20 Cdo 4324/2008
Datum rozhodnutí: 11.02.2009
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 písm. h) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 4324/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Jiřího Zrůsta a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné P. i. s., zastoupené advokátem, proti povinné I. Č., zastoupené advokátkou, pro 50.914,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 32 E 1029/2005, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2007, č. j. 55 Co 286/2007-35, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze dne 2. 8. 2006, č. j. 32 E 1029/2005-16, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 nařídil podle platebního rozkazu téhož soudu ze dne 11. 5. 1995, sp. zn. 22 C 18/95, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 50.914,- Kč, nákladů předcházejícího řízení ve výši 3.720,- Kč a nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 6.220,- Kč, výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné. Odvolací soud uzavřel, že argumenty odvolatelky nejsou právně významné, neboť povinnou nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, které by svědčily pro nemožnost výkonu vydaného rozhodnutí a námitky povinné týkající se průběhu nalézacího řízení (že si povinná není vědoma žádné spolupráce s oprávněnou a že v době, kdy mělo dojít ke vzniku dluhu, nahlásila ztrátu občanského průkazu) nelze při úvaze o předpokladech nařízení výkonu rozhodnutí zohlednit.

V dovolání povinná namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále jen o. s. ř. /). Dovolatelka tvrdí, že ji platební rozkaz, který je podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí, nebyl nikdy doručen, nikdy jej nepřevzala a podpis na doručence s datem 23. 5. 1995 není její. Jelikož je náhradní doručení v daném případě vyloučeno, nemohl exekuční titul nabýt právní moci a nemůže být titulem pro výkon rozhodnutí. Uvádí, že se o jeho existenci dověděla až po nařízení výkonu rozhodnutí. Navrhuje proto, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§ 238a odst. 2 o. s. ř.) tedy založit nemůže.

Podle § 241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.

Námitkami, že platební rozkaz ji nebyl nikdy doručen, že jej nikdy nepřevzala a podpis na doručence s datem 23. 5. 1995 není její, dovolatelka zpochybnila závěr, že k výkonu navržený platební rozkaz je vykonatelný. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V daném případě však byla námitka nevykonatelnosti podkladového rozhodnutí vznesena poprvé až v dovolání, jde tedy z hlediska ustanovení § 241a odst. 4 o. s. ř. o nepřípustné novum (v odvolání /č.l. 29/ dovolatelka namítala pouze věcnou nesprávnost vykonávaného rozhodnutí, kdy uplatnila námitky toliko týkající se neoprávněnosti nároku oprávněné).

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl [§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.].



Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. února 2009

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu