20 Cdo 431/2004
Datum rozhodnutí: 30.03.2005
Dotčené předpisy:




20 Cdo 431/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného Ing. P. B., správce konkurzní podstaty M. b., a.s. v likvidaci , proti povinnému P. N., zastoupenému advokátem, pro 1,553.288,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 50 Nc 786/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. srpna 2003, č.j. 10 Co 1082/2003-29, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 16. 4. 2003, č.j. 50 Nc 786/2003-8, kterým Okresní soud v Karviné nařídil podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.,o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 120/201 Sb. ), na podkladě směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 29. 10. 1998, č.j. 5 Sm 488/98-14, pro pohledávku oprávněného 1,553.288,- Kč s 6 % úroky od ll. 2. 1998 do zaplacení, pro náklady nalézacího řízení 64.052,- Kč a exekuční náklady exekuci a jejím provedením pověřil Mgr. J. K., exekutora.

Podle odvolacího soudu byly předpoklady pro nařízení exekuce splněny, zejména uzavřel, že povinný je ve věci pasivně legitimován, protože nesprávné uvedení jeho data narození v nalézacím řízení a v řízení o nařízení exekuce nevzbuzuje pochybnosti o tom, že subjekt označený jako 2. žalovaný je totožný s povinnou osobou.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž namítá, že není tou osobou, které byl doručován směnečný platební rozkaz. Podkladové rozhodnutí bylo uloženo u příslušného poštovního úřadu, kde si jej však nemohl vyzvednout, protože jeho totožnost zjištěná pracovníky pošty nebyla stejná jako adresáta zásilky . Jestliže mu byla odebrána možnost vyzvednout si zásilku, nemohly nastat důsledky předpokládané občanským soudním řádem . Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v souzené věci usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. l písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. l písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. l písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř., která ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Závěr, že k exekuci navržený směnečný platební rozkaz je vykonatelný, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném případě šlo o zjištění, zda povinný je totožný s osobou označenou jako 2. žalovaný v řízení o vydání směnečného platebního rozkazu a zda mu byl směnečný platební rozkaz včetně opravného usnesení doručen. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, resp. 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Za použití druhého z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že odvolací soud okolnosti, za nichž mělo dojít k doručení směnečného platebního rozkazu, nezjišťoval, a předložil vlastní verzi skutku, založenou na tvrzení, že si písemnost nemohl na poště, kde byla uložena převzít, protože údaje na zásilce byly odlišné od těch, které zjistili pracovníci pošty z jeho občanského průkazu.

I když dovolatel zpochybnil (právní) závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti směnečného platebního rozkazu k tomu určeným důvodem (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), učinil tak způsobem neregulérním; jinými slovy, závěr o nevykonatelnosti vybudoval na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od zjištění, k nimž (v souladu s procesními pravidly) dospěl odvolací soud. Protože vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelem vytýkané pochybení soudu při šetření okolností doručení podkladového rozhodnutí), stejně jako případné vady uvedené v § 229 odst.1, odst.2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř. (vyjma případu - o který zde nejde - kdy by samotná vady, pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) založit nemohou (dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné /§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř./, a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není), je výsledek dovolacího řízení zjevný.

Obecně (nad rámec výše uvedeného) platí, že správnost, případně úplnost skutkových zjištění nelze poměřovat prostřednictvím tvrzení o skutečnostech (okolnostech), jež byly uplatněny teprve v dovolacím řízení, aniž by byly k dispozici již odvolacímu soudu; na takových skutkových novotách nemůže být založen dovolací důvod podle § 241a odst. 3, ani podle § 241a odst. 2 písm.a/ o.s.ř. (srov. § 241a odst. 4 o.s.ř.). Dovolatel výtku, že si nemohl na poště směnečný platební rozkaz převzít kvůli rozdílným údajům v jeho občanském průkazu a na doručence, vnesl do řízení až mimořádným opravným prostředkem (aniž by ji vtělil do odvolání proti usnesení soudu prvního stupně).

Lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§ 243a odst. l, věta první, o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech, jež oprávněnému vznikly v dovolacím řízení, rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. l zákona č. 120/201 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2005

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu