20 Cdo 4248/2015
Datum rozhodnutí: 20.01.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.



20 Cdo 4248/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné REUNION, spol. s r. o. , se sídlem v Brně, Olomoucká 1159/40, identifikační číslo osoby 48533921, zastoupené Mgr. Zdeňkem Mrajcou, advokátem se sídlem v Modřicích, Masarykova 118, proti povinným 1) I. D. , K. V., 2) P. K. , K. V., v konkurzu, a 3) GOLEM - velkoobchod nápoji a. s., se sídlem v Karlových Varech, Závodu míru 70, identifikační číslo osoby 25206010, v konkurzu, pro 197 805 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 25 EXE 78/2011, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. listopadu 2014, č. j. 18 Co 120/2014-89, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 19. 12. 2013, č. j. 25 EXE 78/2011-46, kterým okresní soud podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zcela zastavil exekuci, nařízenou svým usnesením ze dne 27. 1. 2011, č. j. 25 EXE 78/2011-9, zrušil výroky o nákladech oprávněné a nákladech exekuce, obsažené v tomtéž usnesení, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a uložil oprávněné povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce 4164 Kč. Odvolací soud současně uložil oprávněné povinnost nahradit 1. a 2. povinnému na nákladech odvolacího řízení každému 14 841,86 Kč a dále rozhodl, že oprávněná a 3. povinný nemají proti sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že je dán nedostatek materiální vykonatelnosti exekučního titulu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne 24. 9. 2009, NZ 763/2009, N 850/2009, sepsaného JUDr. Přemyslem Kalousem, notářem v Brně, a to pro jeho neurčitost, neboť není zřejmé, zda povinní přistoupili k závazku dlužníka podle § 533 obč. zák. či zda zajistili závazek dlužníka ručením (§ 546 obč. zák. ev. § 303 obch. zák.). Zápis rovněž neobsahuje dohodu o době plnění ze strany povinných, jež by založila splatnost jejich ručitelského závazku. Předmětný notářský zápis není tedy ve vztahu k povinným řádným exekučním titulem a oprávněná nemá vůči povinným podle hmotného práva na plnění nárok.
Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním. Namítá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, resp. má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak . Pochybení prvoinstančního soudu spatřuje v tom, že ačkoli návrh na zastavení exekuce podal pouze povinný 1), soud zastavil exekuci i vůči ostatním povinným, kteří byli v pozici ručitelů. Je přesvědčena, že exekuci v takovém případě nelze bez návrhu zastavit. V souvislosti se závěrem odvolacího soudu o materiální nevykonatelnosti notářského zápisu a důvody, na základě nichž odvolací soud k tomuto závěru dospěl, uvedla, že v notářském zápise použitá formulace odpovídá ustálené soudní praxi . Poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1456/11, dle nějž k porušení ústavně zaručených práv dochází i nepřípustným, resp. formalistickým výkladem, který odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které strany takovým projevem zamýšlely. Obecné soudy totiž nemohou v soudním řízení posuzovat věc způsobem, který nerespektuje vůli stran a smluvní svobodu jako základní pilíř soukromého práva . Dále poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 170/11, dle kterého právo nemůže být interpretováno jen striktně či mechanicky, neboť takový přístup s sebou zpravidla nese zcela nepřijatelné důsledky. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že návrh na zastavení exekuce zamítne a v tomto duchu rozhodne i o nákladech řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání není přípustné, neboť dovolatelem přednesené otázky byly v rozhodování dovolacího soudu již vyřešeny, odvolací soud přitom rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a ani není důvod, aby tytéž otázky byly dovolacím soudem posouzeny jinak.
Otázkou možnosti zastavení exekuce bez návrhu se Nejvyšší soud již v rámci své rozhodovací činnosti zabýval, přičemž uzavřel, že není-li exekuční titul materiálně vykonatelný a exekuce tak byla nesprávně nařízena, musí být v každém stádiu i bez návrhu zastavena (§ 268 odst. 1 písm. a/, § 269 odst. 1 o. s. ř., resp. § 55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů), srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2007, sp. zn. 20 Cdo 3203/2006, ze dne 23. března 2011, sp. zn. 20 Cdo 480/2011, ze dne 22. září 2011, sp. zn. 20 Cdo 2951/2011, usnesení uveřejněné pod číslem 52/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. 30 Cdo 2191/2013.
Dovolatelka dále nesouhlasí se závěrem soudu o neurčitosti a s tím spojené materiální nevykonatelnosti notářského zápisu, ovšem nevymezuje ohledně něj žádnou otázku hmotného či procesního práva ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2016 JUDr. Miroslava Jirmanová,Ph.D.
předsedkyně senátu