20 Cdo 4354/2009
Datum rozhodnutí: 24.11.2010
Dotčené předpisy: § 37 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb., § 40 odst. 1 písm. a) předpisu č. 120/2001Sb., § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 238a odst. 2 o. s. ř., § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 254 odst. 4 o. s. ř., § 52 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb.




20 Cdo 4354/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněných a) nezletilého R. V. , b) nezletilého P. V. , obou zastoupených matkou Mgr. P. V., právně zastoupenou JUDr. Jindřichem Bellingem, advokátem se sídlem v Praze 3, Husitská 70, proti povinnému Mgr. R. V. , zastoupenému Mgr. Kamilou Petrusovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Rumunská 1, pro výživné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 14 Nc 15078/2008, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2009, č. j. 15 Co 117/2009 - 57, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2009, č. j. 15 Co 117/2009 - 57, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 15. 12. 2008, č. j. 14 Nc 15078/2008 - 10, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 nařídil podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. P 388/2005, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2006, č. j. 30 Co 402/2006 - 108 , k vymožení pohledávky oprávněných ve výši 12.000,- Kč a 8.000,- Kč, nákladů oprávněného a nákladů exekuce, které budou určeny v příkazu k úhradě nákladů exekuce, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, Exekutorský úřad Praha 7. Odvolací soud k námitce povinného, že rozsudek, který je exekučním titulem, byl po vydání usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce změněn usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 2. 2009, č. j. P 388/2005 - 532, jímž bylo nařízeno předběžné opatření, podle nějž bylo výživné pro oprávněné zpětně sníženo s účinností od 1. 9. 2008, konstatoval, že pro nařízení výkonu rozhodnutí je zásadně rozhodný stav v době podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, že v odvolacím řízení lze přezkoumávat rozhodnutí soudu prvního stupně jen z těch hledisek, kterými se musí zabývat soud prvního stupně, a že pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stejný stav, jaký byl rozhodný pro vydání usnesení soudu prvního stupně. Podle názoru odvolacího soudu je proto pro rozhodování o nařízení exekuce bez významu, že dne 10. 2. 2009 bylo nařízeno předběžné opatření , a exekučním titulem je tak rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 388/2005 , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2006, č. j. 30 Co 402/2006 - 108, jimiž byla povinnému uložena povinnost platit na výživu nezletilého R. částku 13.000,- Kč měsíčně a na výživu nezletilého P. částku 9.000,- Kč měsíčně, vždy nejpozději do 15. dne každého měsíce předem k rukám matky, a to s účinností od 1. 4. 2006. Okolnost, že povinný vymáhanou pohledávku zaplatil, může být důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. za použití § 52 odst. 1 exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu, že pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stejný stav, jaký byl rozhodný pro vydání usnesení soudu prvního stupně, a že pro rozhodování o nařízení exekuce je bez významu, že dne 10. 2. 2009 bylo nařízeno předběžné opatření, jímž bylo zpětně s účinností od 1. 9. 2008 sníženo výživné . Opětovně namítá, že předběžným opatřením byl změněn rozsudek, na jehož základě byla exekuce nařízena, a že tudíž v době rozhodování o odvolání již tento rozsudek nebyl vykonatelný. Správný není ani názor odvolacího soudu, že zaplatil-li vymáhanou pohledávku, je to důvod pro zastavení exekuce, jelikož povinný pouze respektoval usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 2. 2009 o nařízení předběžného opatření a výživné hradil podle tohoto rozhodnutí. Dále dovolatel poukazuje na skutečnost, že původní exekuční titul i usnesení o nařízení předběžného opatření byly nahrazeny rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 2. 2009, podle něhož nemá na výživném pro obě nezletilé děti žádný dluh; protože tento rozsudek je předběžně vykonatelný, není rozhodující, že proti němu oba rodiče podali odvolání. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání povinného projednal
a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.). Po přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. dospěl dovolací soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., neboť řeší otázku předpokladů nařízení exekuce z hlediska existence exekučního titulu v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; dovolání je proto přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s § 130 zákona č. 120/2001 Sb. a je i důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona.

Podle § 40 odst. 1 písm. a) exekučního řádu exekučním titulem je vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek.

Podle ustálené soudní praxe je předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) vykonatelné rozhodnutí jako podklad tohoto výkonu, tj. listina vydaná k tomu oprávněným orgánem, která má potřebnou formu a obsah a která ukládá určitému subjektu povinnost něco plnit (stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981 pod č. 21, str. 498).

V odvolacím řízení v exekučních věcech lze podle § 254 odst. 4 o. s. ř. a § 52 odst. 1 exekučního řádu uvádět nové skutečnosti, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně; odvolací soud k nim však nemůže přihlížet, aniž se jich dovolal účastník řízení (§ 212a odst. 3 o. s. ř.). Tuto podmínku lze v souzené věci pokládat za splněnou, neboť povinný v odvolání poukázal mj. na skutečnost, že dne 10. 2. 2009 vydal Obvodní soud pro Prahu 8 předběžné opatření, jímž výživné pro obě nezletilé děti bylo sníženo zpětně s účinností od 1. 9. 2008, a že tímto předběžným opatřením byl změněn rozsudek, který byl podkladem pro nařízení exekuce.

Nejvyšší soud v usneseních ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3554/2006, a ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 153/2006, formuloval a odůvodnil závěr, že byl-li exekuční titul změněn, pozbyl vykonatelnosti a přestal být způsobilým exekučním titulem. Jelikož vykonatelnost je třeba zkoumat již ve stádiu nařízení exekuce, pak pozbyl-li exekuční titul vykonatelnosti po podání odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, je odvolací soud povolán k tomu, aby toto usnesení změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítne; nařízení exekuce, která by musela být ihned poté zastavena, odporuje rozumnému a praktickému exekučnímu režimu (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. 20 Cdo 984/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a Stanovisek č. 5, ročník 2004 pod č. 44, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 761/2005).

Ze shora uvedeného vyplývá, že není správný právní názor odvolacího soudu, podle nějž pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stejný stav, jaký byl rozhodný pro vydání usnesení soudu prvního stupně, a že za této situace je pro rozhodování o nařízení exekuce bez významu, že dne 10. 2. 2009 bylo nařízeno předběžné opatření, jímž bylo zpětně s účinností od 1. 9. 2008 sníženo výživné .

Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta před středníkem o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. listopadu 2010

JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu