20 Cdo 46/2016
Datum rozhodnutí: 01.02.2016
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



20 Cdo 46/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Zbyňkem Polednou v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická č. 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému J. B. , N. C., za účasti manželky povinného V. B. , N. C., zastoupené JUDr. Jiřím Kozákem, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Příkopy č. 25, pro 54 164 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 Exe 101/2013, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 25. června 2015, č. j. 15 Co 329/2015-89, takto:
Dovolání manželky povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 25. června 2015, č. j. 15 Co 329/2015-89, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 28. dubna 2015, č. j. 4 Exe 101/2013-65, ve kterém soud prvního stupně rozhodl, že návrh manželky povinného V. B. na zastavení provedení exekuce prodejem nemovitých věcí ve vlastnictví manželky povinného V. B., nařízené exekučním příkazem soudního exekutora Mgr. Kamila Brančíka, Exekutorský úřad Hodonín, ze dne 2. prosince 2014, č. j. 7 Ex 1319/13-64, se zamítá, a že oprávněný nemá proti manželce povinného V. B. právo na náhradu nákladů řízení, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen o. s. ř. , odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.
Označila-li dovolatelka v podání ze dne 9. prosince 2015, kterým bylo doplněno dovolání ze dne 31. srpna 2015, jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. skutečnost, že právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak , patrně přehlédla, že takový předpoklad přípustnosti dovolání citované ustanovení neobsahuje. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak , oproti očekávání dovolatelky míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatelka, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. I kdyby dovolatel uplatnil čtvrtý z předpokladů přípustnosti vymezených v ustanovení § 237 o. s. ř., musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013, jež jsou veřejnosti dostupná, na webových stránkách Nejvyššího soudu). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť judikaturu dovolacího soudu, od níž by se měl odchýlit, neuvedla.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. února 2016 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu