20 Cdo 472/2017
Datum rozhodnutí: 14.03.2017
Dotčené předpisy: § 30 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 138 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



20 Cdo 472/2017 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněných 1) A. M. , a 2) M. M. , obou K., zastoupených JUDr. Lubomírem Plesníkem, LL.M., advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Zašovská č. 750, proti povinné Mgr. D. K. , H., zastoupené JUDr. Evou Fajtlovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Mojžíškové č. 738/4, pro 9 546 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 Ex 23266/15, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. dubna 2016, č. j. 9 Co 180/2016-47, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. dubna 2016, č. j. 9 Co 180/2016-47, se mění tak, že soud ustanovuje povinné v řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce ze dne 16. července 2015, vedené u Okresního soudu v Karviné pobočky v Havířově pod sp. zn. 128 EXE 2258/2015, zástupkyni JUDr. Evu Fajtlovou, advokátku se sídlem v Ostravě, Mojžíškové č. 738/4. O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v Karviné pobočka v Havířově pověřením ze dne 23. června 2015, č. j. 128 EXE 2258/2015-19, pověřil soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu, Exekutorský úřad Přerov, vedením exekuce na majetek povinné podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. března 2015, č. j. 11 Co 671/2014-502, k uspokojení peněžité pohledávky oprávněných ve výši 9 546 Kč s příslušenstvím, pro náklady oprávněných v exekučním řízení a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny.
Povinná podáním ze dne 16. července 2015 navrhla zastavení exekuce z důvodu, že k vydání exekučního titulu došlo na základě trestného činu soudců. Dále požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení bezplatného advokáta, a to s ohledem na výši svých příjmů, vysoký věk a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.
Soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov, usnesením ze dne 18. listopadu 2015, č. j. 103 Ex 23266/15-32, žádost povinné ze dne 16. července 2015 o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl. Dospěl k závěru, že v daném případě se nejedná o skutkově ani právně složitou věc, ani není dáno povinné zastoupení, sama povinná nepoukazuje na konkrétní situaci či problém vyžadující právní pomoc třetí osoby, přičemž není důvod pochybovat o tom, že povinná se v problematice této věci dostatečně orientuje.
K odvolání povinné Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. dubna 2016, č. j. 9 Co 180/2016-47, potvrdil usnesení soudního exekutora, a uvedl, že v dané fázi exekuční řízení se nejedná o skutkově a právně složitou věc a povinná je dle dosavadního spisu soudního exekutora schopna sama řádně a účinně hájit své tvrzené zájmy, uplatňovat svá práva, smysluplně formulovat své názory, podávat srozumitelná vyjádření a četné jiné procesní návrhy, to vše i bez nutnosti, aby byla v řízení jakkoli zastoupena.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, aniž by byla zastoupena právním zástupcem, přičemž nebylo prokázáno, že má právnické vzdělání. Soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha, Exekutorský úřad Přerov (jmenovaný do příslušného exekutorského úřadu od 1. dubna 2016 po zániku výkonu exekutorského úřadu soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány), usnesením ze dne 12. listopadu 2016, č. j. 203 Ex 23266/15-89, ustanovil povinné k ochraně jejích práv pro dovolací řízení zástupkyni JUDr. Evu Fajtlovou, advokátku se sídlem v Ostravě, Mojžíškové č. 738/4, a v jejím zastoupení poté povinná podala dovolání. Dovolatelka nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že její zájmy neodůvodňují vyhovění žádosti o ustanovení zástupce. Namítá, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je pro ni stále obtížnější činit procesní úkony a kvůli nedostatku právnického vzdělání není schopna sama dostatečně hájit své zájmy. Má za to, že její majetkové poměry prokazují splnění podmínek pro vyhovění její žádosti o ustanovení zástupce, a navrhuje proto, aby bylo usnesení odvolacího soudu změněno tak, že se její žádosti o ustanovení advokáta vyhovuje.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle čl. 37 odst. 2 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále též jen Listina základních práv a svobod ) má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
K zajištění práva na právní pomoc v rámci civilního soudního řízení slouží mimo jiné obecná (§ 5 o. s. ř.), případně zvláštní (např. § 15a, § 118a odst. 4 nebo § 119a odst. 1 o. s. ř.), poučovací povinnost soudů, která se uplatňuje vůči všem účastníkům řízení bez rozdílu na jejich osobní (sociální, ekonomické a jiné) poměry. Dále může účastník řízení za podmínek stanovených v ustanovení § 30 o. s. ř. soud požádat o ustanovení zástupce.
Podle ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Podle odst. 2 tohoto ustanovení vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř. stanoví několik podmínek, které je nutno splnit, aby zástupce mohl být účastníku řízení ustanoven. Základním předpokladem je, že o ustanovení zástupce účastník řízení požádá. Dále musí být ustanovení zástupce k ochraně zájmů žadatele nezbytně třeba a musí být naplněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§ 30 odst. 1 o. s. ř.), jimiž jsou nepříznivé osobní poměry žadatele a skutečnost, že se nejedná o svévolné nebo zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§ 138 odst. 1 o. s. ř.). Ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. by mělo být nezbytné (podmínka nezbytnosti je upravena i v soudním řízení správním, k tomu srovnej § 35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, z uvedeného důvodu je možné odkázat i na judikaturu Nejvyššího správního soudu). V souvislosti s naplněním podmínky nezbytnosti by se soud měl individuálně, s ohledem na veškeré okolnosti případu, zabývat povahou řízení, zdali je věc skutkově a právně jednoduchá, a osobními předpoklady žadatele, zdali je schopen se sám efektivně bránit, a teprve následně vyvodit, zda je v konkrétní věci zastoupení účastníka podle § 30 o. s. ř. nezbytné k ochraně jeho práv a oprávněných zájmů (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. února 2004, č. j. 6 Azs 19/2003-45).
V posuzované věci je povinná (žadatelka o ustanovení zástupce) starobní důchodkyní, která splňuje předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu ustanovení § 30 o. s. ř., neboť její majetkové poměry ustanovení zástupce odůvodňují a současně se z její strany nejedná o zjevně svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. S názorem odvolacího soudu, že povinné není třeba k ochraně jejích zájmů ustanovovat zástupce z řad advokátů, neboť z jednotlivých podání povinné je zjevné, že smysluplně formuluje své názory, podává srozumitelná vyjádření a činí jiné procesní návrhy, a tudíž je schopna sama řádně hájit svá práva a tvrzené zájmy, se dovolací soud po prozkoumáních spisových materiálů nemůže ztotožnit, neboť má spíše za to, že povinná se v procesním právu, které je po řadě novelizací občanského soudního řádu pro osobu bez právního vzdělání obtížné a v řadě ohledů komplikované, dostatečně neorientuje, a není tak schopná bez cizí pomoci bezvadně formulovat svá podání vůči soudu. Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že řízení o návrhu na zastavení exekuce nejsou často z hlediska dokazování ani z hlediska právního posouzení nikterak složitá. Avšak nemusí tomu tak být vždy a i v těchto řízeních se mohou vyskytnout otázky, jejichž posouzení není triviální. S ohledem na to, má dovolací soud za to, že označení projednávaného řízení o návrhu na zastavení exekuce za jednoduché bylo ze strany odvolacího soudu předčasné a (tudíž) nesprávné.
Dovolací soud má důvodné pochybnosti o tom, zda je povinná schopna efektivně bránit svá práva jen za pomoci poučovací povinnosti soudu, aniž by jí byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Dovolací soud přitom dodává, že v případě pochybností o tom, zda postačuje k efektivní obraně práv a oprávněných zájmů jen poskytování poučovací povinnosti či je potřebné účastníkovi řízení k ochraně jeho práv ustanovit práva znalého zástupce, je třeba s ohledem na ochranu ústavně zaručeného práva na právní pomoc a s tím spojeného práva na přístup k soudu rozhodnout ve prospěch ustanovení zástupce.
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na chybném právním posouzení věci, a protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243d písm. b) o. s. ř. změnil tak, že soud ustanovuje povinné v řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce ze dne 16. července 2015 vedené u Okresního soudu v Karviné pobočky v Havířově pod sp. zn. 128 EXE 2258/2015, zástupkyni JUDr. Evu Fajtlovou, advokátku se sídlem v Ostravě, Mojžíškové č. 738/4.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 3. 2017 JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu