20 Cdo 448/2003
Datum rozhodnutí: 17.12.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218a odst. 5 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 448/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení O., proti povinnému J. B., za účasti manželky povinného P. B., zastoupeným advokátem, pro 217.431,- Kč prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 E 199/2001, o dovoláních povinného a P. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2002, č.j. 13 Co 206/2002-46, takto :

I. Dovolání se odmítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 29. 3. 2001, č.j. 48 E 199/2001-8, kterým Okresní soud v Ostravě nařídil podle výkazu nedoplatků ze dne 28. 2. 1999, č.j. 4054/99, k vymožení pohledávky ve výši 217.431,- Kč výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí (bytu, podílu ke společným prostorám domu a pozemku) ve společném jmění povinného a P. B., povinnému zakázal nemovitosti převést nebo je zatížit a uložil mu, aby v určené lhůtě oznámil, zda a kdo k nim má předkupní právo. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 251 a § 335 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), jsou splněny; zejména výkaz nedoplatků dlužného pojistného a penále, jehož výkon oprávněná navrhla, shledal vykonatelným (výkaz byl řádně doručen dne 6. 4. 1999) a povinného věcně legitimovaným (k přechodu závazku na obchodní společnost Gas-per, s. r. o., nepřihlédl již proto, že smlouva o prodeji podniku, z níž povinný převod dovozoval, byla uzavřena před vydáním exekučního titulu).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinný a P. B. dovoláním, jehož přípustnost odvozují z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Podle dovolatelů nebyl výkaz nedoplatků povinnému doručen, neboť podpis na něm není jeho podpisem, a subjektem, který by měl vymáhaný dluh uhradit, je G.-p., s. r. o. se sídlem v T.; je tomu tak proto, že výkaz není směrován proti povinnému, ale proti firmě téhož jména, a současně jeho obsahem jsou pohledávky za zaměstnance firmy, kterou povinný smlouvou z 13. 1. 1999 prodal uvedené obchodní společnosti. Dále argumentují tím, že P. B. nesouhlasila s použitím majetku tvořícího společné jmění manželů k podnikání povinného, že k uspokojení téže pohledávky byl nařízen výkon rozhodnutí také srážkami ze mzdy povinného a prodejem movitých věcí a že řízení je zatíženo vadou ve smyslu § 229 odst. 3 o.s.ř., protože povinný nebyl soudem vyslechnut.

Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného a P. B. jako nedůvodné zamítl. Kromě jiného poukázala na to, že výkaz nedoplatků převzala dne 6. 4. 1999 paní L. O., osoba, kterou povinný k tomu zmocnil, takže doručení bylo provedeno řádně.

Dovolání P. B. je opožděné.

Účastník může podat dovolání do dvou měsíců, neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, do čtyř měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, popřípadě u odvolacího nebo dovolacího soudu (srov. § 240 odst. 1, větu první, odst. 2, větu druhou, odst. 3 větu druhou, o.s.ř.). Lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2, věta první, o.s.ř.). Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2, věty první a druhé, o.s.ř. končí běh lhůty k podání dovolání uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce; připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.).

V projednávané věci byl stejnopis písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu, obsahující nesprávné poučení, že proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu lze za podmínek ust. § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. v novelizovaném znění podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, a to do dvou měsíců od právní moci rozhodnutí prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni, doručen P. B. 21. 6. 2002. Dovolání datované dnem 18. 12. 2002 bylo odevzdáno k doručení soudu prvního stupně poště v O. dne 28. 12. 2002 (zásilka R 088465). Pro úplnost je třeba zdůraznit, že podáním ze dne 2. 9. 2002, které bylo odevzdáno k doručení soudu prvního stupně poště v O. dne 3. 9. 2002 (R 010650), napadl rozhodnutí odvolacího soudu pouze povinný.

Posledním dnem lhůty, v níž mohla P. B. dovolání učinit u soudu, popřípadě podat k přepravě orgánu, který má povinnost je doručit, byl 21. 10. 2002 (pondělí); jelikož dovolání podala po uplynutí lhůty stanovené v § 240 odst. 3, větě druhé, o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218a písm. a/ o.s.ř.).



Dovolání povinného není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. přípustné za podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. Protože ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. použít nelze (usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí, nepředcházelo jeho dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí), je namístě zvažovat splnění předpokladů vymezených ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které přípustnost dovolání spojuje se závěrem, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. § 237 odst. 3 ve spojení s § 238a odst. 2 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy toliko důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž dovolatel (mimo jiné) správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí, tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Věcnou legitimaci povinného, stejně jako námitku absence souhlasu P. B. k použití společného majetku k jeho podnikání a okolnost, že vymáhání téže pohledávky se děje několika způsoby, vyřešil odvolací soud postupem, který odpovídá standardní (ustálené) judikatuře; jeho zpochybnění dovolatelem k závěru o zásadním právním významu rozhodnutí vést nemůže.

Tvrzení, že výkaz nedoplatků nebyl povinnému doručen (že podpis na výkazu není jeho podpisem), představuje skutkovou výtku, jež je podřaditelná důvodům uvedeným v § 241a odst. 2 písm. a/ nebo § 241a odst. 3 o.s.ř.; pro vyslovení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je taková námitka bezcenná. Jejím obsahem je však i kritika právního posouzení, neboť se v konečném důsledku promítá do hodnocení exekučního titulu jako vykonatelného. Znaky uvedené v § 237 odst. 3 o.s.ř. však ani tato otázka nesplňuje, protože na obecnou rozhodovací činnost soudů její posouzení nemá vliv a o rozpor s hmotným právem nejde (napadené usnesení vychází z ustanovení práva procesního).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) aniž se mohl zabývat námitkou, že řízení je postiženo vadou podle § 229 odst. 3 o.s.ř. (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly, povinný a P. B. na jejich náhradu právo nemají).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2003

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu