20 Cdo 404/2006
Datum rozhodnutí: 31.01.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 404/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Z. Z., zastoupené advokátem, proti povinnému V. H., zastoupenému advokátem, pro částku 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň jih pod sp. zn. 9 Nc 2338/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze 16. 8. 2005, č. j. 13 Co 182/2005-17, takto:





Dovolání se odmítá.





O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 10. 10. 2004, č.j. 9 Nc 2338/2004-5, kterým okresní soud nařídil exekuci (jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora) svého usnesení z 21. 5. 2003, č.j. 7C 163/98-150, jímž byl schválen smír, kterým se povinný zavázal k plnění (zaplacení částky 500.000,- Kč z titulu vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem) ve čtvrtletních splátkách po 50.000,- Kč pod ztrátou výhody splátek s tím, že při nezaplacení kterékoli z nich se celé dosud poskytnuté plnění považuje za smluvní pokutu, což nemá vliv na povinnost žalovaného uhradit vypořádací podíl v plné výši . S odvolacím argumentem povinného, že kritickou splátku, dospělou podle exekučního titulu 21. 8. 2004 (pro jejíž tvrzené nezaplacení oprávněná podala návrh na nařízení exekuce k vydobytí celé částky 500.000,- Kč), zaplatil, se krajský soud vypořádal závěrem, že touto námitkou se ve fázi nařízení exekuce, kdy je vázán opačným tvrzením oprávněné zabývat nemůže, a že zkoumání případného splnění přichází v úvahu teprve v řízení o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g), odst. 4 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ).


V dovolání (zásadní právní význam aniž formuluje jakoukoli právní otázku přisuzuje napadenému rozhodnutí proto, že podle něj vytváří podmínky pro provedení exekuce proti povinnému, který může ztratit podstatnou část svého majetku a přijít tak o možnost bydlení ) povinný namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřuje v nařízení exekuce přesto, že se s placením žádné z řádně označených splátek v prodlení neocitl, takže nemohla nastat exekučním titulem předpokládaná situace, že by celé předchozí fakticky poskytnuté plnění propadlo ve prospěch oprávněné coby smluvní pokuta , a tudíž ani splatnost celé přisouzené pohledávky v částce 500.000,- Kč.


Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání.


Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.


Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc jen otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně, což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá, však v dané věci nejde (kromě toho, že se vůbec nejedná o otázku právní, také již proto, že dovolatelova argumentace ztrátou podstatné části jeho majetku /což je ovšem z povahy věci základním atributem exekuce/ a ztrátou jeho možnosti bydlení je nezpůsobilá vést k závěru o judikatorním přesahu napadeného rozhodnutí).


Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.


Hodnocením námitek v dovolání vznesených však k závěru o splnění podmínek předepsaných ustanovením § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. dospět nelze.


Závěr odvolacího soudu potud, že samotná námitka splnění, resp. částečného splnění není relevantní v řízení o nařízení exekuce, ale teprve v řízení o jejím zastavení je totiž v souladu s konstantní judikaturou.


Jestliže se však krajský soud nezabýval námitkou řádného a včasného placení splátek uplatněnou povinným v odvolání (a jestliže povinného nepoučil o jeho povinnosti své tvrzení o včasném plnění doložit) pro účel posouzení relevantního již při nařízení exekuce zda totiž k exekuci navržené rozhodnutí zavazující k plnění ve splátkách pod ztrátou výhody splátek nabylo (pro nezaplacení splátky dospělé 21. 8. 2004) vykonatelnosti (k závěru, že se soud pro posouzení vykonatelnosti titulu takovou obranou povinného /uplatněnou obvykle, jak je tomu i zde, v odvolacím řízení/ již v řízení o nařízení exekuce zabývat musí, srov. Kurka,V., Drápal, L., Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Praha: Linde, 2004, třetí odstavec strany 85 a první odstavec strany 366) ohledně celého plnění, tedy zaplacení částky 500.000,- Kč, zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tato vada je však napadnutelná pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., jenž je ovšem k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. důvodem nezpůsobilým.


Protože jak vyplývá z výše uvedeného nelze dovodit, že napadené rozhodnutí je po právní stránce zásadního významu (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.), Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


Pro úplnost ovšem nutno zdůraznit, že byla-li exekuce pravomocně nařízena, aniž se krajský soud zabýval odvolací námitkou řádného a včasného splnění splátek, bude na soud prvního stupně, aby tuto námitku posoudil jako návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) a § 269 odst. 1 o.s.ř.


Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla podle § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.


O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto ve zvláštním režimu podle ustanovení § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 31. ledna 2007


JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.


předseda senátu