20 Cdo 4298/2009
Datum rozhodnutí: 22.09.2010
Dotčené předpisy: § 273 o. s. ř., § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 4298/2009


U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci péče o nezletilého M. L. , zastoupeného opatrovníkem Městskou částí Praha 15, se sídlem úřadu v Praze 10, Boloňská 478, syna matky P. Š. , zastoupené Mgr. Markétou Svačinovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Bělohorská 262/35, a otce MVDr. J. L. , zastoupeného JUDr. V. H., bytem ve Ch., K., o návrhu matky na zákaz styku otce s nezletilým a o nařízení výkonu rozhodnutí ukládáním pokut, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 25 Nc 12/2006, o dovolání matky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2009, č. j. 20 Co 21/2009, 20 Co 22/2009 - 250, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:


Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 10. 6. 2008, č. j. 25 Nc 12/2006 - 188, zamítl návrh matky, aby dosavadní úpravu styku nezletilého M. L. s otcem (stanovenou rozsudkem téhož soudu ze dne 26. 4. 2007, č. j. 25 Nc 12/2006 - 28) změnil a styk otce s nezletilým M. zakázal, a dále rozhodl nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.

K návrhům otce pak - s ohledem na výsledky dokazování provedeného v řízení o návrhu matky na zákaz styku otce s nezletilým - soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 7. 2008, č. j. 25 Nc 12/2006 - 201, uložil matce podle § 272 odst. 2 a § 273 odst. 1 o. s. ř. za styky nezletilého M. s otcem, které byly bezdůvodně zmařeny, v roce 2007 ve dnech 5. 10. až 7. 10., 19. 10. až 21. 10., 2. 11. až 4. 11., 16. 11. až 18. 11., 30. 11. až 2. 12., 14. 12. až 16. 12., 25. 12. až 26. 12. a v roce 2008 11. 1. až 13. 1., 25. 1. až 27. 1., 8. 2. až 10. 2., 22. 2. až 24. 2., 7. 3. až 9. 3., 21. 3. až 23. 3., 2. 5. až 4. 5., 16. 5. až 18. 5. a 30. 5. až 1. 6. pokutu ve výši 3.000,- Kč za každý zmařený styk, tedy celkem 48.000,- Kč, kterou je matka povinna zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 do 3 dnů od právní moci usnesení , a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že rodiče ukončili společnou domácnost dne 10. 8. 2005, kdy se matka s nezletilým odstěhovala, že od té doby přispíval otec na výživu nezletilého částkou 5.000,- Kč měsíčně, že se i jinak podílel na uspokojování jeho potřeb, že měl zájem se s nezletilým pravidelně stýkat, avšak matka styk umožňovala pouze v její přítomnosti; z tohoto důvodu otec podal návrh na úpravu styku k soudu, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 4. 2007, č. j. 25 Nc 12/2006 - 28. Dále bylo zjištěno, že dne 4. 6. 2007 byl nezletilý na základě objednání matky vyšetřen v Dětském krizovém centru o.s. v Praze 4 za účelem prověření možného pohlavního zneužívání nezletilého otcem s negativním závěrem, že matka dne 5. 6. 2007 podala na otce trestní oznámení na policii, přičemž v průběhu šetření byl vyžádán i znalecký posudek z oboru zdravotnictví - odvětví klinické psychologie na nezletilého M., a věc byla odložena, neboť ke spáchání trestného činu pohlavního zneužívání nezletilého otcem nedošlo. Soud prvního stupně dále ze znaleckého posudku znalce z oboru sexuologie a klinické psychologie zjistil, že otec netrpí žádnou duševní chorobou, nebyla u něj zjištěna porucha sexuální orientace ve smyslu sexuální deviace ani známky pedofilní orientace. Dospěl proto k závěru, že matka v uvedených dnech - a to ani po předchozí výzvě soudu podle § 272 odst. 2 o. s. ř. - dobrovolně nesplnila povinnosti uložené jí rozsudkem o úpravě otcova styku s nezletilým; za další neuskutečněné styky nebyla pokuta matce uložena.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 3. 2009, č. j. 20 Co 21/2009, 20 Co 22/2009 - 250, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 10. 6. 2008, č. j. 25 Nc 12/2006 - 188, i usnesení tohoto soudu ze dne 2. 7. 2008, č. j. 25 Nc 12/2006 - 201. Uzavřel, že soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že závadné jednání otce vůči nezletilému nebylo prokázáno a že návrh matky na zákaz styku otce s nezletilým je nedůvodný. Ztotožnil se i s rozhodnutím soudu prvního stupně, jímž byly matce uloženy pokuty za neuskutečněné styky, když byla řádně vyzvána k dodržování pravomocného a vykonatelného rozhodnutí o úpravě styku otce s nezletilým a současně poučena o následcích nesplnění této výzvy, přesto však této výzvy bezdůvodně nedbala; okolnost, že matka otci nabízela možnost kontaktu se synem formou asistovaného styku prostřednictvím odborných pracovišť, případně za své přítomnosti, považoval za nevýznamnou, neboť otec má podle pravomocného soudního rozhodnutí právo stýkat se s nezletilým M. v rozsahu běžné úpravy bez přítomnosti matky a asistence odborných pracovišť, a jestliže usnesením Policie ČR ze dne 17. 8. 2007, které bylo matce doručeno, byla trestní věc podezření otce z trestného činu pohlavního zneužívání nezletilého M. odložena, pak bylo povinností matky i v době od 5. 10. 2007 a nadále umožnit otci styk s nezletilým minimálně v rozsahu dle rozhodnutí soudu. Uzavřel, že soud prvního stupně se správně zabýval důvody, pro které matka otci styk s nezletilým neumožnila, vysvětlil, které z neuskutečněných styků považuje za matkou bezdůvodně zmařené a které naopak za takové považovat nelze, a výši uložené pokuty shledal přiměřenou.

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, podala matka obsáhlé dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatelka především obšírně rekapituluje skutkové okolnosti případu a průběh dosavadního nalézacího řízení, a to především před soudem prvního stupně. Vyjmenovává, jaké důkazy byly v řízení před soudem prvního stupně provedeny a s jakým výsledkem, poukazuje na skutečnost, že soud prvního stupně zamítl jako nadbytečný její návrh na přibrání znalce v řízení o zákazu styků otce s nezletilým, který by se ve věci opakovaně vyjádřil, stejně tak nevyhověl jejímu návrhu na provedení důkazu videonahrávkou z psychologického vyšetření nezletilého M., nevyžádal si příslušný trestní spis a neprovedl ani důkaz výpovědí příslušných pracovníků Dětského krizového centra ani ošetřující dětské lékařky nezletilého MUDr. N.; za nepodložené naopak považuje tvrzení soudu prvního stupně o genetickém defektu na genitálu nezletilého, které pochází jen z výpovědi otce . Odvolacímu soudu vytýká, že se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že styku otce s nezletilým M. bránila, aniž bylo provedeno náležité dokazování. Dovolatelka se taktéž domnívá, že z provedených důkazů byla čerpána argumentace toliko svědčící ve prospěch otce a že její tvrzení zůstala stranou, ačkoliv závěry psychologického vyšetření nezletilého v Dětském krizovém centru, rozporuplnost znaleckého posudku z oboru klinické psychologie vyžádaného policií za účelem vyšetření duševního stavu nezletilého a další podporují oprávněnost podezření matky. Nesouhlasí proto se závěry soudů obou stupňů, neboť výsledky řízení o jejím návrhu na zákaz styku a potažmo o výkon rozhodnutí jí vznesené podezření nevyvracejí, a na podkladě provedeného dokazování není tudíž možno posoudit, jestli její obavy či podezření byly důvodné či nikoliv. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů ve věci výkonu rozhodnutí byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

I když povinná v dovolání uvedla, že jeho přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a že uplatňuje - vedle dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. - dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., právní závěry odvolacího soudu nezpochybnila. Jak vyplývá z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání - srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.), podrobuje kritice skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž napadený výrok rozsudku odvolacího soudu vychází, a vytýká soudům neúplně a nesprávně zjištěný skutkový stav; uplatňuje tedy dovolací důvody podle § 241a odst. 3 a § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle § 241a odst. 3 o. s. ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4853/2008). Samotné hodnocení důkazů soudem nelze se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů zakotvené v 132 o. s. ř. úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem, a to ani důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2755/2006, či ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1524/2007).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání matky směřuje proti takovému výroku rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť matka nemá na náhradu nákladů řízení právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2010

JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu