20 Cdo 4608/2016
Datum rozhodnutí: 08.11.2016
Dotčené předpisy: § 104 odst. 2 o. s. ř., § 241 odst. 1 o. s. ř., § 30 odst. 1 o. s. ř., § 138 odst. 1 o. s. ř.



20 Cdo 4608/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Ivanou Kudrnovou v exekuční věci oprávněné Allianz pojišťovny, a. s. , se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici č. 656/3, identifikační číslo osoby 471 15 971, zastoupené JUDr. Janem Nekolou, advokátem se sídlem v Praze 2, Náměstí Míru č. 820/9, proti povinnému Bc. L. R. , pro 4 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 29 EXE 7003/2013, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 31. 10. 2014, č. j. 66 Co630/2014-60, takto:

Řízení o dovolání povinného se zastavuje.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 10. 2014, č. j. 66 Co 630/2014-60, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 8. 2014, č. j. 29 EXE 7003/2013-50, jímž soud prvního stupně neustanovil povinnému zástupce z řad advokátů (výrok II).

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále též o. s. ř. , avšak nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání.

Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

Podle § 241 odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, zastoupen advokátem (případně notářem), jímž musí být také dovolání sepsáno. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno dovolání věcně projednat.

Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit ( odst. 1 ) . Podle § 30 o. s. ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).

Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Vzhledem k tomu, že dovolatel podal (včasné) dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce, dovolací soud sám posoudil, zda dovolatel splňuje či nesplňuje předpoklady uvedené v ustanovení § 30 o. s. ř. a § 138 o. s. ř. Dospěje-li dovolací soud k závěru, že dovolatel, který nevyhověl požadavku povinného zastoupení, splňuje předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení § 30 o. s . ř., pak mu ho sám ustanoví; v opačném případě, tedy dospěje-li k závěru, že předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů nejsou splněny a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení, dovolací řízení zastaví (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 20. března 2014 sp. zn. 26 Cdo 3418/2013, usnesení Nejvyššího soudu z 23. července 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení Nejvyššího soudu z 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSCR 9/2015).

V posuzovaném případě nebyl dovolatel, který je fyzickou osobou, při podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu zastoupen advokátem. Dovolací soud s přihlédnutím k obsahu spisu sdílí názor, který odvolací soud (i soud prvního stupně) přijal v napadeném usnesení, že, i když povinný je osvobozen od placení soudních poplatků, projednávaná věc (tj. návrh povinného na zastavení exekuce) není skutkově či právně složitá, neboť se pouze domáhá věcného přezkumu pravomocného exekučního titulu a řízení, které jeho vydání předcházelo, výše vymáhaného plnění činí 4 000 Kč s příslušenstvím, dovolatel je po celou dobu exekučního řízení aktivní, má vysokoškolské vzdělání, podává k soudu ucelená písemná podání, jimiž poukazuje toliko na věcnou nesprávnost vykonávaného rozhodnutí, na svou nemajetnost, tíživý zdravotní stav, a že tudíž k ochraně jeho zájmů mu není nezbytně třeba ustanovit zástupce z řad advokátů. Tato potřeba ve smyslu ustanovení § 30 o. s. ř. se nepodává ani z obsahu samotného dovolání, když postrádá vylíčení relevantní skutečnosti pro závět, že se nejedná o zřejmé bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 18. 11. 2015 sp. zn. 21 Cdo 2161/2015). Právní závěr soudů obou stupňů, že v exekučním či vykonávacím řízení nelze přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí a řízení mu předcházející, je již součástí konstantní judikatury [srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, publikovaného pod č. 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 92/2013, v němž bylo v obecné rovině připomenuto, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet (k tomu dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008], pro který lze o úspěšnosti návrhu povinného na zastavení exekuce důvodně pochybovat.

Lze připomenout, že již Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 16. 8. 2007, sp. zn. IV. ÚS 1554/07 dovodil, že není porušením ústavně zaručeného práva na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky), že každému, kdo si nemůže ve svém právním sporu advokáta dovolit, musí být tento ustanoven.

Jelikož dovolatel ani přes výzvu Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, č. j. 20 Cdo 4608/2016-124, neodstranil nedostatek povinného zastoupení (viz podání povinného ze dne 29. 10. 2016, jímž se opět pouze domáhal ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení), Nejvyšší soud České republiky dovolací řízení podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. listopadu 2016

JUDr. Ivana Kudrnová
pověřený člen senátu