20 Cdo 4307/2008
Datum rozhodnutí: 27.10.2010
Dotčené předpisy: § 337c odst. 1 o. s. ř., § 121 odst. 3 obch. zák., § 337c odst. 4 o. s. ř., § 336f o. s. ř., § 337b odst. 2 o. s. ř.




20 Cdo 4307/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanová a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného CORSAIR Luxemburg No 11, se sídlem v Lucemburku, 2 Boulevard Konrád Adenauer, L 1115, Velkovévodství lucemburské, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídle v Brně, Koliště 55, proti povinným 1) M. P. zastoupenému obcí Veltruby jako opatrovníkem, a 2) L. P. /18, za účasti vydražitelky H. S., zastoupené K. P., obecným zmocněncem, bytem v L. D. H., a přihlášených věřitelů 1) Finančního úřadu Kolín, se sídlem v Kolíně III, Politických vězňů 423, a 2) České správy sociálního zabezpečení Kolín, se sídlem v Kolíně, Obecný dvůr 6, pro 204 185,10 Kč, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 E 600/99, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2007, č. j. 20 Co 642/2007-425, ve spojení s usnesením Krajského soudu ze dne 4. 2. 2008, č. j. 20 Co 642/2007-429, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 8. 8. 2007, č. j. 41 E 600/99-403, rozhodl, že z rozdělované podstaty 600 000,- Kč se uspokojují pohledávky v následujícím pořadí:
1. pohledávka státu Okresního soudu v Kolíně na nákladech tohoto řízení k hotovému zaplacení ve výši 7 788,- Kč,
2. na pohledávku oprávněného FÚ Kolín na částečnou úhradu k hotovému zaplacení ve výši 20 171,- Kč,
3. na pohledávku oprávněného OSSZ Kolín na částečnou úhradu k hotovému zaplacení ve výši 100 447,- Kč, a
4. na částečnou úhradu pohledávky oprávněného k hotovému zaplacení ve výši 471 594,- Kč.

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že z rozdělované podstaty 600 000,- Kč se uspokojí pohledávky v tomto pořadí:
1. v první skupině pohledávka státu Okresního soudu v Kolíně na náhradě nákladů řízení ve výši 7 788,- Kč,
2. ve třetí skupině v prvním pořadí pohledávka oprávněného ve výši 350 111,80 Kč,
3. ve třetí skupině ve druhém pořadí částečně pohledávka Finančního úřadu Kolín ve výši 18 915,- Kč,
4. ve třetí skupině ve třetím pořadí pohledávka Okresní správy sociálního zabezpečení Kolín ve výši 12 398,- Kč, a
5. ve třetí skupině ve čtvrtém pořadí pohledávka oprávněného 210 787,20 Kč.

Odvolací soud vyšel při rozdělovaní podstaty z těchto zjištění: Rozdělovanou podstatu tvoří nejvyšší podání 600 000,- Kč a úroky z něho do dne vyplacení. Při dražbě vznikly státu náklady 7 788,- Kč (znalečné). Zástavní práva k vydraženým nemovitostem byla zapsána pro Finanční úřad v Kolíně ze dne 19. 9. 1997 k zajištění pohledávky 20 171,- Kč, pro Okresní správu sociálního zabezpečení v Kolíně (dále jen OSSZ ) ze dne 13. 10. 1999 k zajištění pohledávky 100 447,- Kč pro oprávněného z roku 1992 k zajištění pohledávky 750 000,- Kč. Výkon rozhodnutí byl nařízen pro 204 185,10 Kč a pro náklady 4 084,- Kč. Částka 204 185,10 Kč se skládá z jistiny 178 000,- Kč a úroků od 1. 4. 1998 do 31. 3. 1999. Oprávněný dále přihlásil dne 29. 10. 2002 pohledávku 141 319,10 Kč se 17 % úroky z částky 307 995,20 Kč od 9. 3. 2001 do zaplacení a náklady řízení 5 653,- Kč. ( rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 2. 2002, č. j. 7 C 368/2001-40).Tato pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 7. 2003 s vyčíslením ke dni 28. 2. 2003, kdy jistina tvořila částku 178 000,- Kč a úrok 122 341,40 Kč. OSSZ přihlásila pohledávku 215 425 Kč podle platebních výměrů č. 763/2002, 276/2001, 375/2000, 369/99, 159/98 a rozhodnutí č. 665-1/98. Dále odvolací soud zjistil, že soudcovským zástavním právem byly zajištěny pohledávky z platebního výměrů č. 1/98 ve výši 35 020,- Kč a platebního výměru č. 134/97 ve výši 65 427,- Kč (usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. 10. 1998, č. j. E 1674/98-8). Z platebního výměru ze dne 24. 9. 2002, č. 763/2002, zjistil, že penále z nedoplatku pojistného 1993 stanovené platebním výměrem č. 134/1997 činí 10 528,- Kč, penále z nedoplatku pojistného 1994 z platebního výměru č. 1/1998 činí 1 870,- Kč. Přihláška byla podána na povinného M. P. Finanční úřad v Kolíně přihlásil pohledávku 204 884,- Kč , kterou doložil výkazy nedoplatků. Z původní zajištěné pohledávky zástavním právem ve výši 20 171,- Kč přihlásil částku 18 915,- Kč. Přihláška byla podána na povinného M. P.


Poté odvolací soud dovodil, že pohledávky oprávněného zástavního věřitele se řídí dnem vzniku zástavního práva , tj. dnem 21. 4. 1992, a to jistina, příslušenství pohledávky a úroky tři roky zpětně od rozvrhového jednání. Zbytek pohledávky se řídí dnem podání návrhu a dnem podání přihlášky, přičemž celá pohledávka oprávněného patří do třetí skupiny. Pohledávky přihlášených věřitelů, pokud byly zajištěny zástavním právem, se také řídí dnem vzniku zástavního práva, tj. u finančního úřadu 3. 11. 1997, u OSSZ není v usnesení Okresního soudu v Kolíně datum uvedeno, návrh byl podán v roce 1998. Zbytek pohledávek přihlášených věřitelů patří do páté skupiny s pořadím podané přihlášky. Odvolací soud tak rozhodl, že ve třetí skupině budou uspokojeny pohledávky oprávněného a pohledávky přihlášených věřitelů zajištěné zástavním právem. Pohledávka oprávněného s pořadím zástavního práva je pohledávka jistiny 178 000,- Kč, pohledávka poplatků 5 453,80 Kč, nákladů výkonu rozhodnutí 4 084,- Kč a nákladů nalézacího řízení 5 653,- Kč a 17 % úroky z částky 307 995,20 Kč za tři roky před rozvrhovým jednáním (8 8. 2007) ve výši 157 221,- Kč, tedy celkem 350 111,80 Kč. Protože oba přihlášení věřitelé přihlásili pohledávky jen proti povinnému M. P., rozvrhovaná podstata jako výtěžku z jedné ideální poloviny činí 121 050,- Kč. Druhá polovina připadá na pohledávku oprávněného. Proto ve druhém pořadí třetí skupiny byla uspokojena pohledávka finančního úřadu ve výši 18 915,- Kč a pohledávka OSSZ ve výši 12 398,- Kč. Ve čtvrtém pořadí třetí skupiny zůstal zbytek pohledávky oprávněného - zástavního věřitele s pořadím podání návrhu a přihlášky. Na částečné uspokojení zbytku pohledávky oprávněného vyčísleného oprávněným částkou 291 478,- Kč připadl zbytek rozdělované podstaty 210 787,20 Kč.

Dále odvolací soud usnesením ze dne 4. 2. 2008, č. j. 20 Co 642/2007-429, rozhodl, že povinný M. P. je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů odvolacího řízení 3 519,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů ve vztahu mezi oprávněným a povinným L. P. V odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že oprávněný vyčíslil náklady odvolacího řízení až po rozhodnutí odvolacím soudem dne 31. 8. 2008 a že žádal, aby byly uspokojeny v prvním pořadí. Uvedl dále, že přihlášeným věřitelům bylo vyplaceno 18 915,- Kč a 12 398,- Kč a že by jim tyto částky byly vyplaceny i v případě, že by oprávněný vyčíslil náklady odvolacího řízení při odvolacím jednání, pouze by oprávněný obdržel méně o náklady odvolacího řízení ve čtvrtém pořadí.

Oprávněný v dovolání namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o. s. ř. ). Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pořadí pohledávky oprávněného zástavního věřitele se řídí dnem vzniku zástavního, pokud jde o jistinu, příslušenství pohledávky a úroky tři roky zpětně od rozvrhového jednání, a že zbytek pohledávky se řídí dnem podání návrhu a dnem podání přihlášky; podle jeho názoru odvolací soud tuto otázku řešil v rozporu se hmotným právem. Protože je celá pohledávka zajištěna zástavním právem, také pro pořadí úroků za dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním je rozhodující den vzniku zástavního práva, a zásada priority zde musí mít přednost. Dále namítá, že mu v odvolacím řízení vznikly náklady, jež jsou rovněž příslušenstvím pohledávky, a proto i pro ně platí stejné pořadí jako pro jistinu. Vadu řízení pak spatřuje v tom, že jej odvolací soud nevyzval, aby náklady odvolacího řízení vyčíslil, aby mohly být také v rozdělované podstaty uspokojeny. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacího soudu k dalšímu řízení.

Dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009.


Dovolání přípustné podle § 238a odst. 1 písm. f) a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů (dále též jen zákon č. 120/2001 Sb. ) není důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud je-li dovolání přípustné povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že pořadí pohledávky oprávněného zástavního věřitele se řídí dnem vzniku zástavního práva, tedy dnem 21. 4. 1992, a to jistina, příslušenství pohledávky a úroky tři roky zpětně od rozvrhového jednání a že zbytek pohledávky se řídí dnem podání návrhu na výkon rozhodnutí a dnem podání přihlášky. Současně se dovolací soud musel zohlednit dovolatelem namítanou vadu řízení týkající se nákladů odvolacího řízení, o nichž měl tento soud rozhodnout až na upozornění oprávněného.

Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale a o takový případ jde v souzené věci i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Nejvyšší soud se otázkou příslušenství pohledávky, úroky, úroky z prodlení nebo poplatku z prodlení za dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním zabýval např. již ve svém rozhodnutí ze den 24. 2. 2005, sp. zn. 20 Cdo 216/2004, nebo ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 20 Cdo 5345/2007. Z odůvodnění těchto rozhodnutí vyplývá, že, pohledávky se z rozdělované podstaty uhrazují postupně podle skupin (§ 337c odst. 1 písm. a/ až f/ o. s. ř.), a to tak, že k uspokojení pohledávek patřících do nižší skupiny lze přistoupit jen, byly-li plně uhrazeny pohledávky náležející do vyšší skupiny. V rámci téže skupiny pak platí zásada priority, tzn. že pro úhrady pohledávek je určující jejich pořadí, přičemž pohledávka, která má pozdější pořadí, se uspokojí, jen byla-li plně uspokojena pohledávka s dřívějším pořadím, a mají-li pořadí stejné, uspokojí se poměrně.


Shora uvedené zásady platí nejen pro pohledávky jistin, nýbrž i pro jejich příslušenství (§ 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů), jestliže výkon rozhodnutí byl nařízen i pro jeho vydobytí nebo jestliže bylo přihlašovateli (§ 336f o. s. ř.) přiznáno vykonatelným rozhodnutím či jiným exekučním titulem, anebo je-li zajištěno zástavním právem (právem omezení převodu nemovitosti). Z ustanovení § 337c odst. 4 o .s .ř. vyplývá dvojí režim úhrady příslušenství pohledávek. Úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním, jakož i náhrada nákladů řízení patří do stejné skupiny a má stejné pořadí jako jistina pohledávky (hradí se před jistinou, pokud rozdělovaná podstata nestačí na úhradu celé pohledávky). Úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení, jež náležejí věřiteli pohledávky jistiny za dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním, se uspokojují ve stejné skupině jako jistina pohledávky, ale podle samostatného pořadí určeného skutečnostmi vymezenými v § 337c odst. 5 o. s. ř. Za takové skutečnosti je třeba považovat den, kdy soudu došel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo byla podána přihláška, jimiž byly úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení uplatněny. Z toho vyplývá, že také u pohledávek zajištěných zástavním právem se úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení za dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním uspokojí ve stejné skupině a podle pořadí určeného dnem, kdy soudu došel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo přihláška; toto platí i tehdy, jsou-li úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení rovněž zjištěny zástavním právem. Nelze-li pak uspokojit zcela pohledávky patřící do téže skupiny, které mají stejné pořadí, uspokojí se z rozdělované podstaty poměrně. (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1666).

Závěr odvolacího soudu, který určil pořadí příslušenství pohledávky odvolatele za dobu delší než tři doky před rozvrhovým jednáním podle dne, kdy byl podán návrh na výkon rozhodnutí a kdy byla podána přihláška, a nikoli podle dne vzniku zástavního práva pohledávky zajišťujícího, je proto správný.

Pokud jde o náklady odvolacího řízení, z § 337b odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že pohledávky a jejich příslušenství je třeba vyčíslil ke dni rozvrhového jednání a že po skončení rozvrhového jednání nelze přihlížet k té části pohledávek a jejich příslušenství, která nebyla vyčíslena. Po usnesení o rozvrhu se tedy výše uspořovaných částek nemění a ani odvolací řízení na ně nemá vliv. Námitka odvolatele, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je proto nedůvodná.

Dovolateli se správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.

Protože dovolání bylo zamítnuto a žádnému z účastníků - vyjma dovolatele - účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měli právo, podle obsahu spisu nevznikly, dovolací soud rozhodl, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2010

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r. předsedkyně senátu