20 Cdo 4299/2007
Datum rozhodnutí: 26.01.2009
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 4299/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného O. R., zastoupeného advokátem, proti povinné A. C., s. s r. o., pro 50.551,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 50 Nc 4763/2004, o dovolání Mgr. Ing. R. O., soudního exekutora (dále jen exekutor ), proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. 6. 2007, č.j. 40 Co 794/2007-28, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Exekutor je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci usnesení oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 800,- Kč k rukám advokáta.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 11. 4. 2007, č.j. 50 Nc 4763/2004-15, v odvoláním napadeném výroku, jímž okresní soud uložil povinné zaplatit exekutorovi náklady exekuce ve výši 7.735,- Kč.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl dovoláním exekutor s odůvodněním, že k úhradě nákladů exekuce měl být zavázán oprávněný.

Oprávněný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto. Vedle toho, že exekutor není k podání dovolání legitimován, protože není účastníkem exekučního řízení, dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).

Nejvyšší soud proto dovolání exekutora podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Exekutor, jehož dovolání bylo odmítnuto, je povinen zaplatit náklady, které oprávněný vynaložil v dovolacím řízení; náklady představují odměnu za zastupování advokátem ve výši 500,- Kč (§ 1 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15, § 18 odst. 1, věta první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a paušální částku náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu