20 Cdo 4716/2010
Datum rozhodnutí: 15.12.2010
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř., § 236 odst. 1 o. s. ř.




20 Cdo 4716/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Mgr. P. M. , zastoupeného Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Preslova 9, proti povinnému B. S. , pro 4.312.500,- Kč, zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 28 E 78/2010, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. srpna 2010, č. j. 56 Co 363/2010 - 38, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):


Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 4. 6. 2010, č. j. 28 E 78/2010 - 15, nařídil podle notářského zápisu sepsaného notářkou Mgr. Zuzanou Heroldovou dne 21. 12. 2006, sp. zn. NZ 447/2006, k zajištění pohledávky oprávněného v celkové výši 4.312.500,- Kč, výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na v něm blíže specifikovaných nemovitostech zapsaných na LV a pořadí pohledávek stanovil dnem 30. 4. 2010.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 8. 2010, č. j. 56 Co 363/2010 - 38, k odvolání povinného usnesení okresního soudu změnil tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k uvedeným nemovitostem zamítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání.

Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 23. srpna 2010, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009, a neshledal je přípustným.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve věcech výkonu rozhodnutí lze dovolání podat jen v případech uvedených v § 238a odst. 1 písm. c) až f) o. s. ř. S účinností od 1. 7. 2009 již toto ustanovení s možností podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, nepočítá [srov. § 238a odst. 1 písm. c) ve znění účinném do 30. 6. 2009].

Nejvyšší soud ČR proto dovolání oprávněného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Pouze pro úplnost dovolací soud podotýká, že nesprávné poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání přípustnost dovolání nezakládá (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinnému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. prosince 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu