20 Cdo 4350/2009
Datum rozhodnutí: 03.05.2011
Dotčené předpisy: § 36 odst. 4 předpisu č. 120/2001Sb., § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.




20 Cdo 4350/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného J. H. , zastoupeného Mgr. Kateřinou Siudovou, advokátkou se sídlem v Ostravě Moravská Ostrava, Matiční 730/3, proti povinným 1) J. K. , zastoupenému Mgr. Marcelou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Havířově Město, Dlouhá tř. 17/470, a 2) J. K. , pro 354 458,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pobočky v Havířově pod sp. zn. 125 Nc 2075/2007, o dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2009, č. j. 66 Co 1095/2008-43, takto:

Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 18. 10. 2007, č. j. 125 Nc 2007-21, kterým okresní soud nařídil podle platebních rozkazů Okresního soudu v Karviné ze dne 9. 8. 1999, sp. zn. 33 Ro 821/99, a ze dne 9. 2. 2001, sp. zn. 33 Ro 95/2001, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 354 458 Kč (kapitalizovaný poplatek z prodlení) a dále ve výši 52 743 Kč spolu s poplatkem z prodlení z částky 20 368 Kč ve výši 2,5 promile z dlužné částky za každý den prodlení, nejméně 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení od 1. 1. 2001 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 1 250,- Kč, pro náklady oprávněného a pro náklady exekuce, které budou stanoveny, exekuci na majetek povinných, a provedením exekuce pověřil Mgr. Pavlu Fučíkovou, soudní exekutorku. Dospěl k závěru, že oprávněný je ve věci aktivně legitimován, neboť pohledávka na něho byla převedena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 3. 2007, uzavřené mezi statutárním městem Karviná (postupitel) a oprávněným (postupník), na níž jsou úředně ověřené podpisy účastníků smlouvy. Dále uvedl, že nepříznivé sociální a majetkové poměry povinného mohou být důvodem pro odklad exekuce, a že při nařízení exekuce soud nezkoumá, zda byla povinnost uložená exekučním titulem již splněna, že pouze vychází z tvrzení oprávněného.

Povinný 1) v dovolání namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o. s. ř. ). Namítá, že oprávněný neprokázal, že na něho byla převedena pohledávka z exekučního titulu. Uvedl, že exekuce byla nařízena ve vztahu k neexistující pohledávce, neboť svůj závazek vůči statutárnímu městu Karviná v letech 2005 až 2007 splnil. Uvedl rovněž, že exekuce je nepřípustná, neboť je nemajetný a pobírá příjmy na úrovni životního minima. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení exekuce, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Povinný 1) netvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru dospět nelze.

Listinou prokazující přechod práva z vykonávaného rozhodnutí (zde postoupení pohledávky) je podle ustálené soudní praxe smlouva uzavřená podle § 524 odst. 1 obč. zák., jež vyhovuje požadavkům ustanovení § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů (dále též jen zákon č. 120/2001 Sb. ), tehdy, jestliže podpisy smluvních stran na ní byly zákonem předepsaným způsobem ověřeny (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1319/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2003, pod číslem 165).

Námitka týkající se majetkových poměrů povinného 1) je při rozhodování o nařízení exekuce bezvýznamná. Nepříznivé majetkové poměry mohou být při splnění zákonem stanovených podmínek důvodem k odkladu exekuce, popř. k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (a § 52 zákona č. 120/2001 Sb.), podle něhož výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů. Podle § 317 odst. 2 o. s. ř. dále výkonu rozhodnutí nepodléhají peněžité dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení a dávky státní sociální podpory vyplácené podle zvláštního zákona jednorázově.

Důvodná rovněž není námitka, že povinný již svůj dluh splnil. Při nařízení výkonu rozhodnutí, resp. exekuce, soud vychází z tvrzení oprávněného; uplatněná námitka může být významná jen v řízení o zastavení exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 876/2004, uveřejněné časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2005 pod číslem 101).

Není-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, a § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb..).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. května 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu