20 Cdo 4304/2009
Datum rozhodnutí: 05.04.2011
Dotčené předpisy: § 580 obč. zák., § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.




20 Cdo 4304/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné České pojišťovny, a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 452 72 956, zastoupené JUDr. Karlem Valdaufem, advokátem se sídlem v Praze 2, Národní dům na Vinohradech, nám. Míru 9, proti povinnému I. F. , zastoupenému JUDr. Lumírem Červenkou, advokátem se sídlem v Kladně, Saskova 1625, pro 101 400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 22 Nc 5639/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2009, č. j. 29 Co 86/2009-78, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2009, č. j. 29 Co 86/2009-78, a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 11. 2008, č. j. 22 Nc 5639/2006-60, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení

O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 21. 11. 2008, č. j. 22 Nc 5639/2006-60, kterým okresní soud zamítl návrh na zastavení exekuce nařízené na majetek povinného usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 10. 2006, č. j. 22 Nc 5639/2006-6, podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., a povinnému uložil zaplatit oprávněné náklady odvolacího řízení 2 300,- Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci usnesení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že povinný měl sice vůči oprávněné pohledávku v celkové výši 865 192,- Kč (716 792,- Kč + 148 400,- Kč), která však zanikla zaplacením dne 19. 3. 2008 (což je mezi účastníky nesporné), a že v současné době neexistuje žádná pohledávka způsobilá k započtení na pohledávku oprávněné, vyplývající z exekučního titulu (rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005, č. j. 49 Sm 287/2004-24).

Povinný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3, § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a změně dalších zákonů (dále též jen zákon č. 120/2001 Sb. ), namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Vytýká soudu nesprávný výklad § 580 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále též jen obč. zák. ), jestliže dovodil, že k zániku vymáhané pohledávky započtením nedošlo, přestože šlo o vzájemné pohledávky stejného druhu a jež se vzájemně kryjí k okamžiku, kdy se setkaly, a některý z účastníků učinil vůči druhému projev vůle směřující k započtení. Pokud měl odvolací soud pochybnosti, zda toto zákonné ustanovení je v souladu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou, měl postupovat podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a věc předložit Ústavnímu soudu návrhem na jeho zrušení. Odvolací soud současně neuvedl žádná zjištění, která by započtení pohledávky bránila pro rozpor s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.) a neuvádí ani použití tohoto ustanovení. Nesprávně posuzoval vliv pozdějších právních úkonů oprávněné a povinného, ač ty nemohou mít za následek obnovení již zaniklých pohledávek. Uvedl dále, že smlouvu o narovnání uzavřeli oba účastníci v souladu s § 2 obč. zák. s vědomím kompenzačního úkonu dovolatele, který měl podle pojistné smlouvy pojištěn výnos řepky jarní na rozloze 50 ha v rozsahu 3 t/ha a v ceně 6500,- Kč/t, tj. celkem pojistné plnění 975 000,- Kč s příslušenstvím. Z opatrnosti však žaloval méně a narovnání uzavřel na nižší než žalovanou částku. Poukázal na to, že odvolací soud opomněl použít § 585 odst. 3 obč. zák., podle něhož dohodou o narovnání je dosavadní závazek nahrazen závazkem novým. Plněním oprávněné zanikl jiný její závazek, nikoli kompenzovaný. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolací soud věc rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srov. Čl. II. Přechodná ustanovení, bod 12 části první zákona č. 7/2009 Sb.).

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam daný tím, že odvolací soud nesprávně posoudil okamžik, kdy se pohledávky ve smyslu § 580 obč. zák. setkají.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

Podle § 268 odst. 1 písm. g), části věty před středníkem o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden.

V souzené věci je exekučním titulem rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005, č. j. 49 Cm 287/2004-24, kterým bylo uloženo povinnému zaplatit oprávněné 101 400,- Kč s příslušenstvím. Povinný dopisem ze dne 2. 1. 2007 započetl proti této pohledávce pohledávku svoji ve výši 782 507,- Kč s přísl., kterou mělo představovat plnění za škodu na pojištěné plodině způsobenou záplavou v roce 2002. Posouzení, zda má povinný za oprávněnou pohledávku z roku 2002, bylo předmětem nalézacího řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 208/2004 a Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 9 Cmo 533/2007. V důsledku zpětvzetí žaloby byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne. 25. 6. 2007, č. j. 50 Cm 208/2004-132, a řízení bylo zastaveno. O existenci pohledávky tedy rozhodnuto nebylo. Důvodem vzetí žaloby zpět byla skutečnost, že účastníci uzavřeli dohodu o narovnání sporných práv ze dne 17. 3. 2008 (jež se týkala právě sporných práv souvisejících s vedeným soudním řízením), na základě níž se oprávněná zavázala zaplatit povinnému 712 792 Kč a 148 400,- Kč.

Z citovaného § 580 obč. zák. vyplývá, že rozhodující pro započtení pohledávek je okamžik, kdy se pohledávky způsobilé k započtení setkaly. Pokud taková pohledávka povinného existovala, zanikla pohledávka oprávněné dnem, kdy se setkala s pohledávkou povinného. Zánik pohledávky je důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.

Protože k zániku pohledávky dochází bez dalšího, nelze následně přihlížet k plnění, které případně povinný na započtenou pohledávku obdržel. Jak sám povinný uvádí, pokud oprávněná plnila na základě dohody o narovnání, záleží na ní, zda se bude bránit postupem podle § 586 obč. zák., či zda zvolí postup jiný.

Dospěl-li odvolací soud k názoru jinému, je tento názor nesprávný. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat existencí pohledávky povinného, přičemž je povinností povinného, aby soudu předložil důkazy, o něž opírá svá tvrzení o existenci pohledávky, o její výši, o existenci právního úkonu směřujícího k započtení i okamžiku, kdy se tento dostal do sféry dispozice adresáta.

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst. l část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

O nákladech dalšího řízení včetně řízení předchozího - dovolacího - rozhodne v novém rozhodnutí o věci soud (§ 243d odst. l věta druhá o. s. ř.), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. dubna 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu