20 Cdo 4413/2016
Datum rozhodnutí: 03.01.2017
Dotčené předpisy: § 103 o. s. ř., § 104 o. s. ř., § 243f o. s. ř.



20 Cdo 4413/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Vladimírem Kůrkou v exekuční věci oprávněné N. G. , identifikační číslo osoby 424600963, se sídlem via Piave 10, Monza, Italská republika, zastoupené JUDr. Kárimem Titzem, advokátem, se sídlem Kobližná 19, 602 00 Brno, proti povinným 1) Wood Invest s. r. o. (dříve PILOUS TMJ s. r. o.), identifikační číslo osoby 26307014, se sídlem Železná 648/9, 619 00 Brno a 2) PILOUS-pásové pily, spol. s. r. o. , identifikační číslo osoby 60727551, se sídlem Železná 648/9, 619 00 Brno, zastoupeným Mgr. Michalem Gruberem, advokátem, se sídlem Divadelní 616/4, 602 00 Brno, pro 500 000 EUR s příslušenstvím vedené u soudního exekutora JUDr. Roberta Pazáka, Exekutorský úřad Brno - venkov, pod sp. zn. 53 Ex 283/13, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2014, č. j. 12 Co 278/2014-95, takto: I. Řízení o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 12 Co 278/2014 se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění (stručně dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Brně potvrdil v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2014, č. j. 64 EXE 1898/2013-82, kterým byl zamítnut návrh povinných na zastavení exekuce nařízené na základě rozhodnutí soudu v Monze, občanskoprávní sekce, ze dne 12. 11. 2012, č. 2930/12. Dne 28. 3. 2013 bylo soudem v Monze toto rozhodnutí potvrzeno jako evropský exekuční titul dle Nařízení EP a Rady (ES) č. 805/2004. Provedením exekuce byl dne 28. 5. 2013 pověřen JUDr. Robert Pazák, Exekutorský úřad Brno - venkov.
Povinní ve včasném a formálně bezvadném dovolání ze dne 5. 1. 2015 namítají, že se soud prvního stupně ani soud odvolací dostatečně nevypořádaly s jejich námitkou o vyloučení aplikace Nařízení EP a Rady (ES) č. 805/2004, přičemž podle jejich názoru není naplněn ani jeden z předpokladů aplikace tohoto nařízení na výkon rozhodnutí podle jeho čl. 3. Jsou též přesvědčeni o nesprávnosti postupu exekučního soudu při pověřování exekutora provedením exekuce, jestliže se tak stalo na základě vadného exekučního titulu, který byl předložen v nekompletní podobě, s chybějící třetí stranou originálního italského znění. Přípustnost dovolání je podle dovolatelů dána tím, že jde o otázku, která nebyla doposud v rozhodování Nejvyššího soudu řešena, a jeho důvodnost dovolatelé odvozují z nesprávného právního posouzení výše vytyčených otázek. Se zřetelem k tomu navrhují, aby Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí tak, že se proti nim nařízená exekuce zastavuje.
Z přiloženého soudního spisu bylo zjištěno, že povinní podali dne 5. 11. 2014 návrh na zastavení exekuce, kterému bylo usnesením Městského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2015, č. j. 64 EXE 1898/2013-187 vyhověno, a to s následným potvrzením v podobě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2016, č. j. 20 Co 305/2015-211. Důvodem zastavení exekuce bylo rozhodnutí soudu v Monze ze dne 23. 10. 2014., RG 11849, kterým bylo odvoláno potvrzení evropského exekučního titulu vydaného dne 28. 3. 2013, č. 2930/12, a to s odůvodněním, že v něm absentovaly náležitosti stanovené v Nařízení EP a Rady (ES) č. 805/2004. Následně podaný návrh na obnovu řízení povinných ze dne 5. 2. 2015 byl usnesením Městského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2016, č. j. 64 EXE 1898/2013-219 zamítnut.
Dovolatelé dle svého vyjádření ze dne 23. 6. 2016 nadále trvají bez ohledu na předestřený současný stav řízení na projednání dovolání ze dne 5. 1. 2015.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (srov. čl. II, bod 1, a contr. bod 7., čl. II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. , jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 21. 10. 2014.
Dovolací soud však neshledal možnost jeho věcného projednání, a to pro nedostatek zvláštní procesní podmínky řízení o zastavení exekuce, kterou je existence nařízené a trvající exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2421/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1886/2006, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1663/2015), neboť exekuci prováděnou na základě výše zmíněného pověření již pravomocně zastavil Krajský soud v Brně svým usnesením ze dne 13. 3. 2016, č. j. 20 Co 305/2015-211.
Jinými slovy, pravomocně zastavená exekuce vylučuje možnost (opodstatněnost) dalšího řízení o jejím zastavení, neboť již pro ně není procesních podmínek, resp. není zde nic, co by mohl soud zastavit. Zastavení exekuce bylo logicky a věcně tím procesním cílem, jejž dovolatelé sledovali dosáhnout, a toho byť zčásti jinak dosaženo bylo.
Nad tento rozhodný rámec lze i zaznamenat, že objektivně je k dispozici i odmítnutí dovolání pro jeho subjektivní nepřípustnost, neboť prostřednictvím dovolání nelze dosáhnout ve prospěch dovolatelů žádnou nápravu, jestliže jejich procesní směřování k zastavení exekuce bylo naplněno.
Nejvyšší soud tudíž dovolací řízení zastavil dle ustanovení § 103, 104 o. s. ř.
Učinil tak rozhodnutím předsedy senátu, a jen se stručným odůvodněním podle ustanovení § 243f odst. 2, 3 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá zejména o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když vzhledem k výsledku řízení povinným náhrada nákladů dovolacího řízení nesvědčí. Se zřetelem k němu, a k tomu, že je bylo (věcně) dosaženo mimo dané řízení, jeví se přiléhavým využít moderačního práva soudu podle ustanovení § 150 o. s. ř., kdy soud nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela přiznat.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. ledna 2017 JUDr. Vladimír K ů r k a
předseda senátu