). Odvolací soud neshledal důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), neboť uzavřel, že na vymáhané výživné nemohlo být plněno povinným označeným způsobem, a ani důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. a) o.s.ř., jelikož dospěl k závěru, že podkladové rozhodnutí se stalo vykonatelným v květnu 2004.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. spatřuje v tom, že mu odvolací soud neposkytl možnost zúčastnit se jednání, osobně vypovídat a předložit důkazy. Má za to, že všechna předchozí řízení byla nespravedlivá a poškodila ho na jeho právech. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byl zamítnut návrh na zastavení výkonu, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, nepřednesl a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) nemůže být (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlédnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132). Stejné platí o tzv. zmatečnostech, tj. vadách vyjmenovaných v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3 o.s.ř.; k nim lze přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné, a tento předpoklad naplněn není (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.). Právě zmatečnost podle § 229 odst. 3 o.s.ř., k níž vzhledem k nepřípustnosti dovolání nemůže soud přihlížet ani podle § 242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř., uplatňuje dovolatel námitkou, že mu byla odňata možnost řádně jednat před soudem.

Ke zbývajícím námitkám dovolatele nezbývá než připomenout, že je výrazem ustálené soudní praxe, že v řízení o výkon rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2000 pod č. 4), jakož i to, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se nepřenášejí do řízení o výkon rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému náklady v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/ nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. června 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu