20 Cdo 4447/2008
Datum rozhodnutí: 04.06.2009
Dotčené předpisy:





20 Cdo 4447/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně


JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné T. C. R. a. s., proti povinnému O. M., pro 28 493,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 73 Nc 595/2005, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2008, č. j. 58 Co 133/2008-25, takto:


Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:


V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení obvodního soudu ze dne 11. 12. 2007, č. j. 73 Nc 595/2005-17 (jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na odklad exekuce, neboť dospěl k závěru, že na straně povinného nejsou splněny předpoklady odkladu ve smyslu § 266 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů /dále jen o. s. ř. /).


Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.


Podle § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na odklad výkonu rozhodnutí (exekuce) v jeho taxativním výčtu uvedeno není. Protože nejde o usnesení o obnově řízení ani po povolení obnovy, není dovolání přípustné ani podle § 238 o. s. ř. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř., upravujícího přípustnost usnesení (kromě věcí konkursních a zmatečnostních) v exekučních věcech, jelikož napadeným usnesením nebylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce (písm. c/) ani o jejím zastavení (písm. d/), nýbrž o odkladu, na nějž se však žádný z případů upravených v taxativním výčtu tohoto ustanovení nevztahuje. O příklep (písm. e/), rozvrh (písm. f/) ani o povinnosti vydražitele (písm. g/) nejde zcela zjevně. Přípustnost dovolání konečně nevyplývá ani z § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť všem případům přípustnosti dovolání, jak jsou uvedeny pod písmeny a), b) a c), je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; usnesení o návrhu na odklad exekuce takovým rozhodnutím není (k pojmu věc sama srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004 pod poř. č. 233).


Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) a aniž se zabýval otázkou povinného zastoupení v dovolacím řízení (§ 241, § 241b odst. 2 o. s. ř.) dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).


O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 4. června 2009


JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.


předsedkyně senátu