20 Cdo 4243/2008
Datum rozhodnutí: 04.12.2008
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 104 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 4243/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné P. s.r.o., proti povinné T. C.A. s.r.o., vymazané z obchodního rejstříku usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze 3. 6. 2003, č. j. 42 K 13/2003-16, pro částku 1.220,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. Nc 4236/2003, o dovolání JUDr. O. S., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze 17. 7. 2008, č. j. 20 Co 257/2008-22, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud (v napadené části, tj. ve výroku III. o nákladech exekuce) změnil usnesení soudu prvního stupně ze 16. 5. 2008, č. j. Nc 4236/2003-12, tak, že soudnímu exekutorovi se náklady exekuce nepřiznávají.

Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadl soudní exekutor dovoláním. Podle jeho názoru rozhodnutí o nákladech v exekučním řízení upravených novelou exekučního řádu po 1. 1. 2008 bez přechodných ustanovení má po právní stránce zásadní význam ; odvolací soud rozhodl nesprávně, jestliže mu náklady exekuce nepřiznal s odůvodněním, že takové přiznání by bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť exekutor podal návrh na zastavení exekuce teprve po 5 letech od nařízení exekuce, tedy za účinnosti nové právní úpravy, kdy v případě nemajetnosti povinného (a tím spíše jeho neexistence) hradí náklady exekuce oprávněný.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu věc sama srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, a jmenovitě ve vztahu k nákladům exekuce usnesení téhož soudu z 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).

Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. prosince 2008

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu