20 Cdo 416/2003
Datum rozhodnutí: 26.11.2003
Dotčené předpisy: § 44 odst. 10 předpisu č. 120/2001Sb.




20 Cdo 416/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné V. D., zastoupené advokátkou, proti povinné L. Š., zastoupené advokátkou, vyklizením, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 12 Nc 5211/2001, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2002, č.j. 58 Co 67/2002-23, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud podle ustanovení § 44 odst. 10, věty druhé, zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ), odmítl odvolání, kterým povinná napadla usnesení ze dne 8. 11. 2001, č.j. 12 Nc 5211/2001-5a, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 na podkladě svého rozsudku z 26. 1. 2001, sp. zn. 7 C 458/98, nařídil exekuci (na nepeněžité plnění) a jejím provedením pověřil Mgr. J. P., soudního exekutora se sídlem v P. Odvolací soud uzavřel, že povinná přestože byla v tomto směru soudem prvního stupně poučena nenamítala v odvolání skutečnosti, které jsou pro posouzení správnosti nařízení exekuce rozhodné (za takové nepovažoval tvrzení, že je ochotna za vymezených podmínek splnit vymáhanou povinnost dobrovolně, a výtky směřující proti exekučnímu titulu).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná včas dovolání, jehož přípustnost odvíjí z poučení obsaženém v písemném vyhotovení napadeného usnesení. Dovolací soud by měl podle dovolatelky vyřešit otázku, zda se v odvolacím řízení v souvislosti s § 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb. uplatní princip plné apelace (§ 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., § 254 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o. s. ř. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o usnesení odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. přípustnost dovolání nevyplývá, protože usnesení, kterým odvolací soud odmítl podle § 44 odst. 10, věty druhé, zákona č. 120/2001 Sb. odvolání, není rozhodnutím ve věci samé; jeho předmětem totiž není posouzení věcné správnosti usnesení soudu prvního stupně, jímž byla nařízena exekuce, nýbrž reflektuje obsahovou nedostatečnost odvolání účastníka (absenci námitek pro nařízení exekuce relevantních). Obranu proti takovému rozhodnutí je třeba hledat v ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř.

Přípustnost dovolání nelze opřít o ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., neboť o žádný z případů zde vyjmenovaných v souzené věci nejde.

Dovolatelka se mýlí, dovozuje-li přípustnost dovolání z toho, že ji odvolací soud sám vyslovil. Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že nesprávné poučení v písemném vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (v projednávaném případě poučení bylo formulováno tak, že proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR se sídlem v Brně prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni ), jeho přípustnost nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2003 pod č. 51, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 381/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 10/2002 pod č. 203, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2003 pod č. 118).

Dovolání, které není podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné, Nejvyšší soud aniž se jím mohl zabývat věcně odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. (oprávněné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a povinná /dovolatelka/ na jejich náhradu právo nemá).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. listopadu 2003

JUDr. Pavel Krbek, V.R.

předseda senátu