20 Cdo 4215/2008
Datum rozhodnutí: 27.10.2010
Dotčené předpisy: § 45 odst. 2 ZKV




20 Cdo 4215/2008


U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné NAVOS a.s. , se sídlem v Kroměříži, Čelakovského 1858, IČO 47674857, proti povinnému Zemědělskému družstvu Paršovice v likvidaci , se sídlem v Paršovicích, IČO 00149471, zastoupenému JUDr. Ladislavem Poláškem, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Radhošťská 321, pro 15.372.269,79 Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 29 Nc 1500/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci z 27. 6. 2008, č. j. 40 Co 155/2008-44, takto:

Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 13. 2. 2007, č. j. 29 Nc 1500/2006-10, jímž okresní soud nařídil exekuci. Své rozhodnutí odůvodnil zjištěním, že exekučním titulem je výpis ze seznamu pohledávek přihlášených v konkursním řízení vedeném proti povinnému u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 K 44/2004 k uspokojení pohledávek oprávněné ve výši 9.683.302,- Kč a 5.688.967,79 Kč a pro náklady exekuce. Tyto pohledávky, uplatněné oprávněnou, byly uznány správcem konkursní podstaty povinného ve výše uvedených částkách; usnesení z 18. 3. 2005, č. j. 22 K 44/2004-44, jímž krajský soud prohlásil na majetek povinného konkurs, byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze 6. 9. 2006, č. j. 1 Ko 101/2005-162, změněn tak, že návrh na prohlášení konkursu byl zamítnut. Podle § 45 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání (dále též jen ZKV ) tak zanikly účinky prohlášení konkursu uvedené v ustanovení § 14 písm. a) e), g), i) a l) zákona, avšak platnost a účinnost úkonů provedených v průběhů konkursu tím dotčena nebyla. Dne 20. 5. 2008 pak krajský soud usnesením č. j. 22 K 44/2004-363, schválil konečnou zprávu o zpeněžení majetku úpadce (povinného), předloženou správcem konkursní podstaty po zrušení konkursu dne 19. 9. 2007.

Upravený seznam přihlášených pohledávek (§ 21 odst. 3 ZKV) je samostatným exekučním titulem založeným zákonem o konkursu a vyrovnání, který tím rozšiřuje výčet exekučních titulů uvedených v § 274 o. s. ř. a v § 40 exekučního řádu. Na základě upraveného seznamu přihlášených pohledávek lze vést po zrušení konkursu výkon rozhodnutí (exekuci) na úpadcovo jmění pro určitou pohledávku za předpokladu, že taková pohledávka byla zjištěna (§ 23 odst. 1 ZKV) a současně, že tuto pohledávku úpadce výslovně nepopřel (§ 21 odst. 2 ZKV). K prokázání exekučního titulu, jímž je seznam přihlášených pohledávek ve smyslu ustanovení § 45 odst. 2 ZKV, postačí oprávněnému předložit výpis z tohoto seznamu.

Odvolací soud považuje shodně se soudem prvního stupně vykonávaný seznam přihlášek za vykonatelný po stránce formální i materiální. Při přezkumném jednání byla zjištěna a uznána pohledávka oprávněného v úhrnné výši 15.372.269,79 Kč ve prospěch oprávněného. Tato pohledávka povinným jakožto úpadcem popřena nebyla a konkurs na majetek povinného byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze 6. 9. 2006, č. j. 1 Ko 101/2005-162 (jímž bylo prvostupňové rozhodnutí o prohlášení konkursu změněno tak, že návrh na jeho prohlášení byl zamítnut). K odvolací námitce povinného krajský soud zdůrazňuje, že podle § 45 odst. 2 ZKV je exekučním titulem seznam přihlášek, který je součástí konkursního spisu, a který nepředstavuje žádné procesní rozhodnutí , pročež se účastníkům konkursního řízení nedoručuje. Věřitelé však mají nárok na výpis z tohoto seznamu; pokud tedy oprávněný, který disponuje výpisem ze seznamu přihlášených pohledávek, navrhne na jeho základě nařízení exekuce, má se zato, že tak činí na základě vlastního seznamu přihlášek ve smyslu § 45 odst. 2 ZKV. Výpis ze seznamu je pak listinou vydanou soudem a pro exekuční řízení musí představovat listinu stejné právní síly jako samotný seznam přihlášek. Podle názoru krajského soudu ani případná vada nalézacího konkursního řízení spočívající jak tvrdí povinný v tom, že došlo k odnětí jeho možností jednat před soudem, do exekučního řízení přenositelná není již proto, že podle § 45 odst. 1 ZKV platnost a účinnost úkonů provedených v průběhu konkursu dotčena není. S odvolací námitkou povinného, že se ve věci vykonává neexistující (protože promlčená) pohledávka , se krajský soud vypořádal závěrem, že promlčením pohledávky přiznané podkladovým rozhodnutím se soud může zabývat teprve v řízení o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s ustanovením § 238a odst. 1 písm. d) /správně má být písm. c) /, odst. 2 o. s. ř.; zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že otázka vykonatelnosti exekučního titulu, zde výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek, jím byla vyřešena v rozporu s ustálenou soudní praxí, zejména s usnesením Nejvyššího soudu z 21. 1. 2005, sp. zn. 20 Cdo 17/2004, a usnesením téhož soudu z 12. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2479/2006. V prvním z uvedených rozhodnutí uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2005, pod poř. č. 40, Nejvyšší soud vyslovil závěr, že seznam přihlášek (§ 45 odst. 2 ZKV ve znění účinném před 30. 4. 2000) je ve smyslu § 40 odst. 1 písm. g) exekučního řádu exekučním titulem jen, nabylo-li rozvrhové usnesení právní moci. Ve vztahu k majetku povinného byla vedena dvě konkursní řízení. V prvém z nich, v němž likvidátor úpadce nebyl soudem vyrozuměn o přezkumném jednání konaném dne 28. 1. 2003, byl usnesením z 30. 4. 2002, č. j. 22 K 6/2002-33, na majetek povinného prohlášen konkurs. Likvidátor úpadce obě předmětné pohledávky zapsané do seznamu přihlášek popřel (vyjádřením ze 16. 2. 2002 k návrhu na prohlášení konkursu a podáním z 8. 8. 2002 k seznamu přihlášek předloženému správcem konkursní podstaty). Vrchní soud pak usnesením z 15. 7. 2004, č. j. 2 Ko 193/2002-111, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na prohlášení konkursu zamítl, a i z jeho rozhodnutí je patrno, že nyní vymáhané pohledávky považoval za promlčené. Rozhodnutí soudů obou stupňů pak Nejvyšší soud ČR zrušil usnesením z 26. 6. 2007, č. j. Odo 7/2005-297, s odůvodněním, že povinnému (tím, že k projednání návrhu na prohlášení konkursu nebylo nařízeno jednání) byla nesprávným úředním postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. V odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení exekuce (č. l. 15) pak povinný uvádí, že oprávněný vzal v řízení sp. zn. 22 K 6/2002 dne 11. 9. 2007, tedy poté, co Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil, svůj návrh na prohlášení konkursu zpět.

Podruhé pak byl na majetek povinného k návrhu oprávněného (a dalších navrhovatelů) prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu v Ostravě z 18. 3. 2005, č. j. 22 K 44/2004-44, řízení však bylo právě ve vztahu k oprávněnému jako jednomu z navrhovatelů pro překážku věci (tehdy) pravomocně rozhodnuté zastaveno. Jak plyne z vyjádření likvidátora úpadce z 24. 1. 2005 k návrhům dalších navrhovatelů z 25. 11. 2004 na prohlášení konkursu, pohledávku oprávněného jako jednoho z nich povinný opět popřel. K odvolání povinného pak vrchní soud rozhodnutí soudu prvního stupně usnesením ze 6. 9. 2006, č. j. 1 Ko 101/2005-162, opět změnil tak, že návrh (zbylých) navrhovatelů na prohlášení konkursu zamítl. V tomto druhém konkursním řízení pak bylo dne 21. 2. 2006 uskutečněno pouze zvláštní přezkumné jednání, v němž již nebyly opětovně přezkoumávány pohledávky věřitelů přihlášené v průběhu předchozího konkursního řízení.

Vzhledem k uvedenému má dovolatel zato, že závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ČR z 26. 6. 2007, č. j. 29 Odo 7/2005-297, by měly být vztaženy i na v pořadí druhé konkursní řízení vedené pod sp. zn. 22 K 44/2004, pro něž by měly platit také závěry vyslovené Nejvyšším soudem v jeho rozhodnutí z 25. 7. 2008, č. j. 20 Cdo 5078/2007-233, že totiž způsobilost seznamu přihlášek být exekučním titulem je vázána na předpoklad, že musí jít o pohledávku zjištěnou, že pohledávka nesmí být úpadcem výslovně popřena, a že ke zrušení konkursu musí dojít po splnění rozvrhového usnesení. Konkurs byl zrušen zcela nepochybně mimo popření pohledávky oprávněného před vydáním rozvrhového usnesení, které v daném případě nemůže být vzhledem ke shora uvedenému již vůbec vydáno. Názor soudu, podle něhož je seznam pohledávek exekučním titulem i v případě, že konkurs byl zrušen před vydáním rozvrhového usnesení, tedy správný není, povinný tedy navrhuje zrušení rozhodnutí obou stupňů a vrácení věci.

Nejvyšší soud, který věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.).

Dovozuje-li povinný přípustnost dovolání z rozporu napadeného usnesení s judikaturou, konkrétně s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 17/2004 a s usnesením sp. zn. 20 Cdo 2479/2006, které z něj vychází, je jeho odkaz na uvedené uveřejněné i další rozhodnutí nepřípadný, jelikož ta se vztahovala na ustanovení § 45 odst. 2 ZKV, ve znění účinném do 30. 4. 2000, tedy ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 105/2000 Sb. účinným od 1. 5. 2000. Tento zákon svým bodem 18 změnil znění ustanovení § 45 odst. 2 ZKV tak, že na příště bylo možno na základě seznamu přihlášek vést pro zjištěnou a nepopřenou pohledávku výkon rozhodnutí na úpadcovo jmění nikoli až po právní moci rozvrhového usnesení, ale již po zrušení konkursu. Jak přitom plyne z rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 5078/2007, jehož se ostatně dovolává samotný povinný, posouzení, zda seznam přihlášených pohledávek má jako tzv. jiná /než ostatní exekuční tituly obsažené ve výčtu pod písmeny a)-f)/ listina podle § 40 odst. 1 písm. g) exekučního řádu povahu exekučního titulu, je rozhodná doba, kdy se tento seznam stal součástí zápisu o přezkumném jednání. To se v řízení vedeném pod sp. zn. 22 K 44/2004 (nikoli tedy v předchozím konkursním řízení sp. zn. 22 K 6/2002) konalo dne 1. 9. 2005 a (jako tzv. zvláštní přezkumné jednání) 21. 2. 2006. Z uvedeného plyne, že bylo nutno aplikovat ustanovení § 45 odst. 2 ZKV, ve znění účinném od 1. 5. 2000, tedy po novelizaci provedené zákonem č. 105/2000 Sb., kdy možnost vést exekuci na úpadcovo jmění již nebyla vázána na existenci pravomocného rozvrhového usnesení. Týž závěr o nutnosti aplikace ustanovení § 45 odst. 2 ZKV, ve znění po novelizaci plyne i ze skutečnosti, že konkurs prohlášený v řízení sp. zn. 22 K 44/2004 byl zrušen teprve v důsledku měnícího rozhodnutí Vrchního soudu z 6. 9. 2006, sp. zn. 1 Ko 101/2005-233 (162), jímž byl návrh na konkurs zamítnut (§ 44a ZKV).

Nepřípadný je také dovolatelův argument, že by se závěr zaujatý Nejvyšším soudem ve zrušovacím usnesení z 26. 6. 2007, č. j. 29 Odo 7/2005-297 (vydaném v konkursním řízení sp. zn. 22 K 6/2002), měl vztahovat i na předmětné konkursní řízení sp. zn. 22 K 44/2004. V onom prvním řízení byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena (č. l. 73) pro zmatečnostní vadu odnětí možnosti jednat před soudem proto, že o návrhu na prohlášení konkursu bylo v rozporu se zákonem rozhodnuto bez jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 204/2003, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2006, pod poř. č. 64); nešlo tedy o vadu při nařízení přezkumného jednání (§ 21 ZKV).

Tvrzení povinného, že ve věci pak bylo uskutečněno dne 21. 2. 2006 pouze zvláštní přezkumné jednání , nemá oporu ve spise, jelikož z obsahu jeho příloh plyne, že před zvláštním přezkumným jednáním (§ 22 odst. 1 ZKV) proběhlo dne 1. 9. 2005 přezkumné jednání podle § 21 odst. 1 ZKV (jehož se řádně předvolaný úpadce /povinný/ nezúčastnil).

K dovolatelovu tvrzení (viz třetí odstavec třetí strany dovolání), že nyní vykonávané pohledávky popřel ve svém podání z 24. 1. 2005, jímž se vyjádřil k návrhům jednotlivých navrhovatelů na prohlášení konkursu v řízení sp. zn. 22 K 44/2004, soud připomíná, že přezkumné jednání je v pojetí zákona o konkursu a vyrovnání vnímáno jako zvláštní soudní jednání, při kterém jedině lze účinně přezkoumat přihlášené pohledávky konkursních věřitelů (že tedy jejich popření s účinky předjímanými pro další chod konkursního řízení ustanoveními § 23 a následujících ZKV není mimo přezkumné jednání možné, viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 6. 2009 sp. zn. 29 Cdo 2917/2007, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5 pod poř. č. 48).

Námitka povinného, že v předcházejícím konkursním řízení vedeném pod sp. zn. 22 K 6/2002, nebyl vyrozuměn o přezkumném jednání konaném 28. 1. 2003, soud zdůrazňuje, že byl-li po předchozím zrušení konkursu znovu prohlášen konkurs na majetek téhož dlužníka (připomíná se však, že i tento v pořadí druhý konkurs byl zrušen), nejsou konkursní věřitelé ani správce konkursní podstaty vázáni procesními úkony, které v procesu přezkoumávání přihlášených pohledávek učinili podle § 23 a následujících ZKV v průběhu prvního konkursu, že tedy případná absence povinného u přezkumného jednání při prvním konkursním řízení na další konkursní řízení vliv nemá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 27. 9. 20069 sp. zn. 29 Odo 961/2006, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2007 pod poř. č. 72).

Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2010

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu