20 Cdo 4380/2010
Datum rozhodnutí: 24.11.2010
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 o. s. ř., § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 4380/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. S. , zastoupené JUDr. Josefem Jurčou, advokátem se sídlem v Opavě, Masarykova třída 27, proti povinnému M. E. , zastoupenému JUDr. Emilem Jančou, advokátem se sídlem v Praze 6, Sartoriova 60/12, pro 12.549,35 CHF, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 E 1/2009, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. července 2009, č. j. 20 Co 252/2010 - 85, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 17. 2. 2010, č. j. 3 E 1/2009 - 34, nařídil podle rozsudku Okresního soudu v Badenu, Švýcarsko, ze dne 21. 11. 2007, č. j. OR.2005.20210, který nabyl právní moci dne 1. 2. 2008, k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 12.549,35 CHF, výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného, a to domu č.p. 189 na pozemku st.p. č. 61/2 - zastavěná plocha a nádvoří a pozemku st.p. č. 61/2 - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 107 m2, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník, na LV č. 140 pro obec Šanov, k.ú. Šanov u Rakovníka (výrok I.), a současně povinnému mj. zakázal, aby tyto nemovitosti se všemi jejich součástmi a příslušenstvím převedl na někoho jiného nebo je zatížil (výrok II.), dále uložil povinnému, aby do 15-ti dnů ode dne doručení tohoto usnesení oznámil podepsanému soudu, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo (výrok III.), a současně rozhodl o náhradě nákladů výkonu rozhodnutí (výrok IV.).

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. 7. 2009, č. j. 20 Co 252/2010 - 85, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl návrh, aby soud k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 12.549,35 CHF podle rozsudku Okresního soudu v Badenu, Švýcarsko, ze dne 2. 11. 2007 č.j. OR.2005.50210/fr, který nabyl právní moci dne 1.2.2008, nařídil výkon rozhodnutí prodejem (shora označených) nemovitostí povinného (výrok I.), a současně rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, v němž namítá, že byly splněny všechny předpoklady pro nařízení exekuce, a navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Povinný v písemném vyjádření k dovolání mj. konstatoval, že námitky povinné nemají oporu v realitě , a navrhl, aby dovolací soud dovolání oprávněné zamítl.

Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 12. července 2009, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009 a neshledal je přípustným.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve věcech výkonu rozhodnutí lze dovolání podat jen v případech uvedených v § 238a odst. 1 písm. c) až f) o. s. ř. S účinností od 1. 7. 2009 již toto ustanovení s možností podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, nepočítá [srov. § 238a odst. 1 písm. c) ve znění účinném do 30. 6. 2009].

Nejvyšší soud ČR proto dovolání oprávněné podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Pouze pro úplnost dovolací soud podotýká, že nesprávné poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání přípustnost dovolání nezakládá (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněná s ohledem na výsledek tohoto řízení nemá na jejich náhradu právo, a náklady povinného vynaložené na sepis vyjádření k dovolání nelze za stavu, kdy dovolání není objektivně přípustné, považovat na účelně vynaložené náklady na bránění práva (§ 146 odst. 2, 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2010

JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu