20 Cdo 4761/2015
Datum rozhodnutí: 04.01.2016
Dotčené předpisy: § 43 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb., § 43 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb., § 71b odst. 1 předpisu č. 358/1992Sb., § 71b odst. 3 předpisu č. 358/1992Sb., § 36 předpisu č. 40/1994Sb. ve znění do 31.12.2013, § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., § 254 odst. 3 o. s. ř.



20 Cdo 4761/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné IFIS insurance s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Vinohrady, Čáslavská č. 1791/1, identifikační číslo osoby 26487161, zastoupené Mgr. Janou Pecinovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Břevnov, Šultysova č. 755/34, proti povinným 1) A. V. , 2) TONY CENTRUM spol. s r. o. , se sídlem v Praze 9, Mochovská č. 40/478, identifikační číslo osoby 45272930, zastoupeným Mgr. Denisou Ihlovou, advokátkou se sídlem ve Vestci, K Jahodárně č. 249, o zastavení exekuce pro 1 500 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 73 EXE 5831/2014, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2015, č. j. 16 Co 313/2015-99, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2015, č. j. 16 Co 313/2015-99, v části, kterou byl potvrzen výrok II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. května 2015, č. j. 73 EXE 5831/2014-70, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. května 2015, č. j. 73 EXE 5831/2014-70, ve výroku II., kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce zcela, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 25. srpna 2014, č. j. 73 EXE 5831/2014
-18, zamítl návrh povinných na částečné zastavení exekuce (co do smluvní pokuty), jejímž vedením pověřil dne 26. června 2014, pod č. j. 73 EXE 5831/2014-9, soudního exekutora JUDr. Milana Suchánka, Exekutorský úřad Praha 9, k uspokojení peněžité pohledávky oprávněné ve výši 1 500 000 Kč spolu se smluvní odměnou ve výši 225 000 Kč a smluvní pokutou ve výši 0,5 % denně z částky 1 500 000 Kč, počítáno od 1. února 2010 do zaplacení, a to na základě vykonatelného notářského zápisu ze dne 27. října 2009, sp. zn. NZ 513/2009, N 590/2009, sepsaného JUDr. Martinem Foukalem, notářem se sídlem v Praze 4, Michelská č. 12/22. Zamítnutí návrhu na částečné zastavení exekuce odůvodnil tím, že smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,5 % z jistiny, která má být splatná do 31. ledna 2010, smluvní pokuta je splatná s poslední splátkou jistiny. Z této formulace podle závěru soudu nevyplývají pochybnosti o splatnosti smluvní pokuty či pochybnost o tom, do kdy se má platit . Splatnost půjčky je jednoznačně stanovena na den 31. ledna 2010 a od toho data se odvíjí i výpočet smluvní pokuty.

Městský soud v Praze k odvolání povinných usnesením ze dne 12. ledna 2015, č. j. 196 Co 483/2014-30, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuci k vymožení smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z částky 1 500 000 Kč od 1. února 2010 do zaplacení zastavil, když se v odůvodnění ztotožnil s názorem povinných, že takto sjednaná smluvní pokuta je neurčitá a že v této části je notářský zápis materiálně nevykonatelný, když z ujednání účastníků o smluvní pokutě nelze zjistit, zda jistinou má být půjčka ve výši 1 500 000 Kč, nebo půjčka ve výši 1 500 000 Kč plus sjednaná odměna za poskytnutí půjčky ve výši 225 000 Kč, a nebo zda se má sjednaná pokuta vypočítávat z nezaplacené části dlužné částky. K návrhu na úplné zastavení exekuce, který byl rovněž obsažen v odvolání povinných, odvolací soud uvedl, že se jeho důvodností nezabýval, neboť o něm nerozhodoval soud prvního stupně, a proto nebylo posouzení návrhu předmětem odvolacího řízení.

Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 25. května 2015, č. j. 73 EXE 5831/2014
-70, rozhodl o (druhém) návrhu povinných na zastavení exekuce tak, že exekuci zastavil v části sjednané odměny za poskytnutí půjčky ve výši 225 000 Kč (I. výrok) a návrh povinného na zastavení exekuce zcela zamítl (II. výrok). Dovodil, že v exekučním titulu (notářský zápis) v části II. - doba plnění bod č. 2 si účastníci dohodli odměnu za poskytnutí půjčky ve výši 225 000 Kč splatnou do 31. ledna 2010. Odměna ve výši 225 000 Kč tak byla sjednána na dobu celkem 97 dní a vzhledem k tomu, že odměna za poskytnutí půjčky představuje svou povahou úroky z půjčky, byly úroky za 97 dní stanoveny částkou 225 000 Kč, přičemž je zřejmé, že úroky v této výši mnohonásobně přesáhly úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Ujednání o odměně za půjčku je nutno považovat za ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a proto podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák. ) neplatné. Oprávněná podle hmotného práva nemá na vymáhané plnění nárok; z uvedeného důvodu soud prvního stupně exekuci v části týkající se odměny za půjčku zastavil.

Ohledně návrhu na zastavení celé exekuce z důvodu nedoložení podmínky k tomu, aby se notářský zápis stal vykonatelným, se obvodní soud neztotožnil s argumentací povinných, když uvedl, že notářský zápis jasně v části I. uvádí, že účastníci shodně prohlašují, že obchodní společnost IFIS insurance s. r. o. jako věřitel a pan A. V. jako dlužník uzavřeli dne 26. října 2009 smlouvu o půjčce, jejímž předmětem je poskytnutí půjčky ve výši 1 500 000 Kč se splatností do 31. ledna 2010, že uvedená částka byla dlužníkovi poskytnuta před podpisem notářského zápisu a že dlužník se zavázal uvedenou částku přijmout a věřiteli vrátit na jeho účet. Půjčka se považuje za splacenou okamžikem připsání celé dlužné částky na účet věřitele vedený u Komerční banky a.s. V části II. - ujednání o dohodě o přímé vykonatelnosti se svolením osoby povinného - je uvedeno, že dlužník A. V. a obchodní společnost Tony Centrum s. r. o. dává pod podmínkou, že mu bude věřitelem poskytnuta půjčka na základě shora uvedené smlouvy o půjčce výslovné svolení k tomu, aby tento notářský zápis v případě, že nesplní svůj závazek vůči věřiteli vyplývající ze smlouvy o půjčce a dohody o přistoupení k závazku obsažené v části I. notářského zápisu, byl titulem k výkonu rozhodnutí, tedy aby i bez předchozího rozhodnutí v nalézacím řízení mohl být podle něho veden výkon rozhodnutí (exekuce) osoby oprávněné proti osobě povinné, jestliže povinná svůj závazek včas a řádně nesplní, tzn. nesplatí půjčku, dohodnutou odměnu za poskytnutí půjčky a případnou smluvní pokutu z jistiny. Soud zde sjednanou podmínku nepovažoval za podmínku podle ustanovení § 43 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ex. řád ), aniž by tento svůj názor zdůvodnil. Exekučnímu titulu lze podle soudu vytknout určité formální nedostatky např. v datech, která spolu nekorespondují (datum sepsání notářského zápisu dne 27. října 2009 a datum uvedený v části I. dne 26. října 2009), ale notářský zápis jednoznačně formuluje to, co formulovat má , a podmínka z části II. odporuje ujednání v části I. notářského zápisu, které je podle názoru soudu prvního stupně pro posouzení platnosti notářského zápisu směrodatné. V tom, že povinní téměř po roce od podání návrhu na nařízení exekuce argumentovali nesplněním podmínky, spatřoval soud prvního stupně obstrukční jednání povinných, kteří se takto snaží vyhnout splnění povinnosti z exekučního titulu, čemuž nasvědčuje i jednání prvního povinného, který se odmítl při jednání konaném dne 25. května 2015 vyjádřit k otázce pravosti jeho podpisu na dokladu o převzetí půjčené částky.

Městský soud v Praze k odvolání oprávněné proti výroku I. a k odvolání povinných proti výroku II. napadeného usnesení rozhodl usnesením ze dne 27. srpna 2015, č. j. 16 Co 313/2015-99, kterým potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Argumentaci oprávněného shledal nedůvodnou a ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně ohledně rozporu výše sjednané odměny za půjčku s dobrými mravy. Rovněž shledal nedůvodným i odvolání povinných, neboť soud prvního stupně správně uzavřel, že notářský zápis je exekučním titulem, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech, uvedené zejména v § 62 a násl. a v § 71a a násl. zákona č. 358/1992 Sb, o notářích a jejich činnosti, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen notářský řád ), a dovodil, že všechny tyto náležitosti notářský zápis splňuje. Odvolací soud nesouhlasil s argumentací povinných, že by soud při nařízení exekuce na základě notářského zápisu či při jejím provádění byl oprávněn zkoumat pouze tu část dohody, která obsahuje svolení k vykonatelnosti notářského zápisu, a dospěl k závěru, že notářský zápis je nutné posuzovat jako celek, když obsahuje jak samotnou dohodu o vzniku závazkového vztahu, tak i svolení k vykonatelnosti, jestliže povinná osoba svou povinnost řádně a včas nesplní. Předmětný notářský zápis obsahuje jednoznačné označení osob povinných i osoby oprávněné, skutečnosti, na nichž se pohledávka oprávněné osoby zakládá smlouvu o půjčce, předmět plnění (1 500 000 Kč), dobu plnění (do 31. října 2009) a prohlášení povinných osob o svolení k vykonatelnosti zápisu. Jestliže notářský zápis obsahuje podmínku, tj. že povinní dávají svolení k vykonatelnosti, bude-li půjčka ve skutečnosti poskytnuta, jde o podmínku dohodnutou podle ustanovení § 71b odst. 3 notářského řádu, a na základě takto dohodnuté podmínky je soud v rámci probíhající exekuce povinen zkoumat, zda půjčka byla oprávněnou osobou skutečně povinným osobám poskytnuta. Tato skutečnost byla podle závěrů odvolacího soudu v řízení nepochybně před soudem prvního stupně prokázána, když povinní nezpochybňovali, že by jim půjčka byla poskytnuta, a není rozhodné, zda půjčka byla poskytnuta v den podpisu notářského zápisu či až 28. října 2009. Tato skutečnost nemůže činit exekuční titul notářský zápis po formální stránce ani po materiální stránce nevykonatelným. Rovněž tak formální nedostatky týkající se chybně (o 1 den) uvedených dat nemohou způsobit formální nevykonatelnost notářského zápisu, neboť ten je z hlediska podstatných náležitostí zakotvených v § 71b odst. 2 notářského řádu jinak perfektní.

Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání v rozsahu, ve kterém odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II., o zamítnutí návrhu povinných na zastavení exekuce zcela (co do částky 1 500 000 Kč). Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ) spatřují povinní v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu zejména v otázce, zda k prokázání splnění odkládací podmínky uvedené v notářském zápisu postačí doložení příjmového dokladu bez ověřeného podpisu, nebo zda je nutné splnění podmínky prokázat kvalifikovaným způsobem podle ustanovení § 43 odst. 2 ex. řádu. Ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. namítají, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázky: 1) včleněnou podmínku do notářského zápisu s doložkou vykonatelnosti a způsob, jakým má být splnění podmínky doloženo, protože povinní jsou toho názoru, že splnění podmínky musí být prokázáno způsobem stanoveným v ustanovení § 43 odst. 2 ex. řádu, 2) skutečnost, zda při sepisu notářského zápisu s doložkou vykonatelnosti, je podstatné, jestli vztah z půjčky, jako reálného právního vztahu, existoval již ke dni sepisu notářského zápisu, přičemž povinní zastávají názor, že tato skutečnost je podstatná, neboť u reálného vztahu nelze přistoupit na argumentaci odvolacího soudu, že není rozhodné, v jaký den byla půjčka poskytnuta, a 3) formální povahu notářského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti, přičemž povinní uvádí, že exekuční soud je vázán tou částí notářského zápisu, ve které jeho účastníci svolují k jeho přímé vykonatelnosti, a to i tehdy, jestliže v jiné části notářského zápisu je obsažen hmotněprávní úkon stran. Formální a přísná povaha notářského zápisu by se měla projevit v jeho neplatnosti i v případě, že obsahuje vnitřní rozpory. Na podporu svých tvrzení odkazují i na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 639/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2005, sp. zn. 21 Cdo 1691/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 5431/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2015, sp. zn. 26 Cdo 4997/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněné pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, se kterými je napadené rozhodnutí v rozporu, a svou argumentaci dále rozvádí a navrhují, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání není přípustné ani důvodné, protože půjčka byla poskytnuta, kroky povinných jsou účelové, povinní s vykonatelností notářského zápisu výslovně souhlasili, citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu nejsou přiléhavá a exekuce je vedena zcela oprávněně. Je nutné nedívat se na věc formalisticky a je třeba sledovat podmínky pro platnost exekučního titulu, nikoliv opačně. Povinní svůj závazek nesplnili a oprávněná má na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok. Oprávněná souhlasí se závěry odvolacího soudu a navrhuje, aby dovolání dovolací soud odmítl, případně zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a zjistil, že povinní jako účastníci řízení podali dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť při posouzení podmínky obsažené v exekučním titulu, na níž je vázána povinnost povinných plnit oprávněné, podle ustanovení § 43 odst. 1 a 2 ex. řádu, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2005, sp. zn. 21 Cdo 1691/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, jímž se dovolací soud mimo jiné odchýlil i od závěrů usnesení téhož soudu ze dne 28. února 2013, sp. zn. 20 Cdo 3334/2012), a též i opodstatněné.

Podle ustanovení § 71b odst. 1 notářského řádu notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Dohoda účastníků může obsahovat též podmínky, popřípadě vzájemné povinnosti oprávněné osoby, na jejichž splnění je poskytnutí předmětu plnění vázáno (§ 71b odst. 3).

Při věcném posuzování návrhu na nařízení exekuce (exekučního návrhu) soud zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni a zda právo není prekludováno (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Je-li splnění povinnosti uložené exekučním titulem vázáno na splnění podmínky (odkládací), nelze bez jejího splnění postupovat podle ustanovení § 44 ex. řádu, neboť exekuční titul se nestal vykonatelným.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 ex. řádu jestliže je to, co ukládá exekuční titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného nebo omezené doložením času, lze pověřit soudního exekutora k provedení exekuce jen tehdy, prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 ex. řádu v případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž je patrné, že se splnila podmínka, že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas.

Zákon nevylučuje, aby v exekučním titulu byla povinnost povinného plnit oprávněnému vázána na splnění tam uvedené podmínky (srov. § 36 obč. zák.). Z podmínek, na něž lze vázat splnění povinnosti, přichází v úvahu jako předpoklad vykonatelnosti podmínka odkládací (na jejím splnění závisí, zda nastanou předpokládané právní následky exekučního titulu). Protože při pověření a nařízení exekuce soud rozhoduje zpravidla bez slyšení povinného a bez jednání (srov. § 253 o. s. ř.) na základě vlastních zjištění, nemůže zkoumat, zda je podmínka, na kterou je vznik právních následků exekučního titulu vázán, splněna či nikoli. Splnění podmínky proto musí oprávněný doložit (prokázat) již při podání návrhu na nařízení exekuce (exekučního návrhu), a to způsobem v zákoně uvedeným (§ 43 odst. 2 ex. řádu). Není-li splnění podmínky doloženo (prokázáno), a to ani přes poučení soudem (§ 254 odst. 3 o. s. ř.), nelze exekuci nařídit a takový návrh musí být zamítnut. Ustálená judikatura též dovodila, že byla-li exekuce přesto nařízena, soud ji - a to i bez návrhu (§ 269 odst. 1 o. s. ř.) - podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastaví. Týž závěr zastává i odborná literatura (srov. JUDr. Kůrka, V., JUDr. Drápal, L., Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha a.s., Praha - Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, Praha 2004, str. 389). Nedostatek ochoty povinného písemně potvrdit splnění podmínky, případně poskytnout součinnost potřebnou k ověření soukromé listiny, nečiní oprávněného bezbranným; prostředkem, jak takový nedostatek ochoty povinného odstranit, je pro oprávněného žaloba o určení podle ustanovení § 80 o. s. ř., že se podmínka splnila (k tomu srov. např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2003, sp. zn. 17 Co 411/2003, uveřejněné pod číslem 38/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K prokázání splnění podmínky však nestačí prohlášení samotného oprávněného, byť je osvědčeno notářským zápisem podle ustanovení § 80 notářského řádu. Z uvedených názorů dosavadní soudní praxe vycházela a dovolací soud nemá důvod na nich cokoli měnit (srov. rozhodnutí citovaná shora).

Nelze proto souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že není rozhodné, zda byla půjčka poskytnuta v den podpisu notářského zápisu (před samotným podpisem) či až o den později (po podpisu notářského zápisu). Byl-li notářský zápis sepsán, aniž do té doby byla půjčka reálně poskytnuta, jde s ohledem na výše uvedené o situaci, kdy dohoda účastníků a prohlášení povinných o svolení k vykonatelnosti tohoto zápisu byly vázány na splnění odkládací podmínky ve smyslu ustanovení § 36 obč. zák. (§ 71b odst. 3 notářského řádu).

Ze shora uvedeného dále vyplývá, že není správný ani závěr odvolacího soudu, podle nějž bylo v řízení před soudem prvního stupně nepochybně prokázáno, že půjčka byla poskytnuta (a tedy odkládací podmínka splněna), neboť splnění podmínky nebylo prokázáno kvalifikovaným způsobem podle ustanovení § 43 odst. 2 ex. řádu. Splnění podmínky v notářském zápise jako jeden z předpokladů jeho vykonatelnosti musí oprávněný kvalifikovanými listinami prokázat již při podání exekučního návrhu, případně dodatečně po poučení soudem (§ 254 odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud však ustanovení § 43 odst. 2 ex. řádu nerespektoval a ačkoli oprávněná splnění podmínky neprokázala (k čemuž nepostačuje příjmový doklad bez ověřeného podpisu ani skutečnost, že povinní přijetí peněz výslovně nezpochybňují), o této povinnosti v rozporu s § 254 odst. 3 o. s. ř. povinnou nepoučil. Při řešení otázky vykonatelnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti (§ 71a odst. 2 a § 71b notářského řádu) z hlediska ustanovení § 43 ex. řádu se tak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Soud prvního stupně i odvolací soud pochybily, když dostatečně nezkoumaly, zda došlo ke splnění výše uvedené odkládací podmínky podle ustanovení § 36 odst. 2 obč. zák.

Usnesení odvolacího soudu proto spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadené usnesení bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243f odst. 4 o. s. ř.) v části kterou byl potvrzen výrok II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. května 2015, č. j. 73 EXE 5831/2014-70. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil co do výroku II. i toto rozhodnutí, a podle ustanovení § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně, aniž bylo zapotřebí se zabývat dalšími námitkami v dovolání. Vzhledem k tomu dovolací soud již nerozhodoval o návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. b) o. s. ř].

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich rozhodne soudní exekutor ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. ledna 2016
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu