20 Cdo 4485/2009
Datum rozhodnutí: 29.06.2011
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 4485/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné TRANSCOM WORLDWIDE CZECH REPUBLIC s.r.o. , se sídlem v Praze 9, Vysočanech, Kolbenova 942/38a, identifikační číslo osoby 26697131, proti povinné 3xM GROUP, s.r.o. , se sídlem v Praze 2, Novém Městě, Lublaňská 1916/17, identifikační číslo osoby 49452878, zastoupené Mgr. Pavlou Krejčí, advokátkou se sídlem v Praze 1, Malé Straně, Újezd 46, pro 6.497,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 Nc 1242/2008, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze 7. 5. 2009, č. j. 54 Co 61/2009-63, takto:

Dovolání se odmítá . O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze 7. 10. 2008, č. j. 20 Nc 1242/2008-8, jímž obvodní soud nařídil exekuci. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční titul je po formální stránce vykonatelný, a jsou tedy splněny všechny zákonné předpoklady pro nařízení exekuce, Jelikož se povinné nepodařilo vyvrátit skutečnost, že její skutečné sídlo, ve kterém měla možnost vyzvedávat si písemnosti, bylo na adrese Praha 4, Za Šmatlíkem 742, a zároveň se jí nepodařilo prokázat, že toto sídlo se nacházelo v Praze 10, Přípotoční 1528/2. Uvedený závěr vyplývá z obsahu nalézacího spisu, když platební rozkaz spolu s návrhem byl povinné doučován nejdříve na adresu zapsanou v obchodním rejstříku (Praha 2, Tyršova 1834/11), ze které byl doslán na adresu Praha 10, Přípotoční 2, o které povinná tvrdí, že byla v uvedené době (prosinec 2007 až leden 2008) adresou jejího skutečného sídla. Avšak ani na této adrese nebyla uvedená písemnost povinné doručena (a to ani uložením), protože byla dále dosílána na adresu Praha 4, Za Šmatlíkem 742, o níž povinná ostatně sama hovoří jako o adrese, kam si nechala poštou dosílat své písemnosti. Pokud by měla povinná v uvedené době skutečně sídlo na adrese Praha 10, Přípotoční 2, došlo by k doručení platebního rozkazu a návrhu na tuto adresu v lednu 2008, a k dosílání na adresu v Praze 4 by již nemuselo docházet.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. uplatňuje povinná dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., který spatřuje především v nesprávném právním posouzení věci spočívající v omylu soudu při aplikaci procesně právních norem na zjištěný skutkový stav. Zásadní význam rozhodnutí ve věci samé po právní stránce je pak spatřován zejména v tom, zda soudy mohou při doručování písemností považovat za skutečné sídlo společnosti adresu, na kterou měla žalovaná zajištěnu v době zahájení sporu dosílku na základě soukromoprávního vztahu s provozovatelem poštovních služeb a na tuto adresu přímo doručovat rozsudky a jiná rozhodnutí soudu, když skutečné sídlo společnosti se v době, kdy bylo rozhodnutí doručováno, nachází jinde a na adrese uvedené původně pro dosílku se žalovaná nezdržuje. Exekuční titul tak dosud nenabyl právní moci a to z důvodu, že nebyl vůbec doručen a to ani za aplikace institutu náhradního doručení.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.)

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první o. s. ř.).

Dovolatelka, zpochybnila závěr, že k exekuci navržený exekuční titul je vykonatelný. Tento závěr je sice závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci šlo především o zjištění, zda k exekuci navržené rozhodnutí bylo povinné řádně doručeno. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, resp. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Za použití druhého z uvedených důvodů (posuzováno podle obsahu dovolání) dovolatelka vytýká, že odvolací soud nezjistil okolnosti za nichž mělo dojít k doručení podkladového rozhodnutí (včetně místa jejího skutečného sídla), a předložila vlastní skutkovou verzi, že jí rozhodnutí doručeno nebylo.

I když dovolatelka zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinila tak způsobem neregulérním; závěr o jeho vykonatelnosti založila na vlastních skutkových tvrzeních odlišných od zjištění, k nimž dospěl odvolací soud. Vady řízení které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelkou vytýkané pochybení odvolacího soudu při šetření okolností souvisejících s doručením exekučního titulu), však jak již bylo uvedeno způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§ 238a odst. 2 o. s. ř.) být nemohou.

Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle části první, hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2011
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu