20 Cdo 457/2012
Datum rozhodnutí: 11.12.2013
Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., § 110 obč. zák.



20 Cdo 457/2012

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D., v exekuční věci oprávněného M. F. , zastoupeného Mgr. Antonínem Strouhalem, advokátem se sídlem v Brně, Dvořákova 4, proti povinné K. Ch. , zastoupené JUDr. et Mgr. Lubomírem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, pro částku 1.647.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 9 Nc 1510/2006, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočky v Jihlavě, z 1. listopadu 2011, č. j. 54 Co 974/2011-56, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně pobočky v Jihlavě, z 1. listopadu 2011, č. j. 54 Co 974/2011-56, se v napadené části, jíž bylo usnesení Okresního soudu v Třebíči z 12. září 2011, č. j. 9 Nc 1510/2006-40, v II., zamítavém výroku změněno, ruší a věc se v tomto rozsahu krajskému soudu vrací k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Usnesením z 12. září 2011, č. j. 9 Nc 1510/2006-40, okresní soud exekuci nařízenou usnesením z 18. prosince 2006, č. j. 9 Nc 1510/2006-7, k návrhu povinné částečně, a to do částky 800.000,- Kč představující jistinu vymáhané pohledávky a ohledně částky 91.328,- Kč, jíž byla vyčíslena náhrada nákladů nalézacího řízení, podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. zastavil (výrok I.) a návrh na zastavení zbylé části exekuce nařízené týmž usnesením zamítl (výrok II.).

Shora označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinné směřujícímu výlučně proti II., tedy zamítavému výroku změnil tak, že exekuci (dále) částečně zastavil ohledně částky 25.000,- Kč představující další část náhrady nákladů nalézacího řízení a ohledně úroku ve výši 6 % od 22. 12. 1996 do 5. 12. 2003, a ve zbývající části, v níž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu povinné na zastavení zbylé části exekuce, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Svůj měnící výrok, jímž vyhověl odvolací námitce povinné, že ta na náhradě nákladů nalézacího řízení dne 24. 6. 1998 dobrovolně uhradila částku 25.000,- Kč, krajský soud odůvodnil zjištěním z připojeného spisu sp. zn. E 34/2000, že oprávněný v návrhu na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí dobrovolnou úhradu této částky ze strany povinné sám uznal. S poukazem na ustanovení § 110 odst. 3 občanského zákoníku považoval za důvodnou také odvolací námitku promlčení úroků za dobu od 20. prosince 1996 (když právo považoval za pravomocně přiznané dnem 19. prosince 1996) do 5. prosince 2003, tedy do doby tří let před zahájením exekučního řízení (5. prosince 2006). Naopak za nepromlčenou považoval s poukazem na ustanovení § 110 odst. 1 občanského zákoníku jistinu pohledávky, a to s odůvodněním, že vykonávaný směnečný platební rozkaz Krajského obchodního soudu v Brně z 15. srpna 1996, č. j. 3 Sm 605/96-7, sice uložil povinnost k zaplacení žalované pohledávky do tří dnů od doručení, že však právní moci nabyl teprve ve spojení s rozsudkem téhož soudu z 20. listopadu 1996, 3 Cm 41/96-31, jímž byl pravomocně dnem 19. prosince 1996 ponechán v plném rozsahu v platnosti.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání, jež (s výslovným poukazem na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) směřovala výlučně do jeho měnící části. Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) spatřuje v závěru odvolacího soudu, že nabyl-li vykonávaný směnečný platební rozkaz právní moci teprve ve spojení s rozsudkem, jímž byl ponechán v plném rozsahu platnosti dnem 19. prosince 1996, jistina vymáhané pohledávky promlčena není, jelikož návrh na nařízení exekuce byl podán (faxem) 5. prosince 2006, tedy v desetileté promlčecí době podle § 110 odst. 1 občanského zákoníku. Podle jejího názoru je naopak nutno promlčecí dobu počítat již od uplynutí třídenní pariční lhůty počítané od doručení směnečného platebního rozkazu, tedy bez ohledu na jeho právní moc. Dále pak povinná napadenému rozhodnutí vytýká nepřezkoumatelnost, jelikož v jeho výroku je sice uvedeno, že exekuce se zastavuje (kromě jiného) ohledně úroku ve výši 6 % od 20. 12. 1996 do 5. 12. 2003 , není z něj však zřejmé, zda má jít o úrok z prodlení z jistiny celé přisouzené pohledávky ve výši 1.607.200,- Kč, pro niž byla exekuce nařízena, či pouze z částky 847.200,- Kč, jež zůstala i nadále předmětem pokračující exekuce po jejím částečném zastavení do částky 800.000,- Kč.

Oprávněný navrhl odmítnutí dovolání pro jeho zjevnou bezdůvodnost, případně jeho zamítnutí.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.).

Dovolání (přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) je sice opodstatněné, avšak z jiných než uplatněných důvodů.

Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, a k nimž je dovolací soud je-li dovolání přípustné povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že nabyl-li vykonávaný směnečný platební rozkaz právní moci teprve ve spojení s rozsudkem, jímž byl ponechán v plném rozsahu platnosti, dnem 19. prosince 1996, jistina vymáhané pohledávky promlčena není, jelikož návrh na nařízení exekuce byl podán (faxem) 5. prosince 2006, tedy v desetileté promlčecí době podle § 110 odst. 1 občanského zákoníku.

Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

V odůvodnění rozsudku publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 31/2008 Nejvyšší soud uzavřel, že narozdíl od účinků odporu podaného proti platebnímu rozkazu včas podané a odůvodněné námitky vydaný směnečný platební rozkaz neruší, nýbrž se jimi ve vymezeném rozsahu pouze odkládá právní moc a vykonatelnost směnečného platebního rozkazu.

Týž názor zastává literatura (viz např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II., § 201-376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1177 s.), podle níž směnečný (šekový) platební rozkaz, proti němuž nebyly podány námitky nebo byly podány námitky opožděně či neodůvodněné nebo někým, kdo k jejich podání nebyl oprávněn, nabývá účinku pravomocného rozsudku uplynutím třídenní lhůty běžící od doručení žalovanému, případně ode dne kdy bylo doručeno poslednímu z více žalovaných, z čehož plyne, že byly-li osobou k tomu oprávněnou podány námitky včasné a odůvodněné (a tak tomu bylo v souzené věci), třídenní lhůta počítaná od doručení se neuplatní.

Byl-li zde přesto důvod ke zrušení rozhodnutí v napadené části a vrácení věci, je tomu tak proto, že z jeho odůvodnění (a dokonce ani z výroku, jehož neúplnost ovšem již nelze odstranit vydáním doplňujícího usnesení podle § 166 odst. 1 a § 171 odst. 2 o. s. ř.) není zřejmé, ohledně úroku z jaké částky byla exekuce částečně zastavena. Absence tohoto údaje činí napadené usnesení nepřezkoumatelným, a protože nepřezkoumatelnost odůvodnění rozhodnutí zakládá vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze z 28. června 1994, sp. zn. 7 Cdo 41/93, uveřejněný v Bulletinu č. 3/1994 pod poř. č. 10), k níž je dovolací soud povinen přihlédnout i z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) podle § 234b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušeno a věc mu podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení byla vrácena k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. prosince 2013

JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu