20 Cdo 4105/2009
Datum rozhodnutí: 23.03.2011
Dotčené předpisy: § 317 odst. 2 o. s. ř., § 321 o. s. ř., § 322 odst. 2 písm. d) o. s. ř., § 48 odst. 4 předpisu č. 111/2006Sb.




20 Cdo 4105/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného statutárního města Chomutov , zastoupeného JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1 Starém Městě, Konviktská 24, proti povinné E. B. , pro 424,- Kč vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 44 Nc 7790/2008, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2009, č. j. 14 Co 223/2009-38, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 20. 3. 2009, č. j. 44 Nc 7790/2008-18, zastavil částečně exekuci na majetek povinné, nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 16. 10. 2008, č. j. 44 Nc 7790/2008-4, v rozsahu postižení hotových peněz v částce 9 700,- Kč pocházejících z dávek pomoci v hmotné nouzi vyplacených dne 17. 2. 2009 (na základě exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Jana Parasky ze dne 17. 2. 2009, č. j. 130 Ex 1621/08-6/E1) výrok I.; současně návrh povinné na částečné zastavení exekuce pro 1 000,- Kč zamítl výrok II. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o návrhu povinné na částečné zastavení exekuce výrok III.

Krajský soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání soudního exekutora (výrok I.), usnesení okresního soudu v napadených výrocích I. a III. potvrdil (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Dospěl k závěru, že soudní exekutor není k odvolání do výroku o částečném zastavení exekuce subjektivně legitimován, neboť toto právo náleží jen účastníkům řízení. Dále stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že dávky vyplacené podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen zákon č. 111/2006 Sb. ), nelze postihnout exekucí. Peníze, které oprávněný vyplatí jako dávky pomoci v hmotné nouzi mají sloužit výhradně k zajištění základních životních potřeb příjemce a jeho rodiny, a jako takové požívají ochrany před exekucí. Pouhou výplatou dávky neztrácejí svůj charakter, ten pozbudou až později, co budou směněny za něco jiného, popř. stanou se úsporou. Dále uvedl, že z jazykového výkladu § 321 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř.), vyplývá, že výkonem rozhodnutí (exekucí) nemohou být postiženy věci, které podle zvláštních předpisů výkonu rozhodnutí (exekuci) nepodléhají. Podle zvláštního předpisu pak výkonu rozhodnutí (exekuci) nepodléhají dávky pomoci v hmotné nouzi.

Oprávněný v dovolání, jež směřuje proti výrokům II. a III. napadeného usnesení a jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvedl, že v souzené věci nelze vycházet z § 317 odst. 2 o. s. ř., týkajícího se výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky, neboť soudní exekutor rozhodl o nařízení exekuce prodejem movitých věcí. Přitom ani v případě, že povinný má peněžité prostředky na účtu, soudnímu exekutorovi nic nebrání mu tyto prostředky zabavit v okamžiku, kdy je vybírá z bankovního účtu. Pokud by tomuto tak nebylo, vzniklo by nepřiměřené znevýhodnění osob, které dávky pomoci v hmotné nouzi nepobírají. Vyplacená dávka se vyplacením transformuje na peněžité prostředky, jež lze postihnout výkonem rozhodnutí, a to tak, jak to normuje občanský soudní řád v § 333. Nesouhlasí ani s názorem, že exekuce prodejem movitých věcí je pouze zastíracím úkonem, jímž má být zastřen zákonem reprobovaný způsob provedení exekuce. Soudní exekutor se totiž může legitimně domnívat, že povinný má u sebe i další peněžní obnos, jež lze bez dalšího exekucí postihnout. Připomněl zároveň, že pasivní příjem dávek pomoci v hmotné nouzi není hoden právní ochrany v rozměru, jenž nastoluje napadené usnesení. Smyslem zákona č. 111/2006 Sb. je motivace aktivních složek obyvatelstva, které se dostaly do tíživé sociální situace, nikoliv však podpora pasivní a zákonu nepřizpůsobivé části obyvatel, kteří systém pomoci v hmotné nouzi v podstatě zneužívají. Uvedl, že podle § 322 odst. 2 o. s. ř. lze ponechat povinné osobě mimo jiné hotové peníze do částky 1 000,- Kč. Tuto částku soudní exekutor povinné osobě v každém jednotlivém případě ponechal. Zda ponechá částku vyšší, pak záleží na tom, zda povinná osoba prokáže, že tato vyšší částka je nezbytná k uspokojování jejích hmotných potřeb, popř. potřeb její rodiny. Za alarmující považuje závěr odvolacího soudu, že se dávky mohou stát předmětem úspory. Podle názoru oprávněného je neúnosné, aby dávky takovou funkci plnily. Oprávněný dále uvedl, že i když zákon stanoví, k čemu dávky slouží, neexistuje žádný správní orgán, který by monitoroval, jakým způsobem je s dávkami nakládáno. Navrhl proto, aby dovolací soud v napadeném rozsahu usnesení obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen o. s. ř. .

Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3, ve spojení s § 238a odst. 1 písm. d) a odst. 2 o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., neboť v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka, zda lze dávky pomoci v hmotné nouzi postihnout exekucí (výkonem rozhodnutí) prodejem movitých věcí. Není však důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud je-li dovolání přípustné povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou, je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že dávky pomoci v hmotné nouzi nelze postihnout jako hotové peníze exekucí prodejem movitých věcí.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 48 odst. 4 zákona č. 111/2006 Sb. dávky pomoci v hmotné nouzi nepodléhají výkonu rozhodnutí.

Podle § 317 odst. 2 o. s. ř. (systematicky zařazeného v části šesté, hlavě třetí občanského soudního řádu, týkající se výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky) platí, že výkonu rozhodnutí nepodléhají peněžité dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení a dávky státní sociální podpory vyplácené podle zvláštního zákona jednorázově.

Podle § 268 odst. 1 písm. d) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže postihuje věci, které jsou z něho podle § 321 a 322 vyloučeny. Ustanovení § 321 a 322 o. s. ř. jsou systematicky zařazena v části šesté, hlavě páté občanského soudního řádu, týkající se výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí.

Podle § 321 o. s. ř. výkonem rozhodnutí nemohou být postiženy věci, jejichž prodej je podle zvláštních předpisů zakázán, nebo které podle zvláštních předpisů výkonu rozhodnutí nepodléhají.

Podle § 322 odst. 2 písm. d) o. s. ř., ve znění účinném do 19. 7. 2009, takto byly z výkonu rozhodnutí vyloučeny zejména hotové peníze do částky 1 000,- Kč; ve znění účinném od 20. 7. 2009 hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku životního minima jednotlivce podle zvláštního právního předpisu.

Z citovaného ustanovení § 317 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že dávky pomoci v hmotné nouzi nelze především postihnout výkonem rozhodnutí (exekucí) přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu ani přikázáním jiných peněžitých pohledávek (§ 303 a násl. a § 312 a násl. o. s. ř.).

Ustanovení § 321 o. s. ř. výslovně zakazuje postihnout výkonem rozhodnutí věci, jimiž jsou při výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí i hotové peníze, které podle zvláštních předpisů výkonu rozhodnutí nepodléhají. Postih peněz představujících dávku pomoci v hmotné nouzi výkonem rozhodnutí vylučuje § 48 odst. 4 zákona č. 111/2006 Sb. Takové peníze musí sloužit k účelu, k jakému byly vyplaceny, tj. k zajištění základních životních podmínek (§ 1 zákona č. 111/2006 Sb.). Případné zneužívání dávek nepřísluší exekučnímu soudu posuzovat.

Protože oprávněnému se prostřednictvím uplatněných námitek nepodařilo správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit, Nejvyšší soud jeho dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).

Dovolání oprávněného bylo zamítnuto a povinné tak vzniklo podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; jelikož jí však v této fázi řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, dovolací soud žádnému z účastníků náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. března 2011 JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu