20 Cdo 4522/2016
Datum rozhodnutí: 01.11.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



20 Cdo 4522/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Ivany Kudrnové v exekuční věci oprávněné RUBENDYAN CITY s. r. o. se sídlem v Jesenici, Ibišková č. 545, identifikační číslo osoby 24152722, zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská č. 68/9, proti povinným: 1) NOVERA GROUP, s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Jesenici, Říčanská č. 431, identifikační číslo osoby 27651002, 2) V. N., J., zastoupenému JUDr. Miloslavem Moravcem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Laurové č. 2519/3, a 3) V. H., P., pro 7 325 522,59 Kč, vedené u Okresního soud Praha západ pod sp. zn. 207 EXE 5022/2015, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. února 2016, č. j. 26 Co 453/2015-150, takto:

I. Dovolání oprávněné se odmítá .
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 37 920 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Miloslava Moravce, advokáta se sídlem v Praze 5, Na Laurové č. 2519/3 .
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. února 2016, č. j. 26 Co 453/2015-150, jímž bylo ve výrocích I., II. a III. potvrzeno usnesení Okresního soudu Praha západ ze dne 13. května 2015, č. j. 207 EXE 5022/2015-66, a dále bylo rozhodnuto, že oprávněná má povinnost nahradit povinnému 2) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 38 220 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce, a že ve vztahu mezi oprávněnou a povinným 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen o. s. ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce posouzení materiální vykonatelnosti notářského zápisu jako exekučního titulu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Dovolací soud již ve svém usnesení ze dne 25. listopadu 2004, sp. zn. 20 Cdo 2685/2003, uvedl, že je-li předmět plnění v notářském zápise o hmotněprávním úkonu vymezen toliko tak, že jde o plnění peněžité, přičemž jeho rozsah určuje jen horní mez plnění daná maximální výší, v níž se oprávněná zavázala poskytnout povinnému úvěr, není takovýto notářský zápis způsobilým exekučním titulem. Dále dovolací soud v usnesení ze dne 20. října 2008, sp. zn. 20 Cdo 477/2007 (publikované pod číslem 81/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), dospěl k závěru, že požadavkům materiální vykonatelnosti vyhovuje, jestliže v podkladovém rozhodnutí nebo jiném titulu je vyjádřena jejich výše (sazba z jistiny), jestliže je určeno období, za které se stanoví (např. měsíčně, ročně), od kdy a do kdy je povinnost je platit (časový nebo jiný určitý údaj, zejména s přihlédnutím k případnému předčasnému splacení úvěru dlužníkem). Co se sazby úroků týče, může být stanovena pevnou částkou nebo určena způsobem, jímž lze výši úroků nepochybně zjistit, přičemž úroky musí být spočitatelné v době sepisu notářského zápisu na základě údajů v něm uvedených, popřípadě za použití obecně závazného právního předpisu
V projednávané věci se oprávněná v notářském zápisu zavázala poskytnout povinnému 1) úvěr do maximální výše 70 000 000 Kč, resp. do maximální výše 450 000 000 Kč, s tím, že tyto úvěry byly poskytovány postupně, po dílčích částkách (maximálně do zmíněných výší), přičemž v době sepisu notářského zápisu nemohlo být ani zřejmé, v jakém rozsahu a kdy budou tyto úvěry od tohoto data poskytnuty a postupně splaceny, tudíž výše tohoto plnění v podobě úroků z úvěrové listiny nebyla z údajů v notářském zápisu spočitatelná. Odvolací soud proto na základě výše zmíněné judikatury dovolacího soudu dospěl ke správnému závěru, že posuzovaný notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je materiálně nevykonatelný, a tedy jako exekuční titul nezpůsobilý.
Namítá-li oprávněná, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže odvolací soud vydal tzv. překvapivé rozhodnutí, je nutno připomenout, že podle § 237 o. s. ř. může přípustnost dovolání založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní. Případné konkrétní vady řízení nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. února 2015, sp. zn. 23 Cdo 4296/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. srpna 2016, sp. zn. 23 Cdo 923/2016).
K návrhu oprávněné na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí dovolací soud uvádí, že užití tohoto institutu je v exekučním řízení z povahy věci vyloučeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2395/2011). O tom, že podanému návrhu nelze vyhovět, dovolací soud nevydává zvláštní rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5/2006 pod poř. č. 73).
S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší soud dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 11. 2016 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu