20 Cdo 4330/2009
Datum rozhodnutí: 15.12.2010
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 243b odst. 5 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




20 Cdo 4330/2009

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné J. J. , zastoupené JUDr. Jitkou Tutterovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Ječná 1, proti povinné PROLUX Consulting Int. s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí číslo popisné 819, identifikační číslo osoby 267 31 908, zastoupené JUDr. Janou Kudrnovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 3, pro 54.704,24 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 Nc 194/2009, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2009, č. j. 18 Co 176/2009 - 24, takto:

Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením odmítl podle § 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2009 (dále jen exekuční řád ), odvolání povinné proti usnesení ze dne 3. 3. 2009, č. j. 49 Nc 194/2009 - 6, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 nařídil podle pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D., ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 8540/08, k vymožení pohledávky ve výši 54.704,24 Kč a dále pro náklady oprávněné v exekučním řízení a náklady exekuce, exekuci, jejímž provedením byla pověřena soudní exekutorka JUDr. Jana Tvrdková, Exekutorský úřad Praha 4. Odvolací soud dospěl k závěru, že námitky obsažené v odvolání, jimiž povinná poukazovala na skutečnost, že vymáhaná pohledávka zanikla započtením ještě před podáním návrhu na nařízení exekuce, není exekuční soud oprávněn přezkoumávat, neboť nejde o skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť má za to, že v judikatuře zatím nebyla řešena otázka započtení či zániku pohledávky před nařízením exekuce v tom směru, zda zánik pohledávky před nařízením exekuce patří k relevantním skutečnostem, které musí soud v odvolacím řízení zohlednit, pokud se jich účastník řízení dovolá . Opětovně poukazuje na skutečnost, že návrhem na nařízení exekuce ze dne 19. 1. 2009 adresovaným Okresnímu soudu v Tachově (sp. zn. 11 Nc 1871/2009) učinila úkon k započtení, a namítá, že ke dni podání návrhu na nařízení exekuce již oprávněná žádnou vykonatelnou pohledávku vůči povinné neměla a že tudíž existoval exekuční titul formálně vykonatelný, avšak nikoliv vykonatelný materiálně . V tomto směru odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2005sp. zn. 20 Cdo 2668/2004 a vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval materiální vykonatelností exekučního titulu, resp. otázkou, zda pohledávka oprávněné stále existuje. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudu obou stupňů zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná ve svém písemném vyjádření k dovolání mj. konstatovala, že povinná zaměňuje materiální vykonatelnost se zkoumáním existence pohledávky, a navrhla, aby dovolání povinné bylo odmítnuto.

Dovolací soud dospěl po přezkoumání věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) k závěru, že dovolání není podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 130 exekučního řádu přípustné.

Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. sice označila, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

K povinnou uplatněné námitce, že povinnost uložená jí exekučním titulem zanikla započtením a že tudíž existoval exekuční titul formálně vykonatelný, avšak nikoliv vykonatelný materiálně , je třeba uvést, že podle ustálené soudní praxe zánik vymáhané pohledávky v důsledku započtení vzájemných pohledávek nepředstavuje skutečnost ve smyslu § 44 odst. 10 exekučního řádu pro nařízení exekuce rozhodnou; soud v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného, že exekučním titulem přiznané právo není splněno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2529/2005, usnesení ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 523/2005, stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981 Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21). Taková okolnost může být významná a přísluší o ní rozhodovat toliko v řízení o zastavení exekuce (srov. § 268 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu).

Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání povinné podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se pro nadbytečnost zabýval ostatními námitkami uplatněnými v dovolání.

O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. prosince 2010 JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu