20 Cdo 4071/2008
Datum rozhodnutí: 29.01.2009
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 238 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 239 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 4071/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Jiřího Zrůsta ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné T. C. R. a.s., proti povinnému Z. Š., pro 8.468,20 Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu Plzeň město pod sp. zn. 71 E 660/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2007, č. j. 14 Co 176/2007-67, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Povinný napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil usnesení ze dne 8. 2. 2007, č.j. 71 E 660/2004-61, jímž Okresní soud Plzeň - město odmítl podle ustanovení § 208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), odvolání povinného proti svému usnesení ze dne 1. 11. 2006, č.j. 71 E 660/2004-58.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. dovolání přípustné není, neboť se nejedná o žádný ze zde taxativně vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z § 239 odst. 3 o.s.ř., jelikož podle uvedeného ustanovení lze dovolání podat jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla podle § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuta žaloba, případně jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně odvolání pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 5/2003 pod č. 41).

Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu věc sama srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61).

Nejvyšší soud proto, aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení (srov. § 241b odst. 2 o.s.ř.) a aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), dovolání podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (povinný na jejich náhradu nemá právo a oprávněné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. ledna 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu