20 Cdo 46/2005
Datum rozhodnutí: 23.11.2005
Dotčené předpisy: § 86 předpisu č. 513/1991Sb., § 36 předpisu č. 120/2001Sb.




20 Cdo 46/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného J. H., zastoupeného advokátem, proti povinnému J. N., pro 313.253,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. Nc-E 2124/2002, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2004, č.j. 26 Co 530/2003-102, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 12. 3. 2002, č.j. Nc-E 2124/2002-64 (jímž okresní soud nařídil exekuci) tak, že návrh oprávněného na udělení souhlasu k podání návrhu na nařízení exekuce a návrh na nařízení exekuce zamítl; zároveň rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že povinný není ve věci pasivně legitimován, neboť na základě rozhodnutí ukládajícího povinnost veřejné obchodní společnosti (jejímž společníkem je povinný) se v exekučním řízení nelze domáhat uspokojení pohledávky přímo proti jejímu společníku, i když tento ze zákona ručí za její závazky.

V dovolání jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) namítá oprávněný nesprávné právní posouzení věci. Podle jeho názoru uplynutím lhůty k plnění přešel ze zákona dluh veřejné obchodní společnosti na její neomezeně ručící společníky, a proto lze nařídit exekuci přímo proti povinnému jako společníku R. S. K., v.o.s. Nové nalézací řízení proti povinnému by bylo nehospodárné, neboť je zřejmé, že vzhledem k existenci pravomocného rozhodnutí proti společnosti by musel být se žalobou úspěšný. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Povinný ve svém vyjádření uvádí, že vymáhaná částka neodpovídá skutečnosti, neboť její část byla již uhrazena. Stavbu, která byla předmětem smlouvy o dílo, předal oprávněný jen částečně dokončenou, bez možnosti její kolaudace. Následně bylo vydáno rozhodnutí o odstranění stavby, čímž byla společnost povinného poškozena.

Dovolání - přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ) není důvodné.

Podle § 36 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. lze proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, provést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu.

Podle § 36 odst. 4 téhož zákona lze takový přechod povinnosti nebo přechod či převod práva prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.

Podle § 86 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák. ) odpovídá veřejná obchodní společnost za své závazky celým svým majetkem. Společníci ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem společně a nerozdílně.

Ačkoliv z ustanovení § 86 obch. zák. vyplývá ručitelský závazek společníků veřejné obchodní společnosti za závazky společnosti, nelze na základě rozhodnutí ukládajícího povinnost veřejné obchodní společnosti nařídit výkon rozhodnutí proti jejímu společníku (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 1996, sp. zn. 19 Co 629/96, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 1998 pod č. 40). Exekuci lze vést pouze proti tomu, komu je exekučním titulem uložena povinnost; proti jinému ji lze vést jen v případě, že na něj přešla povinnost z exekučního titulu podle § 36 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. Závazek společnosti a závazek společníka z titulu ručení jsou totiž dva různé závazky z různých právních důvodů a z ustanovení § 86 obch. zák. nelze dovodit, že by nesplněním závazku společností přešel tento závazek ze zákona na ručitele ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. Chce-li oprávněný vymáhat zajištěnou pohledávku vůči ručiteli, musí si v soudním řízení opatřit rozhodnutí proti němu směřující. Správnost uvedeného závěru nemůže zvrátit ani případné rozdílné rozhodování téhož senátu odvolacího soudu v jiné věci.

Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné, a proto Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.

Oprávněný s dovoláním úspěšný nebyl, povinnému, jenž by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 142 odst. l, § 224 odst. l a § 234b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. listopadu 2005

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r. předseda senátu