20 Cdo 4481/2007
Datum rozhodnutí: 22.10.2009
Dotčené předpisy:




20 Cdo 4481/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné H. C. a.s., proti povinnému P. Š., pro 48,- Kč, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 Nc 1770/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. července 2007, č. j. 24 Co 1564/2007 - 61, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání oprávněné potvrdil usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 18. 5. 2007, č. j. 6 Nc 1770/2006 - 47, ve výroku, kterým byla částečně zastavena exekuce o částku 4.500,- Kč (nařízená usnesením téhož soudu ze dne 17. 3. 2006, č. j. 6 Nc 1770/2006 - 3), a rozhodl, že povinnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení; ve výroku o částečném zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce zůstalo usnesení soudu prvního stupně nedotčeno. Předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 7. 12. 2006, č. j. 6 Nc 1770/2006 - 18, v této věci bylo zrušeno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 2. 2007, č. j. 24 Co 81/2007 - 26, neboť soud prvního stupně rozhodl o návrhu povinného na zastavení exekuce bez nařízení jednání a jeho rozhodnutí postrádalo odůvodnění. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že podmínky pro částečné zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) a odst. 4 o. s. ř. byly splněny. Odvolací námitku oprávněné, že by ohledně částek poukázaných povinným v celkové výši 4.500,- Kč na účet soudního exekutora pověřeného provedením exekuce, který dosud žádné exekuční příkazy nevystavil, neměla být exekuce soudem zastavena, třebaže byla uhrazena pouze část pohledávky vymáhané v exekučním řízení, nepovažoval za důvodnou (v tomto ohledu odkázal na nález pléna Ústavního soudu ČR ze dne 1. 3. 2007, č. 8/2006, publikovaný pod č. 94/2007 ve Sbírce zákonů).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce spatřuje v otázce, zda v případech, kdy povinný v rámci nařízené exekuce plní vymáhanou pohledávku přímo soudnímu exekutorovi, jenž byl pověřen jejím provedením, aniž však vystavil exekuční příkaz, má soud exekuci částečně zastavovat či zda je třeba mít za to, že i v těchto případech dochází k zániku exekuce ze zákona, jako se to děje v případech, kdy pověřený soudní exekutor vymáhanou pohledávku vydobude s použitím mocenského prvku, tzn. dojde k vymožení za použití některého ze zákonem stanovených způsobů provedení exekuce , kterou Nejvyšší soud dosud neřešil a která je obecnými soudy rozhodována rozdílně. Dovolatelka s odkazem na § 51 písm. c) exekučního řádu setrvává na svém názoru, že v části odpovídající platbám vymoženým soudním exekutorem zaniká exekuce ze zákona, takže zastavení exekuce soudem v tomto rozsahu nepřichází v úvahu; nezastavuje-li totiž soud exekuci v případě úplného vymožení dlužné částky, tím spíše nelze dovodit, že by soud měl částečně zastavit exekuci, je-li vymožena jen část exekuované pohledávky. Pokud soudy obou stupňů poukázaly na nález pléna Ústavního soudu č. 8/06, pak oprávněná připomíná, že tento nález se primárně zabýval problematikou odměny soudního exekutora v případech, kdy povinný plnil dobrovolně poté, co exekuce byla nařízena. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a vyhovující výrok usnesení soudu prvního stupně o částečném zastavení exekuce a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam daný tím, že dovolací soud dosud výslovně neřešil otázku, zda v případě částečného zániku vymáhané pohledávky splněním v průběhu exekučního řízení ohledně částek poukázaných povinným na účet soudního exekutora pověřeného provedením exekuce, který dosud nevydal exekuční příkaz, soud exekuční řízení částečně zastaví či nikoliv.

Po přezkoumání věci ve smyslu § 242 o. s. ř. dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 268 odst. l písm. g) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně.

Podle § 269 odst. 1 o. s. ř. nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu.

Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen exekuční řád ), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

Podle § 51 písm. c) exekučního řádu pověření k provedení exekuce zaniká, jestliže pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy.

Podle § 55 odst. 1 exekučního řádu exekutor nerozhoduje o zastavení exekuce podle ustanovení o zastavení výkonu rozhodnutí (§ 268 a 290 občanského soudního řádu).

Z této úpravy lze dovodit, že zanikne-li v průběhu exekučního řízení vymáhaná peněžitá pohledávka částečným splněním povinného k rukám či na účet exekutora (který dosud ani nevydal exekuční příkaz), nezaniká ze zákona pověření exekutora k provedení exekuce, jelikož pohledávka (její příslušenství a náklady exekuce) nebyla ani částečně exekutorem vymožena, a tudíž ustanovení § 51 písm. c) exekučního řádu na takovou situaci nedopadá. Jestliže občanský soudní řád v ustanovení § 268 odst. 4 částečné zastavení výkonu rozhodnutí upravuje, přičemž pro exekuční řízení se ustanovení občanského soudního řádu použijí přiměřeně, je jednoznačné, že pokud vymáhaná pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce nebyly exekutorem vymoženy, a povinný plnil částečně exekutorovi, soud exekuční řízení ohledně takto zaplacené částky částečně zastaví podle § 268 odst. 1 písm. g), odst. 4 a § 269 odst. 1 o. s. ř., a to na návrh nebo i bez návrhu.

V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že Okresní soud v Prachaticích usnesením ze dne 17. 3. 2006, č. j. 6 Nc 1770/2006 - 3, nařídil podle rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. T. S. ze dne 2. 5. 2003, sp. zn. H/2003/18, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 48,- Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 2.750,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil JUDr. V. N., soudního exekutora se sídlem v B. V průběhu řízení pak soud prvního stupně zjistil, že povinný zaplatil na účet soudního exekutora částku 4.500,- Kč (ve třech splátkách dne 18. 4., 18. 5. a 20. 6. 2006) a že soudní exekutor zatím nevydal exekuční příkaz.

Odvolacímu soudu tudíž nelze vytýkat nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., dospěl-li (shodně se soudem prvního stupně) k závěru, že v daném případě byly podmínky pro částečné zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) a odst. 4 o. s. ř. o částku 4.500,- Kč splněny, když v řízení bylo zjištěno, že tuto částku povinný v průběhu exekučního řízení zaplatil na účet soudního exekutora, který dosud nevydal exekuční příkaz. Správně též soudy obou stupňů poukázaly i na právní názor vyjádřený v bodu 34. nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2007, č. 8/2006, publikovaného pod č. 94/2007 ve Sbírce zákonů, jímž vyslovil, že Ústavní soud považuje za vhodné, aby obecné soudy v řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) důsledně postupovaly podle § 268 odst. 1 písm. g) občanského soudního řádu a řízení zastavovaly i tehdy, zanikne-li vymáhaná pohledávka splněním v průběhu exekučního řízení .

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání oprávněné podle § 243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle § 87 a násl. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. října 2009

JUDr. Olga Puškinová , v. r. předsedkyně senátu