20 Cdo 4544/2016
Datum rozhodnutí: 02.11.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 241a odst. 6 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



20 Cdo 4544/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Ivany Kudrnové v exekuční věci oprávněné KRUK S. A. , se sídlem ve Wroclavi, Legnická č. 56, Polská republika, registrační číslo 0000240829, zastoupené Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty č. 3163/28, proti povinnému J. M. , K. L., zastoupenému JUDr. Zbyňkem Pražákem, advokátem se sídlem v Krásné Lípě, Jugoslávská č. 112/23, pro 91 936,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 49 EXE 5210/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. března 2015, č. j. 12 Co 661/2013-45, takto: Dovolání povinného se odmítá . Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 18. března 2015, č. j. 12 Co 661/2013-45, potvrdil usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 16. srpna 2012, č. j. 49 EXE 5210/2012-15, o nařízení exekuce na majetek povinného podle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. června 2011, sp. zn. 9 C 87/2011, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 91 936,60 Kč s příslušenství, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 31 916 Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, a jejímž vedením pověřil soudního exekutora JUDr. Milana Suchánka, Exekutorský úřad Praha 9. Odvolací soud dospěl k závěru, že v dané věci byly splněny předpoklady pro nařízení exekuce, neboť exekuční titul byl povinnému řádně doručen dne 10. dubna 2012, a stal se vykonatelným dne 6. září 2011.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, ve kterém namítá nesprávné právní posouzení věci, neboť odvolací soud nezjišťoval a nezjistil, že povinnému nebylo v nalézacím řízení umožněno se hájit, čímž nebyly dány zákonné podmínky pro vydání exekučního titulu formou rozsudku pro uznání. Povinný je toho názoru, že v exekučním řízení nedostal možnost prokázat neexistenci exekučního titulu. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudu odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) - dále jen o. s. ř , a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, protože dovolací soud již dříve vyložil, že bylo-li soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, postiženo vadou, tak tato okolnost nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí, neboť případné vady nalézacího řízení se do exekučního řízení nepřenášejí [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, (uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123), nebo usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura 6/2002 pod č. 105)], a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak
Usuzuje-li povinný, že odvolací soud se odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu týkající se posuzování platnosti rozhodčí smlouvy se zřetelem k určení rozhodce, dovolací soud jeho názor nesdílí a dovolatelem uvedená rozhodnutí považuje za nepřiléhající, neboť v dané věci nejsou pochybnosti o pravomoci soudu vydat exekuční titul.
Dále dovolací soud ze spisu zjistil, že povinný na výzvu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. července 2014, č. j. 9 C 87/2011-61, nedoplnil své odvolání o uvedení, zda namítá neúčinnost doručení rozsudku pro uznání (zde exekuční titul), neuvedl, z jakého omluvitelného důvodu se nemohl s rozsudkem seznámit, a ani neoznačil důkazy, jimiž měla být prokázána důvodnost jeho návrhu. Povinný se dále navzdory opakovaným předvoláním nedostavil k jednání odvolacího soudu. Na základě výše uvedeného dovolací soud nemohl než dospět k závěru, že námitky dovolatele, že v exekučním řízení nedostal možnost prokázat neexistenci exekučního titulu, jsou zjevně bezdůvodné.
Namítá-li dále dovolatel, že na kvalifikovanou výzvu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. dubna 2011 včas a řádně reagoval vyjádřením, ve kterém uvedl, proč se žalobnímu nároku brání, jedná se o nepřípustné uplatnění nové skutečnosti, ke které však nelze v dovolacím řízení přihlížet (§ 241a odst. 6 o. s. ř.).
Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 11. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu